Naše malé městečko Bornheim, v jehož jedné části bydlíme, to dotáhlo až na stránky německého a následně pak i světového tisku. Stalo se tak kvůli zákazu vstupu na plovárnu, který město vydalo pro zdejší imigranty, a to jako první v Evropě (po tom se strhla lavina od Německa po Finsko). Imigranti dosud mohli navštěvovat bazény, dokonce za zvýhodněný tarif. „Tento zákaz má být jasným signálem, nevidím momentálně jinou možnos,“ řekl místním novinám zplnomocněnec města pro sociální otázky Markus Schnapka ze Strany zelených (tedy strany, která uprchlíky vítala nejvíce ze všech).
Nejde jen o bazén
Problémy na plovárně (včetně toho, že imigranti chodí do bazénu v trenýrkách, a nikoliv v plavkách) nejsou jediným deliktem ze strany zdejších běženců. Pár dní předtím, šestého ledna, přepadl a sexuálně obtěžoval 18letý Syřan 54letou ženu. Poté byly posilněny hlídky v zařízeních pro uprchlíky.
[ctete]42561[/ctete]
Někteří moji čeští přátelé se podivují, že na svém Facebooku věnuji tomuto tématu tolik pozornosti. No, na rozdíl od českých a moravských zemí, kde české oko migranta ani nespatřilo, zde uprchlíci reálně jsou a jejich přítomnost představuje pro komunální politiku skutečnou výzvu.
Bornheim je takové to typické uspořádané německé městečko. Vždy upravené, s bohatým spolkovým životem a dechovkou, problémy s kriminalitou či přestupky jsou zde minimální. Charitativní činnost je pro většinu zdejších občanů přirozená a mnoho lidí se zde spontánně zapojilo do pomoci uprchlíkům. Během vítací euforie dokonce katolický kněz při kázání upozorňoval na pozitivní rysy islámu.
Nyní je většina lidí tak nějak zaražená. Pocit hrdosti nad tím, jak Německo (i oni sami) pomáhá trpícím, se mísí s obavou, že úplně takhle jsme si to nepředstavovali. Nevznikla tu sice žádná no-go zóna, ale v malém německém městečku prostě nečekají, že někdo obtěžuje paní před důchodem a nebo mladé dívky v bazénu. Jenže v atmosféře kolektivní německé autocenzury si lidé své pochybnosti nechávali pro sebe anebo své nejbližší. Až dosud.
Boj o kontejnery
Město Bornheim má po komunální reformě, která spojila menší obce do městské aglomerace s přibližně 45.000 obyvateli. Reálně ovšem jde o několik sousedících a samostatných obcí, z nichž každá má pár tisíc obyvatel. Poslední oficiální údaj o počtu uprchlíků ve městě je z půlky prosince – tehdy zde bylo 766 příchozích. Imigranti jsou zde soustředěni především v částech Dersdorf, Brenig a pak na pomezí Roisdorfu a Starého Bornheimu, tzn. na daleko menším území, než má celý Bornheim.
Necelých osm set uprchlíků je tak v podstatě rozmístěno mezi nějakých deset tisíc starousedlíků. Obec jim poskytla ubytování v tělocvičnách a v tzv. kontejnerových domech. Mladiství uprchlíci, kteří dorazili do Německa sami (!), jsou umísťováni v rodinách. Starosta Bornheimu se ale musí neustále rozhlížet po dalších ubytovacích kapacitách nebo pozemcích, kde by bylo možné postavit ubytovny.
Nejenže se do jara očekává, že počet imigrantů stoupne na 1500, ale zároveň musí město vrátit kontejnerové domy firmě, od které si je zapůjčilo (ta je potřebuje pro sezonní dělníky). Snad po ničem jiném není teď napříč Německem taková poptávka jako po kontejnerových domech. Trh s tímto zbožím je prázdný, často jsou proto nutná velmi rychlá rozhodnutí, říká starosta Bornheimu Wolfgang Henseler a přirovnává to k obchodování na burze: „Jestli to rychle nevezmeme my, najdou se hned jiní.“
Přidělování uprchlíků do obcí a měst zatěžuje především finanční rozpočty obcí. Městská rada v Bornheimu k tomu 3. 12. 2015 odhlasovala stanovisko, v němž mimo jiné stojí: „Nouzové přidělování uprchlíků musí být rychle ukončeno. Spolková a zemská vláda musí zabezpečit dostatek zařízení prvního přijetí a centrálních ubytoven. (…) Náklady obcí na ubytování, stravu a integraci uprchlíků musí být kryté ze zemské a spolkové úrovně. (…) Okresní vláda musí informovat komunální samosprávu o nových přidělených uprchlících mnohem dříve než doposud a mnohem podrobněji. Částečně iracionální proces přidělování uprchlíků musí být nahrazen plánovaným přidělováním. (…) Hranice únosnosti zátěže zaměstnanců samosprávy je dávno překročena. Také hrozí pokles činnosti dobrovolníků, pokud budou informace okresní vlády k počtu a objemu přijímání uprchlíků dále nespolehlivé.“
Již na podzim si mnohé obce stěžovaly, že jejich ubytovací kapacity jsou vyčerpány. Okresní vláda v Kolíně nad Rýnem na to reagovala tak, že to bude prověřovat: „Podíváme se přesně na případy, kdy někdo říká, že nemůže přijmout další uprchlíky, jestli to je tak, nebo jenom nechce přijímat další uprchlíky,“ prohlásila mluvčí Freia Johannsenová.
Kníže Metternich by koukal
Obcím tak nezbývá nic jiného než „kouzlit“ z toho mála, co mají. Ubytovací zařízení pro uprchlíky tak zde rostou jako houby po dešti v celém okolí. Tělocvičny, průmyslové haly, školy nebo kasárna… ubytovacích kapacit přesto stále není dost. Zplnomocněnci pro sociální otázky momentálně neřeší nic jiného. Řešení jiných problémů se odsouvá. V sousedním městě Alfter se našlo jedno z „řešení“ v zámečku patřícímu rodině Metternichů. Město „vyzvalo“ (či mu spíše pohrozilo?) Simeona Metternicha k solidaritě a odpovědnosti. Ten prosbu vyslyšel a pronajal zámek městu do léta 2016. Starosta si pak pochvaloval, že město nemuselo obsadit sportovní a víceúčelové haly. Údaje z listopadu 2015 mluvily o 150 uprchlících v zámečku. Bydlení na zámečku ve městě Alfter není ojedinělým řešením; podobně je využit například bádenský zámek Granheim z 15. století.
Na sportovní haly jsou Němci, milovníci sportu, zvlášť citliví. Obsazení větší části hal a tělocvičen by učinilo sportovním aktivitám konec a nedej Bože by to pak zmenšilo nadšení z „Willkommenskultur“ (kultury vítání uprchlíků). V těchto dnech rozeslal Sportovní svaz v Bonnu všem svým členům e-mailem tiskové prohlášení, v němž prosí: „Pokud víte, že se ve vašem bezprostředním okolí/městské části nachází prázdné budovy, které by se hodily jako ubytovny pro uprchlíky, dejte nám vědět. Tuto informaci předáme odpovědným ve městě. Jen tak můžeme být aktivní a zabránit tomu, aby byly obsazené další sportovní haly.“ Zdá se, že výzva se zatím míjí účinkem. Vítání je jedna věc, věc druhá je mít v sousedním prázdném domě Syřany, Afghánce, Iráčany, Albánce či Srby (to jsou národnosti, které jsou nejvíce zastoupeny mezi uprchlíky v Alfteru).
Na jednoho starousedlíka jeden uprchlík?
Bornheim nebo Alfter na tom při tom všem ještě nejsou až tak špatně. Řada obcí v Bavorsku má mnohem více uprchlíků v poměru k počtu obyvatel (Bavorsko má celkově více malých obcí). K aktuálním údajům není ale jednoduché se dostat, protože počty imigrantů se rychle mění. Zajímavý je případ z městečka Langenlonsheim v Porýní-Falci, které má 3700 obyvatel. K nim mělo být nastěhováno 3000 (!) uprchlíků do bývalé průmyslové haly. Po protestech obyvatel došlo ke „kompromisu“ na počtu 1000 uprchlíků, s nímž ale pořád většina místních lidí nesouhlasila. Nakonec ve městě ubytovna nevznikne – ani ne tak kvůli protestům, jako z čistě prozaického důvodu: s majitelem objektu žijícím v USA se nedalo domluvit na pronájmu budovy, takže zemská vláda musela z plánu vycouvat.
Vážné problémy zažívá šestisettisícové město Essen v Severním Porýní-Vestfálsku, které má i bez poslední uprchlické vlny velký podíl obyvatel migrantského původu (40 %). Kromě přidělených uprchlíků, žijících ve stanovém městě, sem přirozeně směřují i ti, kterým byl už přiznán azyl, protože zde mají své komunity a příbuzné. Ghetto tam tak vzniká zcela přirozeně… Městský radní Guido Reil ze sociální demokracie popisuje realitu v Essenu poměrně skepticky – 90 % dosavadních uprchlíků v Essenu žije ze sociálních dávek. Reil proto pochybuje, že tomu u nově příchozích bude jinak. Velké obavy mu působí kriminalita imigrantů, s níž má coby bývalý soudce zkušenosti, i když přesná čísla nezná, protože se o nich „nesmí mluvit“. „Stranická základna SPD je za zavřenými dveřmi k uprchlické otázce výrazně kritičtější, než jak to působí navenek. „Máme strach z rozkladu některých městských částí,“ říká Reil.
Přetížená policie
Kromě zaměstnanců samospráv nesou na svých bedrech tíhu přítomnosti imigrantů zejména policisté. Manžel naší známé z Bonnu je příslušníkem Spolkové policie a od léta je permanentně nasazený v bavorském Pasově, tedy na opačném konci Německa, kde je situace nejvíce kritická. Když se pak dostane na pár dní domů, nesmí se přibližovat ke svému dítěti kvůli vysokému riziku přenosu nemocí. Když Jaroslaw Kaczynski (předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost – pozn. red.) zmínil, že uprchlíci mohou přinést do Evropy i choroby, byl z toho v „civilizované“ západní Evropě poprask. Němečtí policejní velitelé přitom před tím samým varují své podřízené.
Obtěžování žen, používání sprch místo toalet a další specifika chování řady uprchlíků, s tím se náš známý policista setkává každý den. Znechucení a vyčerpání, tak se dá popsat jeho momentální „stav“. Jako policista musí počítat s „mimořádnými“ podmínkami práce, v tomto případě ale nevidí perspektivu změny. Frustrace je o to větší, že příčinou neúnosné situace je ignorování porušování zákona (nelegálního překračování hranice), které je navíc schvalováno či alespoň tolerováno z nejvyšších míst.
Když jsem se ho snažila přesvědčit k poskytnutí rozhovoru, odmítl. Někdo by ho mohl obvinit z rasismu a nesnášenlivosti. V Německu se totiž o kriminalitě uprchlíků nemluví. Významní politici Severního Porýní-Vestfálska, zabývající se bezpečnostní politikou (od sociálních demokratů přes křesťanské demokraty, liberály a zelené), byli již v říjnu 2014 informovaní o zločinech páchaných imigranty, kteří bydlí v této spolkové zemi. Šlo o gangy žadatelů o azyl ze severní Afriky, kteří pod vlivem alkoholu přepadávali a obtěžovali občany a rabovali v obchodech. Členové výboru napříč politickým spektrem ovšem nechtěli zneklidnit občany a s těmito informacemi nešli na veřejnost – z obav ze „stigmatizace uprchlíků“. Jak řekl náměstek zemského ministra vnitra Bernhard Nebe, takové informace by mohly mít vliv na veřejné mínění a způsobit mezi obyvateli strach z uprchlíků. Joachim Stamp z liberální FDP pak pochválil dosavadní „rozumné zpravodajství“ o rostoucí kriminalitě uprchlíků. Tato slova potvrzuje stenozáznam ze zasedání výboru pro bezpečnost z 23. 10. 2014.
Bulvární deník Bild, který ještě v létě s nadšením vítal příchozí uprchlíky, informoval, že tiskové oddělení ministerstva vnitra v Severním Porýní-Vestfálsku nesmí používat v tiskových prohlášeních slovo „uprchlík“. Přikázal jim to ministr vnitra Ralf Jäger (SPD).
Kam to povede?
Kam takové zamlčování reality nakonec může vést, jsme viděli na událostech v Kolíně nad Rýnem. Pokud se ale německé elity nechtějí dočkat toho, že německá veřejnost přestane důvěřovat vládě, policii a standardním médiím, neměly by zamlčovat, že všichni uprchlíci nebudou jen inženýři a lékaři, kteří nás obohatí. Že fundamentalismus, kriminalita, problémy s integrací nebo specifický vztah k ženám představují reálný problém.
Němci jsou zvláštní národ. Snadno, rychle a nekriticky se nadchnou pro velké myšlenky (jen tak namátkou: nacismus, energetická změna). Stejně jako se snadno nadchli pro vítání uprchlíků, mohli by se nadchnout i pro opak…
Mária Pešeková
Vystudovala politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2012 absolvovala stáž v německém Spolkovém sněmu a v současnosti působí v Německu ve státní správě.
Článek vyšel na webu Pravý břeh.
