Petr Fiala stál za vznikem koalice SPOLU. FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Občanská demokratická strana uzavírá jednu poměrně dlouhou a nelze říct, že neúspěšnou éru. Premiér Petr Fiala po volbách, po nichž už znovu nesestaví většinovou vládu, skončí i jako předseda ODS, která se tak odebere nejen do opozice, ale nejspíš i do nového způsobu fungování.
Zatím to vypadá, že se o předsednické křeslo utkají končící ministr dopravy Martin Kupka, považovaný za Fialova pokračovatele, a Radim Ivan, mladý kandidát z Moravskoslezského kraje, jehož záměrem je ODS změnit. Ivan vystupuje proti takzvané „strejcokracii“, chce stranu podle svých slov otevřít a udělat ji prostě jinou – nejspíš úspěšnější. V mnohém má pravdu. Úspěšnější ODS si ale jistě přeje i Martin Kupka. Bohužel nezaznívá, kdo z nich chce hlavně úspěšnou Českou republiku – protože ono to není nutně totéž.
Oba kandidáty, ať už se proti sobě budou vymezovat jakkoli, spojuje několik myšlenek, které naopak brzdí to, co by Česká republika skutečně potřebovala. Naše země totiž potřebuje velkou politickou stranu. Stranu, která může představovat to, čím je i přes všechny problémy dnes CDU/CSU v Německu.
Problém jménem kroužkování
To znamená několik věcí. Vyhranění se může existovat jen v něčem, protože pokud se strana vyhraní úplně, nemá šanci oslovit dostatečně širokou voličskou základnu. Je nutné se trochu rozkročit, protože jen tak je možné vyhrát volby. A to rozkročení v žádném případě nepředstavuje ta „stará dobrá ODS“, ať si pod tím představujeme cokoli, ale koalice SPOLU – úspěšný projekt, který několikrát porazil Andreje Babiše a čtyři roky vedl vládu České republiky a který velmi pravděpodobně Ivan i Kupka chtějí zahodit.
Ano, někteří zneuznaní členové ODS, kteří byli „překroužkováni“ úspěšnějšími kolegy z TOP 09 nebo KDU-ČSL, volají po tom, aby koalice SPOLU navždy skončila v propadlišti dějin, protože se přece po jejich „slavných zádech“ vyšplhali jiní, méně úspěšní. Jenže se pletou. Kdyby oni sami byli tak úspěšní, tak by je nejspíš všichni kroužkovali. Nebo by je alespoň znali jménem.
Bohužel zejména v případě některých, kteří obsadili první místa kandidátek jen proto, že jsou dlouholetými straníky, prostě nikoho nepřilákala ani jejich práce, ani jejich kampaň. Nebo možná ani jedno z toho neexistovalo.
Na první pohled by se mohlo zdát, že výhodnější je, aby zvítězil Radim Ivan. Ten prý do ODS přivede deset tisíc nových členů, stranu změní, zmodernizuje, zbaví zkostnatělého vedení a to napovídá, že taková změna by možná mohla vést k výhře ve volbách. Jenže jak se ukazuje, „strejcokracie“, proti které Radim Ivan brojí, bohužel zasáhla i jeho samotného.
Je to zjevné například z jeho vyjádření, že by ODS měla zůstat v marginální frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR) místo toho, aby konečně vstoupila do frakce, která opravdu něco znamená – tedy do Evropské lidové strany (EPP). Ne, pane Ivane, opravdu to neznamená, že se z ODS stanou lidovci jen proto, že se ta frakce tak jmenuje. Znamená to jen, že by ODS měla šanci podílet se na skutečném vedení a směřování Evropské unie.
Trapné kverulantství se zahradilovským nádechem zůstává trapným kverulantstvím, i když má frakce „konzervativců“ momentálně štěstí, že její součástí je italská premiérka Giorgia Meloniová. To není úspěch ECR. To je jen svezení se na úspěchu italské političky.
Radimu Ivanovi i Martinu Kupkovi, který nepochybně v ECR také bude setrvávat, chybí stejně jako jejich předchůdci Petru Fialovi odvaha udělat z ODS světovější sílu, ambice vykročit do světa a stát se relevantní silou.
My tu žijeme ve výmluvách o malé a bezvýznamné zemi. Ale možná jste si všimli, že takové Nizozemsko nebo Belgie žádným takovým nesmyslem netrpí. Všechno je to o rozhodnutí, o mentálním nastavení a schopnosti se překonat, zakopávat příkopy a dívat se na věci jinak.
V České republice nežije dost lidí, kteří budou volit takzvanou „autentickou pravici“. Ve skutečnosti většina z nich ani neví, co to znamená, protože sem patří dnes kdekdo, od milovníků aut až po fanoušky Vladimira Putina. Pravice ve smyslu ekonomickém je potřebná, ale v Česku má bohužel svoje mantinely.
Česká republika potřebuje velkou stranu, která se bude jmenovat SPOLU. Stranu, která bude mít konzervativní křídlo (KDU-ČSL), silné středopravicové křídlo (ODS) a liberální křídlo (TOP 09). Taková strana by mohla využívat výhody všech tří a představovat opravdu silnou, moderní, sebevědomou pravici.
Jak se zbytečně oslabit
ODS v některých regionech nikdy úspěšná nebude. Jsou místa, kde se koalice SPOLU rozpadem připraví o lidovecké hlasy, a nebude to pomsta v tom smyslu, že KDU-ČSL skončí za branami sněmovny, toto oslabení ublíží všem, hlavně naší zemi. Slabou ODS Andrej Babiš příště opět převálcuje.
Na kongresu ODS velmi pravděpodobně dojde k tomu, že proti sobě budou stát starší a mladší. Zúží se to na většinu ODS kolem Petra Fialy – která mimochodem byla velmi úspěšná a zaslouží si uznání, včetně angažmá Martina Kupky –, a na druhé straně bude zdánlivé odmítání jakékoli kontinuity.
Přitom by bylo lepší, kdyby ODS našla někoho úplně jiného. Někoho, kdo bude pokračovat v úspěchu SPOLU, kdo naváže na Fialovu éru, ale přinese modernější, sebevědomější přístup. A kdo nebude za hlavní téma považovat to, jak funguje jedna strana, ale jasně pojmenuje situaci v České republice. Tady se hraje o mnohem víc než o způsob volby předsednictva. Jde tu o to, zda bude nadále vítězit politická reprezentace, která nás chce buď zařadit do holdingu, nebo rovnou odevzdat Putinovi, anebo normální, slušné strany. Jenže ty nevyhrají, když nebudou silné.
Ať už vyhraje Martin Kupka, nebo Radim Ivan, pokud se žádný z nich nepostaví za koalici SPOLU, víme, jak to dopadne: ODS se znovu uzavře, oslabí a někteří lidé si budou namlouvat, že „po zbavení se SPOLU“ se ODS vrátí tam, kde byla za Mirka Topolánka. Jenže nevrátí. Časy se mění, ale jinak, než jak se to momentálně v rámci ODS chápe a diskutuje.
