Zelená poslankyně Gabriela Svárovská z klubu Pirátů. FOTO: Zewlakk / se souhlasem
FOTO: Zewlakk / se souhlasem
ROZHOVOR / Bývalá diplomatka Gabriela Svárovská, spolupředsedkyně Strany zelených, se v říjnu minulého roku stala na kandidátce Pirátů novou poslankyní. Dříve pracovala například v Kanceláři prezidenta republiky (za Václava Havla) či na ministerstvu zahraničních věcí, kde zakládala Program transformační spolupráce, z něhož až dosud byly financovány projekty českých nevládních organizací na podporu lidských práv. V poslanecké sněmovně ostře kritizuje zahraniční i environmentální politiku Babišovy vlády. „Motoristé jsou pro mne symbol arogance, Petr Macinka a Filip Turek v podstatě provozují politiku šikany,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24 poslankyně Svárovská.
Během jednání o důvěře pro novou vládu jste ve sněmovně varovala, že Andrej Babiš vidí stát jako kořist. Jak byste charakterizovala Babišovu koalici?
Babiš je typem politika, který své politické názory a koncepce libovolně přizpůsobuje, teď aktuálně koalici s Motoristy a SPD. Jde přitom o uskupení, která lze v podstatě označit jako antidemokratická. Babiš, aby mohl vládnout, obětoval i program hnutí ANO, celou řadu věcí týkajících se sociální či environmentální politiky klidně hodil přes palubu. Těšil se, jak bude jezdit na Evropskou radu a dělat si v Bruselu selfíčka se státníky, ale tímto stylem v EU nic neprosadí, což by mohla být nakonec pro Česko dobrá zpráva.
V Česku provozuje predátorskou politiku a opravdu řídí stát jako vlastní firmu, snaží se za každou cenu maximalizovat své zisky, voličské i finanční. Firmy běžně mění obchodní strategie, které cílí na jejich zákazníky. Zároveň bych nepodceňovala, že velkým úkolem této vlády je, aby se Babiš vyhnul trestnímu stíhání. Čili hlavními tématy Babišovy vlády jsou stát jako kořist a Babišova beztrestnost. Nedávno pan premiér prohlásil, že už má dost expertů, protože se jim nedá věřit. Také Macinka jich prý má plné zuby, což je myslím příznačné.
Nezapomněli jsme poněkud na dosud nevyřešený Babišův střet zájmů?
Babišův střet zájmů představuje samozřejmě zásadní problém. Řešíme výroky Tomia Okamury, Petra Macinky či Filipa Turka, ale v návalu informací zapomínáme, že máme premiéra s obrovským střetem zájmů. Babiš sice naznačil jeho řešení, ale nemáme nic, co by dokládalo, jak postupuje. Neznáme ani statut onoho „slepého fondu“, do něhož má být Agrofert vložen, nevíme, kde bude sídlit a kdo má být jeho správce.
Ta třicetidenní lhůta je trochu trik, vždyť Babiš to mohl vyřešit dřív. Teď řešíme, koho vlastně bude zastupovat na jednáních v Bruselu, jestli Česko, anebo Agrofert. Babišovy zemědělské firmy tvoří s jinými velkopodniky jakýsi kartel, který reálně poškozuje malé a středně velké farmáře. Naše národní mantinely pro rozdělování dotací jsou pro ně opravdu likvidační.
V jaké kondici je opozice? Babiš se například soustavně pokouší o ostrakizaci Pirátů.
Zvolení Martina Kupky do čela ODS znamená více či méně pokračování politiky Petra Fialy. Ale Strana Zelených je v opozici už mnoho let, kritizovali jsme v mnoha oblastech také Fialovu vládu, třeba v problematice energetické transformace nebo v sociálních otázkách. Babiš převzal nejen elektorát sociální demokracie, ale v mnohém i její rétoriku. Řada voličů mu dala svůj hlas, protože mu uvěřili, že bude provozovat citlivější sociální politiku, ačkoliv tušili, že to není zrovna nejčestnější politický hráč. Pro Babiše je ale jeho byznys vždy na prvním místě. Programové prohlášení Babišovy koaliční vlády je v podstatě neoliberální.
Poslanec Aleš Juchelka z ANO nedávno v Otázkách Václava Moravce byl tak naštvaný, že řekl „a dost“. Nejspíše chtěl říct, Moravče, dej si pozor, jinak skončíš. Agresivita vládní koalice vůči České televizi narůstá…
Lidé kolem Otázek Václava Moravce opakovaně žertují, jestli to právě nebylo jejich poslední vysílání. Ostatně jsme viděli, co udělal předloni premiér Robert Fico s televizí Markíza na Slovensku. Tam musel skončit dlouholetý moderátor politické relace „Na telo“ Michal Kovačič. Myslím, že v České televizi se probudili pozdě, protože věci za hranou se tam dějí už delší dobu. Je známo, jaký vliv má člen Rady ČT Petr Matocha, jak se v televizi prolínají zájmy fosilních oligarchů či Institutu Václava Klause. Takže je to skutečně vážná věc. Cílem je totiž likvidace veřejnoprávních médií.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka od Motoristů útočí na nevládní organizace, ruší financování jejich projektů na podporu občanské společnosti, lidských práv a demokracie ve světě, včetně humanitárních projektů…
Ministr Macinka se doslova vysmívá podpoře lidských a občanských práv, jak je dosud prosazovala Česká republika. Chová se jako troll, zvláště když i teď jako ministr vystupuje na obskurním kanále XTV se svým zvláštním „humorem“. Měli jsme spolu dokonce krátký rozhovor, ptal se mne, jestli například v oblasti ochrany životního prostředí jsou nějaké běžící projekty, které by byly hodny toho, aby je zachránil.
Vysvětlovala jsem mu, jak by mělo fungovat rozdělování veřejných peněz prostřednictvím grantů, že si má stanovit cíle, rozpočet, ve výběrových komisích by měli být odborníci, aby rozhodování bylo fundované. A on se na mě podíval a řekl, že to nepůjde. Tohle v jeho světě asi neexistuje. Jako soutěž a výběrové řízení? Nevím, jaká byla jeho skutečná motivace, proč mě oslovil. Možná si myslel, že spolu uděláme nějaký deal a on z protekce některé projekty zachrání. Takto ale nelze zacházet s veřejnými penězi.
Babiš i Macinka se neustále zaklínají takzvanou ekonomickou diplomacií…
Nová Babišova vláda hodně mluví o ekonomické diplomacii. Vládní poslanci na zahraničním výboru nedávno říkali, že to je pro ně absolutní priorita. Dobře, ale k tomu potřebujete i důkladnou znalost prostředí oněch zemí, v nichž se Česko a české firmy chtějí prosadit. Potřebujete vědět, zda a jak tam funguje právní stát. Jestli chcete investovat a dělat byznys v nějaké zemi, nestačí k tomu informace z ambasády, musíte znát celkový kontext, společenský, politický i kulturní. Současná vláda vůbec nemá představu o tom, co je ekonomická diplomacie. Nemluvě o kulturní diplomacii, která je podle ní asi úplně zbytečná.
To, co nyní podniká ministr Macinka je diletantismus a trolling, který ničí fungování naší zahraniční politiky. A zrušení programu transformační spolupráce, z něhož byly financovány projekty českých nevládních organizací na podporu lidských a občanských práv a podpora demokracie? To je skutečné zlo. To neudělali ani Zaorálek s Drulákem.
Lidé, kteří sedí v Babišově vládě za Motoristy, nemají žádnou zkušenost se zahraniční politikou, ani s environmentální politikou, ani s žádnou jinou. Prosazují neomaleně zájmy sponzorů své strany. Jde o další stupeň oligarchizace české politiky. Motoristé jsou pro mne symbol arogance, Petr Macinka a Filip Turek v podstatě provozují politiku šikany: Podívejte se, jakou máme svobodu a kdo se k nám přidá, ten ji bude mít taky.
Jak v tomto kontextu hodnotíte fungování prezidenta Petra Pavla?
Role prezidenta má svoje limity. Petr Pavel stanovil Andreji Babišovi nějaké podmínky, které se týkaly jeho střetu zájmů. Myslím, že by nebylo ani možné, aby prezident nejmenoval Babiše, předsedu vítězné strany, předsedou vlády, ale aspoň nasvítil problém se střetem zájmů. Souhlasím s jeho krokem nejmenovat Filipa Turka do úřadu ministra, a zajímal by mne výsledek kompetenční žaloby u Ústavního soudu České republiky. Premiér Babiš ji nechce podat a myslím, že dobře ví, proč to nehodlá udělat. Ale nesmíme si jako občané myslet, že kritickou situaci v naší zemi vyřeší samotný prezident. Na to ani nemá pravomoci. Musí jít o společné dílo opozičních politických stran, občanské společnosti a kritických médií.
Jak hodnotíte záměr Babišovy vlády zrušit zákon o státní službě?
Je třeba, aby i úředníci ve státní službě dbali na svou osobní integritu a neustupovali, aby stavěli hráz politické zvůli. A aby měli možnost se jí bránit. Babišova vláda opovrhuje odborníky, proto chce zrušit služební zákon, aby si dosadila k sobě loajální lidi. Nejenže se tím vrátíme před rok 2015, kdy vešel konečně v platnost zákon o státní službě, ale apolitická, nestranná státní služba je přece zásadní součástí právního státu. Ohrožujeme tím i příjem evropských peněz. Jestli si někdo myslí, že od evropských daňových poplatníků sem poplynou peníze, které skončí u sponzorů některých politických subjektů skrze cinknuté veřejné zakázky, tak je na omylu. Evropská komise má dostatek nástrojů, aby tomu zabránila.
Máte v tomto kontextu obavu o zdraví demokracie v Česku, v Evropě a na celém Západě?
Ano, samozřejmě. Nebezpečným trendem je například nadměrný vliv sociálních sítí a jejich destruktivních algoritmů na veřejnou debatu. Rozpadl se nám informační prostor. Neříkám, že by tu v době před internetem panoval nějaký ideální stav, kdy jsme všichni sledovali stejné zpravodajství na jedné, druhé, nebo třetí televizi. Jenže dneska vidíme, jak takzvaná „alternativní média“ vytvářejí falešný obraz reality. Prostě se vezme lež a řekne se, že toto je pravda.
Řada lidí v tom žije a nemá potřebu a vůli, někdy ani možnost, si informace nějakým způsobem ověřovat či konfrontovat. Jsou spokojení s názorem, který mají, a už to nechtějí měnit. Svět žije v jakési globální poruše pozornosti. Obrovská masa lidí neudrží pozornost, přeskakuje z jednoho na druhé, nedokáže si kriticky utvářet názor, často reaguje neadekvátně, protože cítí vnitřní neklid a stres. V takovém stavu jsme tak trochu všichni, a pak je těžké vést s někým klidnou a soustředěnou debatu. Jediné slovo může být rozbuška, signál či záminka k ukončení normální komunikace.
Jste pro regulaci sociálních sítí?
Myslím, že bez regulace sociálních sítí čili nastavení pravidel to dále nepůjde. A teď do toho vstupují ještě trollí farmy, kdy najednou lidé jako Jindřich Rajchl mají naprosto nepravděpodobný dosah jako Emmanuel Macron nebo Beyoncé, ale mnozí uživatelé si toho vůbec nejsou vědomi. Pokud se staráme o to, aby byly nějaké normy určující kvalitu potravin, abychom si mohli kupovat máslo v dobré víře, že je to máslo, tak i na sociální síti by měl mít uživatel jistotu, že nekomunikuje s boty, nemanipuluje ho škodlivý algoritmus, neprobíhá těžba jeho osobních dat a targeting, k němuž nedal souhlas.
My sice máme evropský „akt o digitálních službách“, který některé problémy řeší, ale nynější Babišova vláda ho odmítá implementovat, protože údajně omezuje svobodu slova. Přitom je to nástroj, jak zlepšit kontrolu uživatelů. Mark Zuckerberg nebude nejspíše jednat s Českou republikou. Jiná cesta než ta evropská pro nás není. Tyto korporace těží naše data, náš klid, těží naši demokracii, často i duševní zdraví, vydělávají na tom obrovské peníze. To, co průměrný Američan vydělá za rok, vydělá Elon Musk podle odhadů za čtyři vteřiny. Jenže ty peníze nevyrostly na stromě, Musk a ostatní „techbros“ je vytěžili z nás. Takže je namístě se v Evropě bavit i o jejich zdanění a regulaci. I kvůli záchraně naší demokracie.
Jenže slovo regulace, ačkoliv znamená určení pravidel, nemá v Česku dobrý zvuk…
Pravidla máme pro chování v restauraci, pravidly se řídí provoz na silnici, mezilidský kontakt. Pravidla se učíme v rámci naší socializace. Pravda je, že v Česku jsme některá evropská pravidla sami přepískli, což je asi nějaký český národní sport, že chceme být papežštější než papež. A přitom to vůbec není potřeba. Pravidla musí být srozumitelná a dávat smysl, ale to se nám tady občas nedaří. Každopádně naše společnost je komplikovaná, proto pravidla potřebujeme, jinak si uděláme ze života peklo.
