Ten polibek viděli snad všichni. Capo di tutti capi veřejně líbá po volebním úspěchu svého PR poradce. „Máru“ Prchala. Podle jeho příbuzného, režiséra Víta Klusáka, prý slušného a citlivého člověka. Který ovšem s radostí a nasazením pracuje na vylepšování obrazu premiéra Andreje Babiše.
Prchal se nyní po delší době veřejně obnažil. Sešel se s redaktory týdeníku Respekt a hovořil zřejmě zcela otevřeně. Článek ovšem není rozhovorem, ale spíše zamyšlením nad tím, co Marek říká a jak se jeví. A musíme říci, že se jeví zajímavě a vzbuzuje lítost.
Nemůžeme totiž zapomenout na to, že Marek Prchal stál u zrodu jiného fenoménu. Byl u vzniku klipu, ve kterém Jiří Mádl a Martha Issová říkají, že máme přemluvit bábu s dědou, aby šli k volbám a volili zodpovědně. Tehdy se levice mohla přetrhnout v odsuzování jak klipu, tak obou protagonistů. Dodnes toto dílo vytahují například komunisté na komentářové stránce rudého plátku Haló noviny. Pro tvůrce vlastně pochvala a důkaz, že udělali dobrou práci.
To měl asi režisér Klusák na mysli, když onen otevřený dopis psal. A když zveřejnil slova: „Ty jsi ten, kdo investuje všechen svůj talent, vtip a dobré nápady, abys tuhle jeho (Babišovu, pozn. red.) skutečnou tvář zakryl…“
Ale Prchal na Vítova slova reaguje údajným nepochopením: „Nevím ani, co tím chtěl říct, to sdělení jsem nepochopil.“ Skutečně víme, že Marek Prchal je člověk nesmírně talentovaný a obdařený schopností objevovat neotřelé komunikační postupy.
A tak se zdá, že jeho slova o tom, že se prací pro Andreje Babiše baví, jsou jen pokusem sám sobě vysvětlit, proč dělá to, co dělá. „My nikoho neoblbujeme, je to snaha o co nejlepší působení, které má vliv na pocity lidí. Mojí prací je vytvářet pocit,“ říká Prchal a za jeho slovy je cítit smutek nad tím, že na současné pozici už nemá tu volnost rozvíjet svou bezbřehou fantazii. Smutek nad tím, že je chycený v pavučině, ví to a nemůže uniknout. A tak všechny přesvědčuje, že pavučina je prospěšná a pavouk vlastně much nelapá.
To obnažení se vzbuzuje v chápajícím a alespoň trochu empatickém čtenáři lítost. Nad zahozenou šancí dělat něco dobrého a užitečného. Nad tím, jak citlivý člověk uvěřil alespoň na okamžik ekonomickému i společenskému predátorovi, a nyní už nemůže odejít.
A tak nesmírně schopný člověk, plný imaginace, sám vidí, že je v poutech a ještě ke všemu kvůli onomu polibku na veřejném pranýři. Zdá se, že je z toho zoufalý a chce se nějakým způsobem vrátit do slušné společnosti. Aby už nikdy nemusel vymýšlet termíny jako „všeci kradnů“, „motýle“ či „účelovka“.
A tak Marek k tomu, co bezprostředně říká, dodává: „Proč bych měl přijímat něčí úhel pohledu, když není můj?“ Ano, to je přesně ono. Prchal to ví, ale musí říct, že je plně na straně Babiše. Ale naznačuje, že není, naznačuje, že potřebuje zachránit. A to čtenáři připadá jako hlavní téma a důvod toho, že se Prchal před žurnalisty tak otevřel.
