David Petřík FOTO: Archiv Together
FOTO: Archiv Together
Spolu se Zdeňkem Pohlreichem a dalšími restauratéry podepsal otevřený dopis vládě, ve kterém žádá o pomoc. Ačkoli jeho podniky patří mezi vyhlášená místa pražských gurmetů, jak sám přiznává, současná situace ohrožuje i je. Spolumajitel Together Restaurants (Bruxx nebo Sia) David Petřík mluvil v rozhovoru pro deník FORUM 24 o tom, co bude v následujících dnech a měsících rozhodující, ale i jak změní koronavirus situaci na trhu.
Kvůli koronaviru vyhlásila vláda nouzový stav, restaurace a kavárny nesmí minimálně do 1. dubna přijímat hosty. Dostaly se k vám nějaké informace předem? Mohli jste se na situaci alespoň minimálně připravit?
Předem jsme žádné informace neměli a na takovou situaci, která nastala, se nedá připravit. Samozřejmě jsme vždycky připraveni na možné výpadky a poklesy sezon, ale to jsou dost odlišné situace. Na recese či poklesy poptávky se firma dokáže připravit redukcí nákladů, ale tady se tento sektor musí vyrovnat nárazem do bodu, kdy máme nulový příjem, ale 100% náklady.
Jste jeden ze signatářů otevřeného dopisu vládě. Je situace tak vážná? Opravdu hrozí krach některých restaurací?
My si myslíme, že nyní je to reálná hrozba pro každého v této branži. V minulém roce jsme otevřeli čtyři nové podniky a dva zcela zrekonstruovali a dále jsme investovali do rozvoje. V současné době s nulovým příjmem musíme držet 10 firem a kolem 300 zaměstnanců. Hodně už nyní bude záležet na postoji majitelů objektů, státu, apod. Pokud se nám nepodaří vyjednat podmínky pro budoucí možný rozjezd, jinou šanci než insolvenci nevidíme.
Vláda mluví o bezúročných půjčkách. Jaká opatření byste považoval za adekvátní?
Do této debaty se zatím pouštět nechceme, to je běh na dlouhou trať a nyní zatím nemáme přesnou právní analýzu. Velmi by nám pomohl předpovídaný 80% podíl na mzdě zaměstnance a nutně i odpuštění sociálního a zdravotního pojištění na tři měsíce. V rámci restartu celého sektoru musí být podpůrných kroků výrazně více. Svět nejen gastronomie se změní a rozhodně to neskončí znovuotevřením restaurací. Ten dopad bude hluboký a dlouhodobý.
Je osmnáct dnů dlouhá doba? Co by znamenalo prodloužení?
V gastronomii, a především ve velkých provozech, je to určitě dlouhá doba a každé prodloužení je znát. Každý den, kdy máme zavřeno, je velké minus.
Vyplatí se podnikům držet provoz pouze pro prodej jídla s sebou?
Zaměstnance stejně platíme a pořád je lepší něco vytvářet, než jen nečinně sedět doma se založenýma rukama.
Musíte už nyní propouštět?
Zatím jsme nepropustili nikoho, kdo měl pracovní smlouvu. Museli jsme ukončit pracovníky na dohody nebo ve zkušební době a agenturní lidi. Naši zaměstnanci jsou naší naprostou prioritou. Všechno směřujeme na jediný cíl – aby se jich to dotklo co nejméně. Co nejméně znamená, že samozřejmě i oni musí něco dát na stůl, ale jsme si plně vědomi, že díky nim jsme dostali firmu tam, kde byla, a nechceme je nyní hodit přes palubu. Dokud na to naše finanční možnosti budou stačit, chceme firmu udržet se všemi klíčovými lidmi, se kterými pracujeme roky.
Ještě v minulém roce restaurace těžko sháněly personál, v centru Prahy jste potřeboval rezervaci na večeři i během všedních dní… Končí zlaté časy české gastronomie?
Osobní názor na budoucí vývoj s kolegou máme, ale určitě se nyní nehodí o něm polemizovat. Celé roky jsme toužili po změně na trhu práce, roky jsme hledali kvalitní lidi a šroubovali mzdy do výšin, které pro nás byly leckdy za hranou. Toto myslím skončilo, ale takhle jsme si přerod určitě nepředstavovali.
Jak velké ztráty řádově restauracím denně vznikají?
Ztráty jsou každý den přes 90 % běžného provozu.
