Bývalý maďarský premiér Viktor Orbán FOTO: Pannon RTV
FOTO: Pannon RTV
Při diskusi o vývoji v Maďarsku, respektive o způsobu, jakým premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz využívají svou moc k řízení země, je kritika jeho způsobu „řízení věcí“ často odrážena poukazem na „ekonomické úspěchy“ Orbánovy vlády. Stejný argument použil Orbán i ve svém blogu v reakci na článek Manfreda Webera, vedoucího skupiny EPP v Evropském parlamentu.
V prvé řadě musím říct, že zásadně nesouhlasím se snahou Viktora Orbána využívat historii a kulturu střední Evropy pro vysvětlení „odlišného pohledu na určité věci“, třeba na svobodu a demokracii v Maďarsku. Považuji se rovněž za Středoevropana (i když Praha leží západněji než Vídeň), ovšem těžko mohu souhlasit s většinou tvrzení pana Orbána, nejen v tomto kontextu.
Přesto (a právě proto) je třeba se nestranně podívat i na představiteli Fidesz často skloňované „ekonomické úspěchy“ Maďarska. Jeden z vánočních večerů jsem tedy věnoval tomu, abych tyto ekonomické údaje detailněji prozkoumal.
Co nám říkají čísla?
Jako zdroj jsem použil databáze Tradingeconomics a Evropské centrální banky. A vybral jsem níže uvedenou skupinu zemí k potvrzení či vyvrácení hypotézy o ekonomické úspěšnosti Maďarska za současné vlády Fideszu: Českou republiku, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko a Slovensko. Použil jsem data z roku 2011 a 2012 (Viktor Orbán se stal podruhé předsedou vlády v roce 2010). Rozhodl jsem se pro ukazatele, které lze snadno porovnávat (což neplatí třeba pro růst HDP či nominální mzdy v domácí měně).
Nejprve jsem se ovšem podíval i na zmíněný růst HDP, nejen proto, že byl zmíněn i v onom blogu pana Orbána. Vhodnějším ukazatelem pro srovnání je podle mého názoru HDP na obyvatele (v USD) v paritě kupní síly. Maďarsko dosáhlo ve skupině na druhou nejnižší hodnotu v roce 2011 (před Lotyšskem), druhá nejnižší je i v roce 2019 (opět před Lotyšskem). V roce 2011 bylo Maďarsko velmi těsně za Polskem, v roce 2019 těsně prohrálo se Slovenskem.
Nárůst tohoto makroekonomického indexu v daném období v Maďarsku byl těsně nad 30 %, což je téměř přesně průměr ve výše zvolené skupině států (Litva a Lotyšsko jsou nejlepší, Slovensko a Česká republika nejhorší). Výkon Maďarska v oblasti růstu HDP lze tedy označit jasně jako průměrný.
Dalším makroekonomickým ukazatelem, uváděným též Viktorem Orbánem, je nezaměstnanost. Osobně považuji za důležitější proměnnou zaměstnanost, neboť jde o ukazatel spojený jak s růstem země, tak s ekonomickou politikou.
Výchozí bod Maďarska byl jednoznačně tím nejhorším – zaměstnanost byla v roce 2012 pod 50 %, zatímco ve většině zemí této skupiny byla kolem 60 %. Maďarsko dokázalo tuto důležitou proměnnou zvýšit o více než čtvrtinu (což je nejvyšší relativní nárůst ve skupině), nicméně přesto sdílí spodní pozici s Lotyšskem (zaměstnanost v obou zemích je nyní kolem 61 %). Nejvýkonnější zemí je v tomto ohledu Litva, která překročila hranici 70 %, zatímco Slovensko, Polsko, Estonsko a Česko jsou jen mírně pod touto hranicí. Maďarsko se dokázalo z extrémně nízké úrovně zaměstnanosti hodně zlepšit. Ovšem i po téměř deseti letech ve srovnání s jinými zeměmi z této skupiny poměrně výrazně zaostává.
Viktor Orbán také zmínil svůj úspěch při snižování státního dluhu. V Maďarsku opravdu došlo k výraznému poklesu státního dluhu v poměru k HDP, a sice z 80,8 % v roce 2011 na 66,3 % v roce 2019. V roce 2011 bylo Maďarsko zemí s nejvyšší úrovní poměru dluhu k HDP v uvedené skupině států. V roce 2019 i nadále zůstává zemí s nejvyšším poměrným dluhem k HDP. V roce 2011 byl tento ukazatel přibližně 1,5x vyšší než v Polsku, v roce 2019 pak 1,38x vyšší než poměr státního dluhu k HDP na Slovensku, takže odstup Maďarska proti ostatním zemí se mírně snížil. Při srovnání snížení předmětné proměnné u států skupiny byl relativní pokles dluhu (dluh v roce 2019 oproti dluhu v roce 2011) v Maďarsku mírně vyšší než v Polsku a Lotyšsku, ale nižší než v České republice.
Ve skupině výše vybraných zemí dokázaly všechny státy kromě Estonska snížit poměr státního dluhu k HDP. Maďarsko bylo tudíž jen o něco lepší než průměr (navzdory použití některých „neortodoxních opatření“, která zmíním později). Je ale pravda, že Maďarsko svůj dluh přivedlo do jistých „přijatelnějších mezí“.
Jelikož na penězích vždy záleží, podíval jsem se nakonec i na vývoj mezd, jenž Viktor Orbán ve svém textu hrdě prezentoval. Pro lidi je průměrná mzda (ač je v Česku mimo dosah pro více než 50 % zaměstnané populace) relevantnější proměnnou než třeba HDP. Maďarsko skutečně zdvojnásobilo průměrnou mzdu v letech 2011–2020. Lepší byla pouze Litva, kde mzda výrazně poskočila zejména v roce 2019.
Abychom mohli porovnat mzdy, je třeba je upravit o inflaci. Případně je lze přepočítat na „společnou základnu“ – tedy na euro (pomocí směnného kurzu ECB), jak jsem to udělal já. Podle tohoto výpočtu byly v roce 2011 maďarské mzdy (již v eurech) v rámci skupiny třetí nejnižší, téměř na úrovni Estonska a Slovenska (v mých výpočtech ztrácely mzdy v Maďarsku jen o 10 eur za měsíc). V roce 2020 bylo Maďarsko opět třetí od konce, a to přibližně na stejné úrovni jako Polsko (podle mých výpočtů byly maďarské mzdy vyšší pouze o 3 eura za měsíc). Při srovnání růstu průměrné mzdy v eurech v daném období zůstalo Maďarsko opět na třetí nejnižší příčce, výrazně pokulhávající za pobaltskými státy a mírně i za Slovenskem.
Výkon jen průměrný
Jak sami vidíme, ani ekonomické výsledky nemohou ospravedlnit autoritářský a „neortodoxní“ způsob panování Viktora Orbána, který je vnímán rostoucím počtem pozorovatelů jako závažný problém.
Celkový výkon lze popsat nejlépe jako průměrný. Je třeba také poznamenat, že je nesprávné personalizovat ekonomické výsledky premiérem, vládou země či vládnoucí stranou, protože tu hraje roli také řada proměnných, z nichž některé jsou zcela mimo kontrolu vlády. Za předpokladu, že i tuto „orbánovskou“ logiku přijmeme, je sotva úspěchem, když se například „soutěží“ s bývalým předsedou slovenské vlády Robertem Ficem, který dovolil, aby mafiánská ekonomika hrála na Slovensku velmi důležitou roli. Anebo třeba i s Andrejem Babišem, jehož forma vládnutí dostala Českou republiku na přední místo v globálním seznamu nejvíce postižených zemí koronavirovou pandemií.
„Neortodoxní“ ekonomické kroky Orbánovy vlády
Krátce po převzetí vlády po volbách v roce 2010 jeho vláda fakticky znárodnila soukromá penzijní aktiva desítek tisíc maďarských občanů. Právě tato částka (odhadovaná na 12 miliard dolarů) pomohla snížit dluh Maďarska. Orbánova vláda se později rozhodla snížit dluhové zatížení domácností pomocí devizových hypoték, které jsou v Maďarsku již léta populární. Náklady na takovou politiku, která vyžadovala několik kroků, nehradila vláda, ale banky. Jeho vláda také přistoupila k selektivním opatřením proti různým, většinou zahraničním společnostem působícím v Maďarsku.
Rovněž tu jsou další dvě velké ekonomické transakce, které s největší pravděpodobností přežijí vládu Viktora Orbána. A ty rovněž výrazně charakterizují „odlišné“ ekonomické myšlení jeho vlády.
Prvním je projekt jaderné elektrárny Paks (dva nové bloky), který byl bez veřejné soutěže zadán ruské státní společnosti Rosatom. Projekt následně získal souhlas Evropské komise, ale stále nemá platnou licenci na stavbu (nové bloky měly být uvedeny do provozu v roce 2025 nebo 2026, což je dnes zcela nemožné). Projekt byl také financován poměrně drahou půjčkou z Ruska (10 miliard eur z očekávaných nákladů 12,5 miliardy eur) a jeho ziskovost je velmi nejasná.
Druhým a o něco levnějším počinem vlády Fideszu je modernizace nákladní železnice Bělehrad – Budapešť, která je součástí čínské Nové hedvábné stezky („Belt and Road Initiative“). Ani tento druhý největší infrastrukturní projekt (po elektrárně Paks) není transparentní a je financován Čínou. Kromě toho jsou v tomto případě celkové náklady i přínosy velmi nejisté. To může být důvodem, proč chce maďarská vláda utajit podrobnosti o projektu po dobu deseti let. Zároveň vítězné konsorcium na výstavbu zahrnuje i společnost spojenou s Lörincem Mészárosem, miliardářem blízkým právě Orbánovi, jehož slavné prohlášení z roku 2017 nepotřebuje žádný komentář: „Svůj majetek mám díky třem faktorům: Bohu, štěstí a Viktoru Orbánovi.“
Abych to shrnul…
Politici, kteří zastupují vládu Fideszu, často tvrdí, že jsou skutečnými představiteli evropského „pravicového“ politického tábora. A ty, kdo s nimi nesouhlasí, označují za „levičáky“ nebo „socialisty“. Nicméně hospodářská politika vlády Viktora Orbána je jen těžko slučitelná s politikou „pravicových“ stran (alespoň v posledních desetiletích v Evropě). A naopak často mnohem více připomíná chování opačného (levicového) politického tábora.
Dále Fidesz tvrdí, že jeho politika přináší blahobyt maďarským občanům. Jak vidíme z údajů a na základě čísel, jedná se o nepravdivé nebo přinejmenším velmi sporné tvrzení – výsledky v oblasti ekonomiky jsou převážně průměrné. Vezmeme-li v úvahu relativně nízké bohatství Maďarska, které by rychlý růst mělo vlastně usnadňovat, a velmi silnou pozici strany Fidesz při vládnutí v posledních letech (kdy může ignorovat a vlastně ignoruje opozici), nejde o nijak skvělý výsledek.
Orbánova argumentace výrazným rozdílem mezi „západním“ a „maďarským“ způsobem vlády, navíc s neustálým poukazováním na odlišné dějiny střední Evropy, je podle mého názoru zcela mylná. Vytvářet dojem, že „takto to v naší části světa prostě chodí“, je nebezpečná lež. Zdá se mi, že občané, dokonce ani u nás, nejsou příliš dychtiví vstoupit do „světa podle Fideszu“. A přes určitá váhání tento názor vyjadřuje stále větší počet politiků i jinde v Evropě. Zdá se též, že ani většině obyvatel Maďarska nejsou způsob a forma vládnutí Viktora Orbána sympatické, ale to ukážou až další volby, ve kterých to ovšem opozice kvůli různým krokům stávající vlády nebude mít vůbec snadné.
To mne vede k jediné věci, ve které Viktor Orbán skutečně vyniká – schopnosti překrucovat čísla a fakta, a tím udržovat moc pevně ve svých rukou. Doufám, že taková politika nemůže být dlouho úspěšná. Je však na Maďarech, aby o tom sami rozhodli.
RNDr. Luděk Niedermayer je ekonom, někdejší viceguvernér České národní banky a od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu (za TOP 09).
