Majitel sítě hotelů, liberecký podnikatel Lukáš Pytloun FOTO: archiv Pytloun Hotels
FOTO: archiv Pytloun Hotels
Lukáš Pytloun, majitel sítě hotelů Pytloun Hotels, který vlastní hotely v Liberci, Praze, ale i na dalších místech v republice, dlouhodobě vyniká nápaditým přístupem i efektivitou. Přesto však tento podnikatel, který je členem Ekonomické rady Libereckého kraje, nesplňuje podmínky, za nichž Babišova vláda přislíbila poskytovat státem garantované krizové úvěry. Deníku FORUM 24 popsal, jak na něj dolehla současná krize.
V libereckém Imperialu nechal Lukáš Pytloun část pokojů navrhnout každý jinému designérovi a architektovi, mezi nimi i Davidu Vávrovi či Maximu Velčovskému. V některých menších penzionech už před lety snížil náklady tím, že sloučil recepci s obsluhou u snídaně v přilehlém prostoru. Zároveň investuje do technologií úsporného využívání vody a energií, od účinných izolací přes ohřev vody na střechách až po úsporné ventily a sprchové hlavice. Volný čas tráví v podstatě jen přeměřováním pokojů v hotelích nadnárodních řetězců a úvahami nad vybavením a úsporami v těch vlastních. Hotely měl při dobrých cenách vytížené, přesto mu stát v současné krizi nepomůže.
Kolik měsíčně stojí zavřený velký hotel?
Mě stojí měsíčně všechny hotely miliony, ale jeden velký zavřený, např. Grand Hotel Imperial v Liberci: počítejte, že zálohy na energie jsou 300 tisíc korun, za zaměstnance „na covidu“ dostanu od státu nikoli 80 procent, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale 64 procent – protože dostávám příspěvek 80 procent na hrubou, a nikoli na superhrubou mzdu, takže platím daň. Navíc je tam ještě maximální výše příspěvku 39.900 korun. Mzdy jsou přibližně milion a půl, dostávám dvě třetiny, ale někteří zaměstnanci mají vyšší platy, tudíž je musím doplácet, takže mě stojí zhruba 600 tisíc. Pak mám platby, které nedokážu stopnout, internet, zálohy na různé služby, jako je kurýrní UPS apod. – ty dají dalších 50 tisíc. Imperial v Liberci bude stát tak 900 tisíc až milion měsíčně.
Ale, pardon, ještě tam mám úvěr, a ten musím splácet, protože v opačném případě bych se automaticky dostal do registru, kde by pak bylo napsané, že jsem požádal o odklad splátek. To by byl problém, protože jsem všude spoluručitelem jako fyzická osoba. Pokud bych někde žádal o refinancování úvěru, ptali by se mě, jak chci úvěr splácet, jak mi mají dát nový úvěr, když jsem v jiné bance na splátky zjevně neměl. Splácet tedy musím, takže to je dalších 600 tisíc jen z Imperialu. Takže u Imperialu v Liberci jsme takhle z hlavy na čísle 1.600.000.
Co jste udělal se zaměstnanci, nebyli k vám někteří vstřícní, že by si např. vzali dovolenou?
Jestliže jsem většinu pracovníků vzal přes program Antivirus, tak už nebudu moci žádat po státu odškodnění, řekl mi dnes jeden právník. Nechám si udělat ještě jeden rozbor, abych zjistil, jestli to tak opravdu je.
Propustil jsem zaměstnance ve zkušební době a ještě několik jednotlivců, se kterými jsem do budoucna nepočítal, a skončili by tak jako tak, protože se mi nehodili do týmu. Ovšem více než 200 lidí máme ve stavu a pobírají 100 procent mzdy a jsou doma.
Zároveň mám ale skvělý kolektiv v managementu, kde jsou i lidé, kteří prohlásili, že nechtějí žádný plat. Jeden mi řekl, že nebude půl roku chtít nic. „Vydržím, mám našetřeno, pak mi to dáš,“ řekl. Mám pět takových lidí. Také mám generálního ředitele, který si snížil plat skoro o polovinu a další lidi v managementu běžně o 30, 40 procent.
Bezmála měsíc už smějí být hotely otevřené. Má na jejich momentální nízkou vytíženost vliv i podmínka, že oficiálně lze ubytovat jen lidi přijíždějící za obživou, když to obě strany beztak mohou obcházet hostovým čestným prohlášením?
Lidi vůbec necestují, takže je to úplně jedno. Jsme otevření na všech kanálech, abychom přijímali rezervace. V Liberci, kde mám osm poboček (hotelů nebo penzionů – pozn. red.), mám reálně otevřenou jednu pobočku, kde mám obsazené v průměru dva pokoje denně. Ta poptávka je tak malá, že se nevyplatí mít otevřený ani jeden hotel. V Praze nechodí vůbec žádné rezervace. V Harrachově o víkendu ano, ale, opět, jeden až dva pokoje, kdy se nám nevyplatí mít otevřeno.
Občas v hotelích obsazují pokoje zahraniční návštěvníci čekající na povolení k vycestování. Máte takové i vy?
Ty jsme měli, Rusy a Italy, je to ale už 14 dní, co poslední čekající v karanténě odjeli.
Udržujete někde v provozu kuchyně, např. pro výdej na ulici či rozvoz?
Rozvoz jsme dosud nedělali, takže tam nejsme zavedení. Navíc nelze oddělit ohřev teplé vody, takže bychom ohřívali zhruba osm tisíc litrů vody jen proto, abychom drželi v provozu kuchyň na rozvoz. Navíc pár kamarádů, kteří ten rozvoz v Liberci dělají, rozváží denně kolem 60 obědů, což se nám nevyplatí. A to je ještě restaurace, která už má místní klientelu a teď si objednává.
Jako hoteliér jste udělal poměrně dost pro to, aby nárazy různých rizik byly pokud možno mírné. Nejste fixovaný na ruskou klientelu, takže vás nemohou nijak zásadně poškodit Putinovy sankce. Korporátní klientela je pro vás nepochybně důležitá, nicméně na rozdíl od mnoha jiných hotelů, v libereckém Grand Hotelu ani rodina českých výletníků nepůsobí jako úplné zjevení. Ochrání vás před nejhorším čeští turisté?
Doufáme v to. Obyčejně máme velice slušnou obsazenost hotelu v Harrachově a na Hasištejně. To jsou horské hotely. Lidé tam volají a za duben jsme na léto zaznamenali dvojnásobek rezervací oproti loňskému dubnu. Noclehy nabízíme za podobné peníze jako loni. Horší to je v Liberci, kde je na víkendy zhruba stejná poptávka jako loni, ovšem s výjimkou korporátní klientely, která se zatím bojí zařizovat rezervace. Tato klientela nám přitom obstarala dvě třetiny obratu díky tomu, že hotel vytěžovala ve všední dny.
Vzhledem k tomu, že Imperial je kongresový hotel a všechny eventy jsou zrušené, tratíme hodně peněz.
Jak se připravujete na dobu, kdy lidé začnou znovu jezdit? Je bez informací vůbec možné cokoli plánovat a jsou na tom hotely v zahraničí díky přístupu jejich vlád a úřadů lépe než čeští hoteliéři?
Tipl bych si, že na tom budou lépe, protože od české vlády pomoc nepřišla. A dnes jsem se dozvěděl, že možná nedosáhneme ani na ten úvěr Covid. To mě ranilo, protože jsme potřebovali 25 milionů. Zásadně by nám to pomohlo, ale přestože jsme zdravá firma, nedokážeme garantovat, že bychom tuto částku dokázali v příštích dvou letech splatit.
Totéž vládě vytýká i opozice, totiž že podmínky pro pomoc podnikatelům a živnostníkům jsou záměrně definované tak, aby jim vyhověl jen zlomek krizí postižených žadatelů. Takže to vaše zkušenost potvrzuje?
Naprosto, protože například hotel v Praze je otevřený rok a půl, máme za sebou první rok úspěšného provozu a i banka byla překvapená, jak dobře si stojíme, protože máme přibližně o třetinu vyšší tržby, než jaké jsme uváděli v podkladech k úvěrům. Je to skutečně zdravý hotel na Václavském náměstí, který si udržoval dobré ceny. Na úvěr Covid jsme ale nedosáhli kvůli podmínce, že firma musí být starší dvou let. Potřebovali bychom velkou injekci, asi 10 milionů, protože budeme zavření možná až do konce roku. Tam bohužel lidé nepřicházejí a ani rezervace nechodí. V Liberci žádáme na dvě pobočky dohromady 15 milionů a ani tam to nevypadá, že bychom na úvěr dosáhli. Podle toho, co mi říkal úředník, který k tomu zpracovává podklady pro Národní rozvojovou banku, jde o podmínky, které nedokážeme splnit.
Stávající situace je obtížná i protichůdnými nároky, které na vás klade. Jako dobrý hospodář byste jistě chtěl využít prostojů k opravám a renovacím, na ty ovšem nejsou peníze, a navíc během krizového managementu jste nucený veškeré výdaje, u nichž to jen trochu lze, odložit…
On je ovšem problém využít tohoto období i jen k hlubšímu úklidu. K tomu, aby člověk mohl pobírat podporu Antivirus, nemůže ani chodit do práce. Jestliže tedy beru dotaci na zaměstnance 80 procent a zaměstnanec by prohlásil, že chodí do práce, ztratil bych nárok brát na něj tu podporu.
Nějaká logika v tom je. Jestliže někdo pracuje, tak zřejmě i vytváří nějakou hodnotu a stát nevidí důvod, proč by na něj měl platit.
To chápu. Jedná se mi nicméně o situaci, kdy by si pokojské mohly udělat alespoň část prací, jako ten hlubší úklid, který jsem zmiňoval, aby pokoje zkrátka byly nachystané pro zákazníky. Logicky pro ně ale nemám a ani nemohu mít práci na plný úvazek. Na úklid prostor najímám lidi na dohodu, které musím platit bez ohledu na výpadek tržeb. Na větší plánované rekonstrukce nemám prostředky. Musel jsem si půjčit nebankovní peníze za 13procentní úrok, abych dokázal zaplatit zaměstnance a všechny odvody za ně. Takže kdybychom měli stejné tržby jako dříve, k návratu do normálu budeme potřebovat dva roky. Pokud by ale klesly tržby o 30 procent, což by byl efekt zavřeného pražského hotelu, do normálu bychom se vraceli čtyři až pět let.
Jsem z toho rozčarovaný. Mám zdravou firmu, a přitom jsme úplně vyždímaní.
