Strašidelné odhady volebních preferencí a volební modely vzbuzují otázku, jestli jde o realitu, nebo se výzkumníci většinou seknou.

Předně je třeba se vypořádat s námitkou, která často zaznívá mezi lidem, že „nikdy nepotkali nikoho, kdo by se jich na něco ptal“. Popřípadě že průzkumy se možná opravdu dělají, ale tazatelé si vymýšlejí a dotazníky dávají kamarádům. Také lidé pochybují o tom, že je možné na vzorku tisíce lidí udělat reprezentativní průzkum pro celou populaci.

Že jste v životě nepotkali tazatele je celkem pravděpodobné, když se tázání dělá na desetitisícině občanů. Tisícovka na reprezentativní průzkum stačí. Je to prostě ozkoušeno. Když vynecháme teorii, je to asi jako ochutnávání z velkého kotle polévky na základě vzorku z jedné lžíce. Jak je polévka slaná, spolehlivě zjistíte, když je dobře zamíchaná. Tedy když máte zastoupené všechny vlastnosti celé populace. Když nezamícháte, nestačí vám ani sníst polovinu kotle. Tolik k teorii. Že to funguje se dá ověřit třeba při sčítání lidu, kam jsou zahrnuti všichni, nebo jinými průzkumy, které vykážou (plus-minus) podobné výsledky.

Definitivním ověřením samozřejmě je, jestli – třeba v případě zkoumání volebních preferencí – výsledky dopadnou podle předpokladu. Potíž je v tom, že lidé mohou názor změnit, nebo mohou lhát, popřípadě hraje roli, jestli odpovídají po paměti, na jakou stranu si vzpomenou, nebo když dostanou k nahlédnutí seznam. Zkoumáme-li, kolik procent lidí má doma kočku, máme to jednodušší, protože tam k nějaké skokové změně počtu koček během měsíce asi nedojde. (Průzkumník by samozřejmě měl vědět, v jaké ročním období vyrazí kocouři do terénu, a neuvažovat mechanicky. Stejně tak s výsledky může zamíchat teroristický útok nebo odhalení nějaké aféry na poslední chvíli.)

Jak tedy dopadly poslední odhady? Protože zděšení (či nadšení) vzbudil poslední průzkum dělaný CVVM, můžeme se podívat na to, jak dopadl její poslední volební model před posledními volbami do sněmovny v roce 2013.

Volby do sněmovny po pádu Nečasovy vlády se konaly ve dnech 25.–26. 10. 2013. Podle volebního modelu za září 2016 (tedy berou se v úvahu jen ti, kteří říkají, že k volbám půjdou), měla ČSSD dostat 30, 5 procenta a dostala 20,45. ANO mělo v průzkumech 14 procent a dostalo 18,65. KSČM měla slíbených 19,5 procenta a získala 14,9. (KDU odhadnutých 4,5, měla 6,78, ODS odhad 7 procent a měla 7,72, TOP 09 odhad 12,5 a měla 11,99). Menší strany tedy CVVM odhadlo přesněji. Že voliči komunistů v předvolebních průzkumech neradi přiznávají své preference, je známé.

Takto tedy můžeme hledět na to, jak jsou průzkumy relevantní. Musíme také vzít v úvahu, že pochopitelně působí i zpětně. Někteří lidé chtějí stát na straně vítěze, neboť je to lepší životní pocit, takže podle odhadů nakonec mohou přizpůsobit své volební chování.

Jen pro srovnání, takto vypadal volební model agentury STEM k polovině října 2013.

Kdybychom to měli stručně shrnout, průzkumy naznačují, jak mohou volby dopadnout, pokud lidé vyloženě nelžou a nezmění v poslední chvíli svůj názor. Pokud většina průzkumů po většinu doby říká totéž a není pravděpodobné, že by všichni byli podplaceni (někteří být ovšem mohou), zhruba můžeme tušit, co se stane. Méně už můžeme tušit, co udělají politici s výsledky voleb.