Rudé náměstí v Moskvě FOTO: Pixabay/Vladvictorie
FOTO: Pixabay/Vladvictorie
Prokremelská média tráví většinu času odhalováním západních „provokací“ ještě před jejich uskutečněním. Jak vám však prozradí databáze webu EUvsDisinfo, žádná z nich se nakonec nikdy nestane. Jenže to strůjcům vůbec nevadí.
„Rozpor mezi proroctvími a realitou neznamená, že by kremelské špičky byly výjimečně špatné v interpretaci vlastních zpravodajských informací. Spíše to svědčí o dlouhodobě používané kremelské taktice vymýšlet mystifikace – nebo manipulovat s fakty týkajícími se skutečné události – s cílem buď zdiskreditovat, ztrapnit, přesměrovat vinu, nebo omezit následky zpackané operace,“ uvádí EUvsDisinfo.
Co znamená slovo provokace
Ruský výraz provokacia – doslova „provokace“ – má v kremelské propagandě zvláštní význam. Pochází z příručky Ochrany, nechvalně proslulé tajné policie pozdně carského Ruska. V moderní době se označení něčeho jako „provokace“ používá k tomu, aby se ruské úřady vyhnuly odpovědnosti za řadu vražd, včetně vraždy špiona Alexandra Litviněnka (2006) nebo bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala (2018, přežil) a protikorupčního aktivisty Alexeje Navalného (2020, přežil).
„Na druhou stranu zprávy ‚předpovídající‘ nadcházející provokace slouží především k posílení stávajících dezinformačních narativů. Například v Sýrii je nešťastně pojmenované Ruské centrum pro usmíření zodpovědné za celý katalog falešných zpráv varujících, že v té či oné oblasti má být spáchán chemický útok ‚pod falešnou vlajkou‘, obvykle Bílými přilbami nebo ‚přidruženou‘ teroristickou buňkou. Tato tvrzení, která neobsahují jediný důkaz a mají nulovou přesnost, podporují širší cíl démonizovat syrské dobrovolníky a opozici a zakrýt dobře zdokumentované záznamy o použití chemických zbraní prezidentem Asadem.“
Stejný přístup Kreml použil v nesčetných dalších případech, včetně otravy Skripala, údajného hromadění sil NATO v Černém moři a údajné tajné mise NATO na Krymu, jejímž cílem bylo zfalšovat ukrajinské prezidentské volby v roce 2019.
„A konečně, v dosud asi nejgrotesknějším podání v kategorii ‚provokatérství‘: v březnu 2021 přední prokremelské sdělovací prostředky informovaly o existenci mezinárodního spiknutí s cílem zdiskreditovat vakcínu Sputnik V. V březnu 2021 se objevila zpráva o tom, že se na Ukrajině chystá mezinárodní spiknutí. V plánu, který vymyslela nesvatá aliance zpravodajských služeb, špičkových zpravodajských agentur a – počkejte si – finančníka George Sorose, se prý objevily smyšlené videozáznamy hromadných úmrtí mezi očkovanými, a tím se odhalila ‚nekompetentnost ruských odborníků v oblasti očkování a imunologie‘. To vše je připisováno jedinému záhadnému ‚vysoce postavenému kremelskému zdroji‘.“
Ukrajina: nepravděpodobný přeživší
Speciálním předmětem zájmu kremelských propagandistů je Ukrajina. Existuje celá řada předpovědí, které věští kolaps této země. V roce 2016 skupina expertů dotazovaných ruskou státní agenturou RIA Novosti tvrdila, že Ukrajina se rozpadne kvůli své neochotě se „federalizovat“.
V roce 2017 jeden ruský analytik řekl, že jediné, co drží zemi vcelku, je „vnější tlak EU a USA“; zatímco v březnu 2019, kdy byla ukrajinská prezidentská kampaň v plném proudu, citovala agentura RIA Novosti skupinu analytiků, podle nichž by vítězství Volodymyra Zelenského vedlo k „postupnému rozpadu státu“. Zhruba o dva týdny později vydal Nikolaj Patrušev (generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace, dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB) vlastní hodnocení blízké budoucnosti Ukrajiny: pokud Petro Porošenko zůstane prezidentem, země se nevyhnutelně zhroutí.
O informace v tomto věštění vůbec nejde. Důležité je navodit atmosféru, ve které bude Ukrajina vnímána jako v podstatě neexistující a umělý stát, který nemá žádnou budoucnost. Od jara 2014, tedy od prvních dnů ruské agrese na Krymu a v Donbasu, se jedná už o tisíce vypuštěných dezinformací. Pokud jde o zánik Ukrajiny, je to podobné jako v případě sekt, které stále oznamují konec světa. Když datum konce nevyjde, potichu se na něj zapomene a stanoví se nové. Jak je vidět, funguje tento mechanismus i v politické oblasti. Tady není žádný nesmysl příliš velký, aby se ho někdo nepokoušel tvrdit a aby mu nakonec někdo neuvěřil.
