Expremiér a expředseda ČSSD Jiří Paroubek byl v Cerhenicích přijat opětovně za člena strany.
Je to druhý pokus. Pražská městská organizace ČSSD 19. června rozhodla, že Paroubka zpět nevezme. Bez jejího souhlasu nemá Paroubek šanci se vrátit do strany ani jinde. Podle stanov musí s návratem souhlasit ta organizace, ve které byl člen naposledy před odchodem z ČSSD. V tomto případě v Praze.
Ale v Cerhenicích to ještě zkusí. Tamním starostou je Marek Semerád, ještě minulý rok ve Středočeském kraji náměstek hejtmana. Po nezdařených volbách je tedy jen starostou Cerhenic.
Aktuálně.cz cituje několik jeho výroků: „Je to vysloveně moje iniciativa, já jsem zavolal Jiřímu Paroubkovi, jestli by nechtěl vstoupit do sociální demokracie u nás v Cerhenicích. Nejdříve mi řekl, že neví, jestli by ho v ČSSD chtěli zpět, ale já jsem mu vysvětloval, že je třeba se o to pokusit.“
Nemá dojem, že by návrat Paroubka mohl snad straně nějak uškodit a na své nabídce nevidí nic špatného: „V žádném případě straně neubližuji. Ani snahou vrátit Jiřího Paroubka do ČSSD, ani tím, že říkám, co si myslím. Jako vystudovaný historik vím, že o stranu a myšlenky se musí zápasit, a to já dělám.“
Paroubek, který zřejmě nesnesl, že by někde hrát druhé nebo třetí housle, ze strany vystoupil a založil si vlastní – LEV-21. Lev však ve volbách poněkud neslavně pošel a Paroubek tedy opustil i Lva nakonec po nějaké době zabušil opět u bran sociální demokracie. Tam ho ale nevpustili, zřejmě podle zásady jednou a dost. Jak také věřit někomu, kdo si založil konkurenční stranu, která by nejspíš lovila v těch samých vodách a brala ČSSD hlasy? Neříká se tomu v běžném životě zrada? Politika ale není běžný život.
Starosta Cerhenic je ale pln odpuštění: „Že udělal něco takového, není samozřejmě správné, byla to politická chyba a já myslím, že on už to nyní chápe. Nemůžeme ale člověku, který má nepochybně o ČSSD zájem, pod touto záminkou zavřít dveře. Bylo by dobré se dívat do budoucnosti, a ne minulosti.“ Věří, že pražská organizace svůj názor ještě změní, protože byl prý unáhlený.
To je ale asi ten problém. Že se v Praze podívali do hypotetické budoucnosti a viděli tam „výjevy“ jako v té cimrmanovské hře. Určitě k nim nepatří řadový člen strany, který roznáší před volbami letáky, nikam se nehrne a podporuje vedení strany, všechno samozřejmě bez osobních ambicí.
Pustit si do domu hladového krokodýla a pak se k němu otočit zády, to by byla nejspíš hloupost.
Dalším faktorem pochopitelně je, co by Paroubkův návrat udělal s preferencemi už tak dost zubožené strany, u které si i komentátor musí rozpomenout, kdo že tam v tom triumvirátu má vlastně jakou funkci. A do toho Paroubek jako vojska z dávných legend. Navíc Paroubek, na kterém teď lpí jeho manželské problémy, ať už má v té věci pravdu kdokoli. V politickém boji nejde krátce před volbami moc uvažovat, lidé prostě budou mít pocit, že „je tam něco divného“. To ke zkáze úplně stačí.
Politik může být extremistický, podezřelý z korupce, hloupý, naivní a podrazák, to všechno není OK, ale je ještě jedna horší věc. Když je toxický. A Paroubek je toxický politik.