Studenti i další lidé se celý den scházeli před filozofickou fakultou. FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
NÁZOR / Policie našla v místě bydliště masového vraha z filozofické fakulty jeho dopis na rozloučenou. Není to překvapivé. Šlo totiž o úspěšného studenta této vysoké školy, a dalo se proto očekávat zjištění, že se tento pachatel před svojí finální vražednou akcí pokusil nějak vysvětlit motivy svých otřesných zločinů.
Podle střídmého sdělení policie se pachatel přiznal, že zavraždil v Klánovickém lese dvě osoby, které s ním neměly nic společného. Šlo o tatínka s jeho miminkem.
Jistě že nás zajímá, co vrah dále sděluje ohledně důvodů svého řádění. Ale je velkou otázkou, zda má veřejnost jeho dopis skutečně číst. Zatím nebyl zveřejněn z důvodu vyšetřování.
„Co přesně bylo dále obsahem dopisu a další podrobnosti k případu, nemůžeme v současné době sdělit, protože prověřování celé události nadále probíhá a mimo jiné stále probíhají výslechy dalších lidí, tudíž bychom zveřejněním takových informací mohli narušit další vyšetřování,“ sdělil mluvčí policie Jan Daněk.
Jsou tu ale kromě probíhajícího vyšetřování ještě další a možná i vážnější důvody, proč být před takovým dopisem na pozoru. Je to zcela nepochybně z hlediska celé společnosti velmi nebezpečný dopis. Vrah, jehož jméno nebudeme ani vyslovovat, chtěl svými činy demonstrovat své názory a svoji psychickou situaci. Lze předpokládat, že v dopise vyjádřil ideologii svého chování. Každá taková prezentace ideologického zdůvodnění vražd s sebou nese obrovské riziko, že si tím pachatel získá i po smrti své následovníky. Když by se miliony lidí začetly do jeho dopisu, můžeme si být jisti, že se najdou desítky zmatených jedinců, které by mohl pachatel inspirovat, dojmout a podnítit k následování.
Dopis vraha z filozofické fakulty a z Klánovického lesa, a navíc i vraha otce by neměl být bez zodpovědného zvážení veřejným sdělením. Je to proslov fatálně nebezpečné zrůdy. Ta nemá právo nám cokoliv sdělovat. Motivy vraha má znát policie a má je v přiměřené míře veřejnosti reprodukovat. Rozhodnutí o zveřejnění takového dopisu ale přesahuje kompetenci úředníků policie. V tak vážné věci by měli rozhodnout lidé, kteří mají politický mandát. Je to otázka pro ministra vnitra a pro premiéra. A měli bychom přijmout, když nám sdělí, že se dopis masového vraha zveřejňovat nebude kvůli riziku šíření jeho propagandy či snahy o ospravedlnění. Nejlepší by bylo takový dopis rovnou spálit. Ale to z hlediska dokumentace zločinu není samozřejmě možné. Zločinci ale nesmí mít možnost promlouvat k veřejnosti. Žádný další Hitler nesmí dostat slovo.
V této souvislosti musíme přemýšlet i o fenoménu osmnácté růže. Arcibiskup Jan Graubner pobouřil část veřejnosti tím, že k růžím za oběti vraždění přidal i růži za vraha.
Ve své homilii při mši v katedrále arcibiskup sdělil: „V obětním průvodu přineseme k oltáři jednu růži za každou oběť a jednu za toho, který se nechal zlem tak ovládnout a zmanipulovat, že se stal nástrojem smrti. Chceme vyjádřit víru, že láska musí nakonec vždycky zvítězit.“
Je to velmi těžké přijmout. Kdyby tohoto pachatele nezastavil rychlý zásah policie, vraždil by dál. Přichystal si k tomu zbraně. Šlo fakticky o vražedné monstrum. A může mít monstrum svoji růži v obětním průvodu?
Jestli takový veřejný symbol lásky někdo považuje od arcibiskupa za úlet, nelze se mu divit. Zvlášť se nelze divit, jestli ta růže rozhořčila lidi blízké obětí vraha. Ta růže ovšem nikomu neuškodila. Můžeme ji brát tak, že pachatel byl také kdysi nevinné dítě, člověk na cestě, který se v nějaký okamžik dostala na scestí a jehož duše se zvrhla. I on je v jistém smyslu svojí vlastní obětí. Jen bychom asi na místě arcibiskupa takové gesto odložili a nejitřili bychom rány krutě trpících lidí v kostele.
Byla to chyba, ale je u představitele církve omluvitelná. Zveřejňování dopisů vraha by ale mohla být chyba neomluvitelná a škody by mohly být velmi vážné. Proto zkroťme svoji zvědavost a mějme důvěru ke svým institucím.
