Lustrační zákony někomu dost vadí. Přitom je právě teď potřebujeme

ČTK

Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš | FOTO: ČTK

Zatímco 30 let po listopadu 89 se naše problémy se spolupracovníky StB spíše stupňují, někteří lidé mají pořád pocit, že by bylo lepší, kdyby se o nich nevědělo a nevyvozovaly se z toho žádné důsledky. Aspoň takovým dojmem působí to, co napsal Michael Hauser na webu Opendemocracy.net.

Michael Hauser, zakladatel občanského sdružení Socialistický kruh, píše: „Po revoluci byl díky úplnému seznamu spolupracovníků StB a lustračním zákonům vytvořen stav, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nebude obviněn ze spolupráce, a to bez ohledu na to, zda se skutečně zapojil do nějaké takové činnosti. Samotné obvinění ze spolupráce, vyjádřené z určitých mocenských pozic, jako například od někoho, kdo zastává politické postavení nebo z vysílání vlivného média, mělo za následek, že dotyčný jednotlivec ztratil jedno ze základních práv, která zákony poskytují. Jsou považováni za viníky – pokud soud nestanoví jinak. Tato ‚presumpce viny‘ je v rozporu s právním řádem i mezinárodními úmluvami o lidských právech. Postrevoluční obvinění ze spolupráce se StB získávají charakter vyloučení z práva – na dobu předem neznámou – protože ,presumpce viny‘ nabývá účinnosti.“

Pak přichází poněkud zvláštní obvinění z nového stalinismu: „Patologická forma lustrací jako výsledek vlády přímo řízené morálními hodnotami má podobnosti se stalinismem. Jedná se o srovnání týkající se otázky, jak je zákon vnímán ve vztahu k politické moci ve smyslu Agambenova výjimečného stavu.“

Tady musíme udělat naši vsuvku, aby bylo zřejmé, o co jde.  Giorgio Agamben je italský filozof  (*1942), který popsal takzvaný „výjimečný stav“. V něm se ocitá člověk, který byl v nějakém právním systému obviněn ze spáchání trestného činu a ztrácí kvůli tomu schopnost užívat svůj hlas a nechat se zastupovat. Jednotlivec může být zbaven nejen svého občanství, ale také jakékoli formy řízení svého života.

Hauser dále píše: „Takové srovnání předpokládá, že v tuto chvíli nebudeme brát v úvahu všechny obrovské rozdíly, jako je systém gulagů, represe, centrální plánování a komunistickou ideologie na stalinistické straně a liberální koncepce svobody, tržní ekonomiku a pluralita politiky a názory na straně nepolitické politiky.“

„Za Stalina se spolupráce potenciálně týkala každého občana – s výjimkou samotného Stalina. Taková obvinění v polistopadovém režimu jsou založena na samotném aktu obvinění, který nemusí odpovídat skutečné formě vztahu k StB, a bylo použito jako prostředek k prosazování politických nebo jiných zájmů ‚nepolitických‘ nebo později pravicových politiků. Vtip je v tom, že obvinění ze spolupráce bylo aktem, který stál nad zákonem.“

Tady je potřeba vyjasnit, o co jde. Pokud jde o spolupráci se Státní bezpečností, jde o formální konstatování, že byl někdo zapsán v seznamech spolupracovníků v některé z kategorií, které StB užívala. Vycházíme z toho, co za našeho stavu poznání víme s praktickou jistotou, že totiž například lidé kategorizovaní jako agenti podepsali vázací akt a bylo jim zřejmé, co se po nich bude chtít a s kým uzavírají „dohodu“.

V roce 2001 44 poslanců ČSSD navrhovalo zrušení lustračních zákonů a věc řešil Ústavní soud. Ten zrušil pouze některé odstavce takzvaného malého lustračního zákona, který se týká pracovníků u policie, ve vězeňství a na ministerstvu vnitra a jinak je ponechal v platnosti. Českému rozhlasu tehdy řekl soudce Jiří Malenovský, že tyto zákony mají „legitimní cíl, který umožňuje a ukládá jakékoliv demokracii včetně stabilizované, aby měla mechanismy, kterými je schopna bránit svou důvěryhodnost a svou stabilitu. Může tedy podmínit vstup do svých státních služeb určitými podmínkami, které pokud by nebyly splněny, nemusela by být státní správa důvěryhodná.“

K tomu celkem není co dodat.

Hauserova zmínka o „vlivných médiích“ je za dnešní situace poněkud legrační, když vezmeme v úvahu, že si dva významné deníky a další média koupil agent StB Andrej Babiš (krycí jméno Bureš). Ta zřejmě nebudou mocenským ambicím tohoto spolupracovníka stát v cestě. Dnes jeho firmy spravují svěřenské fondy. Členkou hlavního kontrolního orgánu dvou svěřenských fondů – rady protektorů, je Babišova manželka Monika Babišová. Redakce nadále vedou lidé, které tam Babiš dosadil. Běžně se něčemu takovému říká komedie.

Dnes nejsme svědky nějakého úpadku moci a vlivu příslušníků Státní bezpečnosti a agentů, ale spíše opaku. Tito lidé se derou do významných pozic a demokracii poškozují. Že se omezení lustračních zákonů nelíbí komunistům, je celkem pochopitelné. Že vadí především levicovým politikům, by stálo za zvláštní úvahu.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner