Mikuláš Ferjenčík, Ivan Bartoš a Olga Richterová FOTO: Pirátská strana / se svolením autora
FOTO: Pirátská strana / se svolením autora
V České republice je celkem běžné, že strany s malým počtem poslaneckých mandátů mají relativně hodně ministerských křesel, což neodpovídá jejich zastoupení v dolní komoře parlamentu. Dá se říct, že je to už taková naše tradice. Stejně tak je zajímavé sledovat, kolik členů různé vlády v minulosti měly.
Aktuální vláda Andreje Babiše se v tomto ohledu celkem vymyká. Má pouhých čtrnáct členů. Je to dané především tím, že Karel Havlíček je místopředsedou vlády, ministrem průmyslu a obchodu a rovněž ministrem dopravy. Roli hraje i to, že zde v Babišově kabinetu nenajdeme ministra pro lidská práva ani místopředsedu vlády bez vlastního resortu. Prvním vicepremiérem je tak ministr vnitra Jan Hamáček a místopředsedkyní vlády pak ministryně financí Alena Schillerová. Superministra Karla Havlíčka jsme už zmínili.
Pozoruhodné je to, že z uvedených čtrnácti členů vlády připadá na sociální demokraty jako na koaličního partnera hnutí ANO celých pět ministrů. Konkrétně jde o ministerstvo vnitra, zahraničních věcí, kultury, zemědělství a práce a sociálních věcí. Nejsou to tedy žádné podřadné a nedůležité resorty.
Babišovo hnutí přitom ve sněmovních volbách v roce 2017 získalo 78 poslaneckých mandátů a sociální demokracie pouhých 15. Jde tedy o docela velký nepoměr, který je ovšem daný tím, že hnutí ANO sociálně-demokratickou partaj potřebovalo k tomu, aby sestavilo vládu, která obdrží důvěru v poslanecké sněmovně.
V případě vlády Bohuslava Sobotky stojí za zmínku, že měla rovných sedmnáct členů. Jednak resort dopravy a ministerstvo obchodu a průmyslu měly své vlastní ministry a zároveň tehdejší šéf křesťanských demokratů Pavel Bělobrádek jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace neměl svůj vlastní resort. A rovněž se zde vyskytovala funkce ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, kterou zastával nejprve Jiří Dienstbier a později Jan Chvojka.
ČSSD měla v této vládě osm členů, hnutí ANO šest a lidovci jenom tři. Nakolik to odpovídalo jejich zastoupení ve sněmovně? Ve volbách do dolní komory sociální demokracie získala 50 mandátů, Babišovo uskupení 47 a KDU-ČSL jenom 14. V tomto smyslu se dá říct, že na tom sociální demokraté byli lépe, než by odpovídalo počtu jejich poslanců, a stejně tak si na nic nemohli stěžovat ani křesťanští demokraté, byť na tom zdaleka nebyli tak dobře jako ČSSD v současné vládě.
Dohoda mezi Piráty a Starosty
Vláda Petra Nečase měla v době svého nástupu patnáct členů, na konci svého působení pak sedmnáct (přibyla místopředsedkyně vlády a předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí Karolína Peake a ministr bez portfeje a předseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna). Když vláda nastupovala, občanští demokraté v ní měli šest zástupců, TOP 09 pět a Věci veřejné čtyři. Přičemž v poslanecké sněmovně měla ODS 53 mandátů, topka 41 a VV 24 mandátů, z čehož je patrné, že na tom nejmenší vládní strana byla ve skutečnosti opět nejlépe.
Pak tady máme druhou vládu Mirka Topolánka, která v době svého nástupu měla osmnáct členů. To bylo dané tím, že tady byl mimo jiné post místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, který zastával Alexandr Vondra. Cyril Svoboda pak působil jako ministr vlády ČR a předseda Legislativní rady vlády ČR a Džamila Stehlíková a později Michael Kocáb zastávali funkci ministra pro lidská práva a menšiny. ODS měla devět členů vlády, KDU-ČSL pět a Strana zelených čtyři. Občanští demokraté tehdy měli v dolní komoře 81 mandátů, KDU-ČSL 13 a Strana zelených jenom 6. Zelení tak doposud byli stranou, která na počet poslaneckých mandátů získala nejvíce míst ve vládě.
Zmiňme ještě vládu Vladimíra Špidly, která měla sedmnáct členů (Petr Mareš byl místopředsedou vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje a Vladimír Mlynář ministrem informatiky). Sociální demokraté měli deset členů kabinetu, lidovci tři a US-DEU také tři, přičemž ale ČSSD disponovala 70 mandáty ve sněmovně, KDU-ČSL 22 a US-DEU jenom devíti.
Pokud by v nové vládě pod vedením Petra Fialy na koalici Pirátů a Starostů připadlo celkem šest členů a koalice si je rozdělila tak, že hnutí STAN s 33 poslanci bude mít tři členy kabinetu a Pirátská strana s pouhými čtyřmi poslanci rovněž tři, na první pohled to sice může vzbuzovat údiv, ale nebude to jediná strana v naší historii, která by s malým počtem poslanců získala velmi silné zastoupení ve vládě.
Jediný rozdíl spočívá v tom, že v minulosti šlo o strany, bez kterých by se vláda neobešla, v tomto případě by však kabinet měl mít většinu i bez Pirátů. Zároveň je to ale otázka dohody v rámci koalice Pirátské strany a Starostů, a pokud se na takovém rozdělení postů ve vládě dohodnou, je třeba to respektovat.
