Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Poslanecká sněmovna ve středu podpořila v prvním čtení návrh na zvýšení penzí o 300 korun nad rámec zákonné valorizace, se kterým přišla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Poslanci zároveň zkrátili lhůtu na projednání ve sněmovním sociálním výboru, takže je možné druhé i třetí čtení stihnout již na schůzi dolní komory v červenci. Penze by se tak mohly zvednout od ledna. Zvýšení důchodů je třeba v kontextu blížících se voleb vnímat jako snahu na poslední chvíli si zavázat určitou skupinu voličů. V souvislosti s rychle rostoucím zadlužováním státu, velkými rozpočtovými schodky a problémy, kterým bude v nadcházejících letech čelit náš důchodový systém, není takový počin moc rozumný.
Důležité je to, že kromě zmíněných 300 korun by se penze měly zvednout v průměru o dalších 458 korun na základě zákonné valorizace, celkem tedy o 758 korun. Ony tři stovky by pak měly znamenat navýšení výdajů na penze v příštím roce o 10,6 miliardy korun. Zásadní je rovněž to, že jde o navýšení základu, ze kterého se vypočítává zmíněná valorizace, takže každá korunu navíc představuje rychlejší růst v budoucnosti.
Celkem se navýšení týká 2,86 milionu důchodů, z čehož 2,38 milionu je starobních a zbytek invalidních a pozůstalostních. Celkově pak mají výdaje na penze v příštím roce dosáhnout 555,9 miliard korun. Tohle všechno je dobré vědět, abychom si uvědomili, v jaké situaci se nacházíme a jak robustní a obrovský je dnes balík peněz, který směřuje na důchody.
Ve skutečnosti tak můžeme pozorovat dvě tendence, které náš penzijní systém dostávají a v nadcházejícím období ještě výrazně budou dostávat pod tlak. Na jedné straně je to rostoucí počet důchodců a ubývající množství lidí, kteří pracují a odvádějí sociální pojištění, z něhož se penze platí. Na straně druhé je to právě zvyšování penzí nad rámec valorizace, které prohlubuje budoucí deficit důchodového účtu a dále zvětšuje problém, kterému budeme v následujících letech čelit.
Tohle je ovšem rovina, kterou místopředsedkyně sociální demokracie Jana Maláčová vůbec neřeší, a stejně tak ji bagatelizuje ministryně financí Alena Schillerová. Obě zvýšení důchodů nad rámec valorizace ve sněmovně ve středu prosazovaly. Ministryně Maláčová ji považuje za investici do lidské důstojnosti a jasný signál státu, že lidé, kteří celý život pracovali, budou mít aspoň trochu důstojnou penzi.
Sociálně demokratická politička si v poslední době oblíbila velmi účelové používání pojmu investice v souvislosti, ve které nemá co dělat, aby tak zakryla, že primárně jí jde o kupování si voličů. Stejně tak Maláčová využívá citové vydírání, když pro zvýšení důchodů argumentuje lidmi, kteří pobírají nejnižší penze nebo se nacházejí v určitých konkrétních situacích.
Přibližující se náraz
„Náš návrh se týká všech důchodců, ale myslí zejména na ty, kteří pobírají nejméně,“ prohlásila v souvislosti s projednávaným zvýšením penzí Maláčová a dodala: „Pro navýšení větší, než je to zákonné, je přitom celá řada dobrých důvodů. Pro mě jsou hlavní dva. Prvním z nich je stále vysoký počet důchodců, kteří mají velmi nízké příjmy. Druhým je očekávaná menší zákonná valorizace než v předchozích letech.“ Ministryně také upozornila na obtížnou situaci některých penzistů, kteří pobírají méně než 10 tisíc korun (takových je skoro 90 tisíc): „Představte si, že třeba žijete sami a nemáte vlastní bydlení. Zkuste si z toho pak vyžít.“
To neznamená, že lidská důstojnost není důležitá, a rovněž z toho neplyne, že bychom měli rezignovat na řešení toho, že skupina obyvatel skutečně pobírá velmi nízké penze. Jen je třeba celou problematiku vnímat v kontextu celkového stavu veřejných financí a nebrat si ty nejchudší jako rukojmí pro zvyšování penzí všem a dále tak prohlubovat neudržitelnost důchodového systému.
Ještě více zarážející je, že podobným směrem se ubírá i ministryně financí Alena Schillerová, která pro změnu tvrdí, že uvedené navýšení důchodů nepředstavuje zátěž, kterou by si náš rozpočet nemohl dovolit. Dokonce se odvolává na to, že kondice našich veřejných financí patří k nejlepším v Evropě.
Poněkud jiný názor na to ovšem má Národní rozpočtová rada, která tento týden shodou okolností zveřejnila novou Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Zpracovává ji každý rok. Rada varuje před tím, že pokud nedojde ke změně v plánované fiskální politice, Česká republika prolomí tzv. dluhovou brzdu už v roce 2024. Přitom ještě v loňském roce rozpočtová rada pod vedením své předsedkyně Evy Zamrazilové předpokládala, že dluhové brzdy, tedy zadlužení ve výši 55 % HDP, dosáhneme až v roce 2043.
„Jediný nepříznivý rok stačil na to, aby se náraz na dluhovou brzdu přiblížil o téměř dvě dekády. Veřejné finance se dostaly pod obrovský tlak kvůli koronavirové pandemii, nicméně fiskální politika během krizového období bohužel obsahovala i nákladná opatření, jež s pandemií nesouvisela,“ zdůraznila předsedkyně Národní rozpočtové rady Zamrazilová.
Budoucí křivdy a nespravedlnosti
Zpráva rozpočtové rady také velmi výmluvně ukazuje, kam současný trend vysokých rozpočtových schodků a narůstání zadlužování státu vede. Za předpokladu stávajících příjmových a výdajových politik by podle projekce rady dluh sektoru veřejných institucí dosáhl za 50 let 334 % HDP.
Výhled na tak dlouhou dobu je samozřejmě třeba brát s velkou rezervou. Klíčový však je dlouhodobý horizont, který bychom neměli ztrácet ze zřetele. Jinak řečeno, při všem, co děláme, respektive, co neděláme dnes (například stále odkládaná důchodová reforma), bychom měli mít na paměti, co to bude znamenat nejenom za rok, za dva, ale jaké dopady a důsledky to bude mít za deset, dvacet, třicet let. Neplyne z toho, že je špatně jakékoli zvyšování penzí, jen je nutné k němu přistupovat s rozmyslem a zároveň spolu s ním činit i další kroky, které jsou zatím odsouvány.
Národní rozpočtová rada jednoznačně říká, že společným jmenovatelem budoucích problémů českých veřejných financí je stárnutí populace. „Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ukazuje, že pokud se nic zásadního nezmění, naroste podíl výdajů na starobní důchody v příštích 40 letech ze stávajících 7,7 % HDP na 12,3 % HDP. Zatímco dnes připadají na každého občana staršího 65 let bezmála tři lidé v produktivním věku, během příštích čtyř dekád tento podíl klesne na 1,6,“ stojí v tiskové zprávě rozpočtové rady.
Tohle je třeba brát vážně, a ne se jenom donekonečna zaklínat tím, že důchody se musí zvyšovat, protože lidé, co celý život pracovali, si to zaslouží, a protože jsou tady občané, kteří pobírají opravdu hodně nízké penze. Takhle jednostranně totiž potíže spojené se stárnutím populace nevyřešíme, pouze je odkládáme v čase. A co víc, dokonce si zakládáme na budoucí křivdy a nespravedlnosti, kdy to celé odnesou nastupující generace.
