GLOSA / Na české politické scéně se občas objeví situace, u které si člověk chvíli není jistý, jestli sleduje volební kampaň, nebo firemní večírek. Třeba tahle. Na pódiu stojí Sandra Tsoukernik, kandidátka hnutí ANO do senátu za Chebsko a Tachovsko, vedle ní Michal David a pod nimi náměstí, které nadšeně poskakuje do rytmu. Kandidátka se usmívá, zpěvák zpívá, lidé tleskají. Jen drobný detail: tohle není firemní večírek. Je to kampaň do horní komory českého parlamentu.

A jedním koncertem to nekončí. Po Plané přijde Bor, Františkovy Lázně, Stříbro, Cheb, Aš a nakonec Tachov, kde bude mít mítink i Andrej Babiš. David říká, že kandidátku zná od jejích sedmnácti let a věří jí. Vystupovat má za minimální honorář. Zatímco ostatní kandidáti obcházejí trhy s letáky, tady stačí zavolat starému známému, který umí vyprodat O2 arenu. Zákon přitom kandidátovi do senátu dovoluje utratit v prvním kole nejvýš dva miliony korun a jeden z protikandidátů už nahlas pochybuje, že se do nich tahle kampaň vejde. Kolik stojí přátelství s hvězdou, ale žádná účetní kolonka neukáže.

Sandra Tsoukernik přitom do politiky nespadla z nebe. Je manželkou Leona Tsoukernika, který v Rozvadově vybudoval největší kasino ve střední Evropě. Hnutí ANO, které dlouhodobě mluví o regulaci hazardu, ji vybralo na krajském sněmu v den, kdy v Plzni zavřelo poslední kasino. Takový bizár by scenárista škrtl jako příliš okatý. A aby téhle sestavě nechyběla ještě jedna výrazná postava, přichází na scénu Michal David.

Ten má v politice pozoruhodnou výdrž. Zpíval pro Miloše Zemana, Jiřího Paroubka i Roberta Fica. Repertoár se mění pomaleji než ti, pro které hraje. A vlastně to dává smysl: senátní kampaně bývají tak nezáživné, že když někdo přiveze na náměstí zpěváka, jehož písničky znají babičky, rodiče i vnoučata, lidé opravdu přijdou. V Plané se to ostatně povedlo – náměstí bylo plné a záběry z akce měly na Instagramu tisíce zhlédnutí.

Dále čtěte

„Igore, místo!“ Ministr Červený vyfasoval kumbál u tiskárny, jeho kancelář si nechal Turek

GLOSA / V české politice jsme si už zvykli na ledacos, ale model „ministr v podnájmu u vlastního podřízeného“ představuje…

Právě v tom je ten trik. Kandidátka má i program: zdravotnictví, bezpečnost, dostupné bydlení, vzdělávání. Jenže proti záběrům s Michalem Davidem se na sociálních sítích prosazuje podstatně hůř. Běžný předvolební příspěvek zapadne, video z koncertu se šíří. Nemusí vysvětlovat, co chce v Senátu dělat. Stačí ukázat pódium, zpěváka a tleskající dav. Hlavním sdělením kampaně je dobrá nálada.

A proč vlastně ne. Politika nemusí být nudná a kandidát do senátu nemusí vypadat, jako by právě odešel z jednání školské komise. Jenže senát není festival. Má mimo jiné fungovat jako pojistka proti tomu, aby se zákony v poslanecké sněmovně přijímaly bez další kontroly, a mandát senátora trvá šest let. Koncert skončí ještě týž večer, pódium se rozebere, lidé se rozejdou. Senátorovi ale mikrofon po posledním přídavku nezmizí.

A ve volební místnosti už žádný Michal David hrát nebude. Tam bude muset každý rozhodnout sám.