Jak dál? Majitel oceněné pražské restaurace Plevel, Vojtěch Jílek FOTO: Archiv Vojtěcha Jílka
FOTO: Archiv Vojtěcha Jílka
Restaurace Plevel byla mezi prvními zajímavými podniky, které oživily dříve zcela fádní Krymskou ulici v pražských Vršovicích. Jediný veganský podnik s Pohlreichovou hvězdou na dveřích se vymyká osobitým interiérem i předvolebními besedami s demokratickými politiky, které tu pořádal jeho majitel Vojtěch Jílek. Aktuální krize jej zastihla v už tak obtížné situaci dané vládou neřešeným nedostatkem pracovních sil.
Aktualizace z 12. 5.:
Až po uveřejnění tohoto rozhovoru dostal Vojtěch Jílek od své účetní špatnou zprávu. „Žádnou podporu nedostanu – jednatele firem z podpory pracovních míst vyřazují. Jediné, co reálně máme, a co pomohlo, je jedna zaměstnankyně na péči o dítě, jinak nula a ještě bych měl účetní zaplatit něco extra za ty hory práce, co s tím má,“ shrnul dodatečně, co mu péče státu přinesla.
Jak se restaurace Plevel potýká se současnými zákazy a omezeními?
Situace je tristní a státní podpora mizivá nebo nulová. Je tam spousta kliček. Účetní z velké firmy, jejíchž služeb využívám, mi potvrdila, že vyřízení žádostí o pomoc jakémukoliv podniku v nesnázích je velice složitá administrativa, jakou za svou mnohaletou praxi ještě neviděla.
V jakém ohledu?
Kromě spousty kejklí a chytáků, kde snadno uděláte chybu, jsou to i požadavky nadbytečných úkonů. Jedna z věcí, které jsem musel zařizovat, byla ta, že jsem po bance žádal potvrzení o tom, že u ní máme vedený účet. Přitom na finančním úřadu vědí, jaký máme účet. Je to spousta drobných, někdy i větších obstrukcí, které mají část lidí odradit od toho, aby žádost vůbec podali, a dalším zabránit v tom, aby se k nějakým penězům vůbec dostali. Takovou překážkou je podmínka, že dotyčný nesmí mít žádný nedoplatek na dani ani na pojištění. To vše člověka vyloučí z možnosti dobrat se jakékoli podpory. Pokud tedy někdo byl ve svízelné situaci už předtím, pandemie už ho potopí úplně.
V čem vám případně pomůže stát?
Předně jsme využili toho, že opatření vyhlášená v reakci na pandemii jsou za určitých podmínek i ze zákona překážkou ve vykonávání práce, kdy je možné přechodně vyplácet sníženou mzdu. To už ale bylo v zákoně pro případy živelních pohrom, nejde o žádné vládní opatření. A problém to neřeší, protože ti lidé jsou doma a vy jim stejně musíte vyplácet větší část mzdy.
Jediné, o co žádáme, je podpora ve formě 80 procent platu pro zaměstnance, ale kvůli podmínce, o které byla řeč, není vůbec jisté, že ji dostaneme – po minulé provozní zůstal dluh na Správě sociálního zabezpečení a bude třeba zjistit, jestli jeho řádným splácením splňujeme kritéria pro pomoc, nebo jestli je pro finanční úřad rozhodující jen ten dluh bez odhledu na to, že je splácený. Nedokázala na to odpovědět ani účetní.
V jaké byl Plevel kondici, když na něj dolehla krize kolem pandemie?
Měli jsme tu minimálně tři roky obří krizi s tím, že nebyli lidé na práci. Ale vůbec! Já osobně to vnímám tak, že jsme šli z krize do krize.
Byla tu přebujelá ekonomika, kterou jsme nedokázali saturovat pracovními silami. V důsledku toho jsem musel zaměstnat i lidi, které bych za normálních okolností nezaměstnal, a ve většině případů se mi to dost vymstilo.
Věčně mi chyběli kuchaři a při jejich shánění jsme naráželi na to, že pro spoustu lidí jsou zavřené hranice, anebo – což platí i pro Ukrajince – je pro ně velice těžké získat tu všechna potřebná povolení. V ekonomice chyběly stovky tisíc lidí a nemyslím si, že to máme řešit my. A stát se o to ani nepokusil.
Přitom dostatek pracovních sil by byl snad i v zájmu podnikatele Andreje Babiše…
V zájmu Andreje Babiše je především zůstat u moci. Pak už svým podnikům, ať už ztrátovým, nebo neztrátovým, různě pomůže, dá jim státní zakázky, vyřídí si dotace tak, aby přistály u něj. Proto je pro něj tak důležité mít podporu nad třicet procent a proto také nejrůznějšími populistickými způsoby vysává voliče komunistům, okamurovcům a dalším extremistům. Vše ostatní je vedlejší. Na prvním místě je populismus. Rozumné podmínky na trhu jsou až na druhém místě.
Uchází se tak o voliče toužící po „silné ruce“ a chovající různé nostalgie k minulým pořádkům. U těchto lidí by otevřením pracovního trhu ztrácel.
