Malofejev fňuká, že ruská mládež žije ve smartfounové virtuální realitě. Asi je zábavnější než ta kasárensko-kostelní

Pravoslavný fanatik a bohatec Konstantin Malofejev se rozhorlil nad duchovními hodnotami. Tedy nad údajnými nedostatky ve smýšlení mládeže, což je téma, které vystačí nadlouho globálně a v Rusku nejméně na celé nové tisíciletí. Vyřešit by se dalo jen odstraněním mládeže.

Malofejev informuje o jakési obskurní sedánce, kterou pořádala Rada federace. Ta uspořádala kulatý stůl s poněkud klopotným názvem „Aktuální otázky boje proti rusofobii v zahraničí: legislativní podpora a praxe orgánů činných v trestním řízení“.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Generál Petr Pavel otevřeně o své minulosti

Nové číslo Týdeníku FORUM přináší rozhovor s Petrem Pavlem, jedním z horkých kandidátů na úřad českého prezidenta. Generál v něm…

Téma je více než aktuální, soudí pan Konstantin. „Není náhodou, že Vladimir Putin přirovnal západní rusofobii, kterou celému světu diktují Anglosasové, k rasismu.“

Ruská propaganda si současně dělá ze Západu legraci, že tady z boje proti rasismu šílíme. Je fakt že slovo rasa už se nikdo z vědeckých i jiných kruhů neodváží ani vyslovit, aby se neznemožnil, ale Putin s Malofejevem si nejspíš myslí, že ruskou národnost považujeme za rasu, což by nikoho nenapadlo ani v 19. století, kdy se vynořily různé šílené názory.

Protože šílenství nemá hranic, oblažil nás Malofejev ještě jednou pozoruhodnou „myšlenkou“: „Aby se celý svět dozvěděl o rasistické podstatě rusofobie, musí se nad touto ideologií konat mezinárodní tribunál, podobně jako nad fašismem v letech 1945-46. Nejlépe na územích osvobozených od rusofobních neonacistů. Například v Mariupolu.“

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Musíme oligarchu opravit. Norimberský tribunál se nekonal nad fašismem, ale nad nacistickými pohlaváry a nepřímo tak i nad nacistickou ideologií. Aspoň přibližně by měl Malofejev vědět, že souzeni tam byli i ti, s kterými Stalin a Molotov uzavřeli v roce 1939 spojenectví. Stalina s Molotovem tam ale nikdo nesoudil, protože momentálně byli na straně vítězů. SSSR tam jako jednoho z žalobců poslal Romana Ruděnka, který se podílel na vraždění Poláků v Katyni, což se Moskva pokusila svést na nacisty, kteří zrovna tenhle zločin náhodou nespáchali. Ruděnko by tam za normálních okolností seděl na lavici obžalovaných. To je jen taková historická poznámka.

V Mariupolu by se ale soud nad válečnými zločinci jednou konat mohl, až se tam po konci ruského řádění najde aspoň jedna použitelná budova, kterou „osvoboditelé“ nesrovnali se zemí.

Ale k té žhavé přítomnosti. „Dokud budou naše děti žít v smartphonech, ve virtuální realitě, která není utvářena přáteli Ruska, nebudeme schopni zvítězit. Proto při potírání rusofobů v první linii nesmíme zapomínat na globální digitální válku. Ani zde však náš nepřítel není všemocný,“ burcuje Malofejev.

Nepřítel jistě není všemocný, takové božské vlastnosti si Západ ani sám nepřivlastňuje. Jenže konzumní ruská mládež, jakkoli si nesmíme idealizovat její liberální a demokratické přesvědčení (moc ho podle průzkumů nemá), se virtuální realitě oddává dobrovolně a nikdo ji k tomu nemusí z Washingtonu a CIA ponoukat. Prostě ty vymyšlené světy Vladimira Putina a lžipatriarchy Kirilla jsou neskutečně blbé a nudné a mládež to instinktivně cítí. Radši se oddá manipulaci s lesklou západní hračkou, než aby skončila s hlavou v bahně a prostřílenými těly na ukrajinském bojišti.

Malofejev, Putin a Kirill ale mohou jít příkladem a všem ukázat, jak správně padnout za vlast.