Bývalý eurokomisař Pavel Telička v rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětluje, jaké dopady může mít chování premiéra vůči výtkám Bruselu k jeho střetu zájmů, co by v této situaci měla dělat vláda a co opozice. Mluví také o Agrofertu a o tom, proč jeho postoje podle něj jen potvrzují, že se od vlivu Andreje Babiše ve skutečnosti neodstřihl.

Pane Teličko, napsal jste, že stanoviskem Evropské komise, podle kterého je premiér potenciálně ve střetu zájmů, to nekončí, ale teprve začíná. Co jste tím myslel? Co nám v tuhle chvíli může hrozit?

Přiznám se, že tam byly dvě roviny. Jedna byla trochu taková, řekněme, marketingová. Já už vidím určitou únavu z věcí pana premiéra a jeho potenciálního střetu zájmů. Často mám pocit, že ať už pozornost médií, nebo zejména politiků, vládních či opozičních, už to nechává zapadnout. Některá média na to upozorní, rozeberou to, ale tím to končí. A když se podívám na politickou reprezentaci, nemám pocit, že by koaliční partnery ve vládě tohle nějak zásadně tankovalo.

U opozice mi to přijde jako takové klouzání po povrchu, snad s výjimkou Pirátů, kteří podali příslušný podnět k Evropské komisi. Jinak se nevytváří dostatečný tlak na to, aby se zatáhlo za některé brzdy.

Co přesně může nastat, pokud by stát Agrofertu dál poskytoval peníze, které Evropská komise odmítá proplatit?

Premiér se může nějak chovat, ale otázka je, jak se bude chovat vláda a koaliční partneři. Budou mu to umožňovat, nebo mu v tom budou bránit? Ať už při jednání o rozpočtu, nebo při rozhodování o jednotlivých projektech a na úrovni ministerstev. Pokud by docházelo k poskytování peněz Agrofertu, je potřeba řešit, z jakých zdrojů budou pocházet. Pokud Evropská komise kvůli střetu zájmů tyto prostředky neproplatí, může jejich financování dopadnout na státní rozpočet. A tím vzniká otázka odpovědnosti: kdo takové rozhodnutí umožní a kdo za něj ponese odpovědnost. Nejde přitom jen o samotné dotace. Je potřeba zkoumat, zda stát vůbec může takovému subjektu peníze poskytovat a zda tím nedochází k jeho zvýhodnění na trhu.

Celá věc tak má několik právních rovin – od odpovědnosti konkrétních lidí a institucí přes pravidla pro státní rozpočet až po otázku nedovolené veřejné podpory a hospodářské soutěže, až po rovinu trestněprávní. 

Evropská komise už některé platby zastavila. Co to znamená?

Tyto prostředky se často nejprve hradí ze státního rozpočtu a následně jsou refundovány z evropských fondů. A pak je naprosto zarážející a skandální, když premiér řekne, že ho to nezajímá a vláda se odmítá o tom bavit. Pokud Evropská komise odmítá některé dotace proplácet, pak se může stát, že je zaplatí čeští daňoví poplatníci.   

Andrej Babiš prohlásil, že ho stanovisko Evropské komise k jeho střetu zájmů nezajímá a že to neřeší. Jak si jeho postoj vysvětlujete?

Když člověk v nejvyšší exekutivě řekne, že ho to nezajímá a že všechno je v pořádku, vytváří tím nepřímý tlak na příslušné ústřední orgány, státní správu a další instituce. 

Popravdě řečeno, z toho jeho vyjádření zároveň plyne, že mu to jedno vůbec není. Ta zuřivost nebo agresivní tón má k lhostejnosti hrozně daleko. Čili ta vazba na Agrofert je podle mě z tohoto hlediska zcela jednoznačná.

Je to také jeho obvyklá mediální a komunikační taktika. Řekne, že ho něco nezajímá, označí otázku za nesmyslnou nebo zaútočí na tazatele. Je to rychlá snaha zamést problém pod mediální koberec a dostat ho mimo pozornost voličů.

Česká vláda přitom brojí proti zastropování dotací pro velké agroholdingy. Zdá se tedy, že i tady existuje jasný průsečík mezi zájmy Andreje Babiše a Agrofertu a pozicí České republiky. Je to podle vás problém?

Je to riziko, které jsem zmínil. Může se promítat v horizontu několika let, protože jde o další vývoj společné zemědělské politiky. Ať už bude česká vláda prosazovat cokoliv, nebude to mít okamžitý efekt. Riziko je ale relativně nízké, protože jsme jednou ze sedmadvaceti zemí a dopad by se projevil až v horizontu let. Co je možná jednoznačně zásadnější, jsou finanční nástroje a programy, které nejsou nárokové. Nejde o přímé platby. A tam se Evropská komise vyjádřila jasně, že potenciální střet zájmů existuje. Je to dáno samozřejmě tím, jak vypadají svěřenské fondy a jaký vliv na ně premiér má, respektive zda může být jejich beneficientem.

Mohla by Evropská komise kvůli dalšímu postupu českých institucí zastavit i další evropské peníze?

Pokud by se ukázalo, že konání některých státních institucí pokračuje v tomto směru a že je netransparentní nebo že se problém týká dalších subjektů navázaných na Agrofert nebo na premiéra, nelze zcela vyloučit, že by komise některé prostředky pozastavila, aby mohla věc hlouběji nebo šířeji prošetřit.

Neříkám, že je to pravděpodobné nebo vysoce pravděpodobné. Ale nelze to vyloučit. Mohlo by k tomu dojít za předpokladu, že by se na konkrétní fond, v tomto případě SZIF, začalo nahlížet jako na instituci, která špatně funguje a není dobrým hospodářem s veřejnými financemi.

Co by podle vás měla v této situaci dělat opozice? Nestačí odsuzovat vládu na půdě Poslanecké sněmovny a na sociálních sítích?

Vidím několik rovin. Jedna je vysvětlovací. I pro sympatizanty hnutí ANO a pro lidi, kteří si myslí, že je všechno v pořádku, je potřeba vysvětlit, že to není jednoduché. Neustále slyší, jak je unie hrozná, jak je komise byrokratická a jak premiérovi ubližuje. Je potřeba ukázat, jak dlouho a jak seriózně se komise problémem zabývala. Podle mého názoru dokonce až příliš dlouho. Svým způsobem i premiér profitoval z toho, že komise dlouho doufala, že dostane rozum a problém se politicky vyřeší. Je tady také prostor na půdě Evropského parlamentu. Politické strany mají své europoslance a evropské politické rodiny, které mají určitou váhu. Je možné upozorňovat na to, jakého přijetí se stanovisku komise dostalo v České republice a jak je bagatelizováno.

A co právní cesta?

I tam vidím prostor. Za určitých okolností může docházet k porušování evropských právních norem, a tudíž i českého právního řádu. Pokud se čerpají prostředky, které se čerpat nemají, jednoznačně tady vidím prostor pro to, aby konaly příslušné orgány i v trestněprávní rovině. A nemusí to být jen úřad evropského žalobce, který má teď kauzu z iniciativy Pirátů na stole.  

Andrej Babiš zároveň požaduje pro Česko z evropského rozpočtu více peněz. Nemůže být jeho současný konflikt s Evropskou komisí při takovém vyjednávání kontraproduktivní?

Je to naprosto kontraproduktivní. V momentě, kdy budete jednat o evropském rozpočtu a vaši vyjednavači budou něco prosazovat, jejich pozice je chováním premiéra a vlády oslabena. Je velmi snadné tomu vyjednavači říct: Vy si tam dejte nejdřív něco do pořádku. Vidíme u vás nefunkční instituce a podobně. Prostě může zaznít argumentace, která českou vyjednávací pozici oslabí.

Takže podle vás Babiš svým chováním oslabuje nejen svou pozici, ale i pozici České republiky?

Určitě. Oslabuje vyjednávací pozici a důvěryhodnost některých českých subjektů. A to může mít konkrétní dopady na úplně jiné subjekty, než je Agrofert nebo Babiš. Čili dopad na celou Českou republiku. Neříkám, že to nutně bude mít negativní dopad na konečný objem peněz, který Česká republika dostane. Ta jednání jsou na začátku a budou dlouhá. Budou hrát roli i jiné faktory. Ale minimálně nahráváte těm, se kterými potřebujete něco vyjednávat. Dáváte jim argumentační linii, kterou mohou proti vám použít. Vyjednávací pozice se tím rozhodně neusnadňuje a snižuje se důvěryhodnost.

Evropská komise tedy svůj předběžný závěr o střetu zájmů neopírá jen o nějaké politické prohlášení. Co můžeme čekat dál?

Pokud se tady nezačnou dít věci ve smyslu toho varování, situace se spíš může vystupňovat v neprospěch Agrofertu. Určitě se nezjednodušuje.

Zajímavé je i chování samotného Agrofertu. Pokud by byl na Babišovi skutečně nezávislý, nebylo by v jeho zájmu, aby se střet zájmů co nejrychleji vyřešil?

Přesně tak. Kdyby Agrofert opravdu byl na premiérovi nezávislý, byl ve svěřenských fondech a podobně, tak by v jeho zájmu bylo, aby ten střet zájmů byl vyřešen. Pokud evropský orgán říká, že problém existuje, Agrofert by měl přece zájem na tom, aby premiér ten problém vyřešil, protože to ovlivňuje hospodaření firmy, která už na něm údajně nemá být závislá. Agrofert se ale ve skutečnosti vyjadřuje způsobem, který spíše podporuje status quo. Kdyby byl skutečně nezávislý, někdo z Agrofertu by se měl ozvat v tom smyslu: Tohle je pro celou firmu nebezpečné, proto půjdeme dál než cestou, kterou zvolil Andrej Babiš, a přijmeme další opatření k vyloučení střetu zájmů. Co si budeme povídat, Agrofert bez dotací bude mít v některých oblastech problém se svojí ziskovostí. A žádná firma, jejíž podstatou je být zisková, se přece nebude chovat tak, aby spíše chránila politické jméno premiéra, než aby chránila své hospodářské zájmy.

To je samo o sobě absurdní a svým způsobem i hloupé. Tím, co dělají a říkají, vlastně potvrzují to stanovisko o střetu zájmů.

V Poslanecké sněmovně se navíc mluví o změně zákona o střetu zájmů tak, aby měl Babiš volnější ruce. Evropská komise z toho asi nebude nadšená.

To už opravdu hraničí s hloupostí a arogancí těch politiků. Pokud bude přijata právní norma, která bude v rozporu s právními normami Evropské unie, může se spustit takzvané infringement procedure. Nejprve přijde žádost o vysvětlení, pak další fáze, a pokud nebude norma uvedena do souladu s evropským právem, může být Česká republika penalizována. To znamená konkrétní sankce, včetně finančních. A tam už je ta cesta přímá.

Takže podle vás by změna českého zákona problém s Babišovým střetem zájmů nevyřešila, ale naopak by mohla vytvořit nový konflikt s Evropskou unií?

Přesně tak. Je rok 2026. Pokud někdo dělá něco takového, musí mít opravdu problém s IQ, nebo je natolik politicky arogantní a natolik ovlivněný svými politickými špičkami, že si nemůže dovolit konat jinak.

Ale je to samozřejmě naprosto v rozporu se zájmy České republiky.