Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský v deníku FORUM 24 možná trochu překvapivě říká, že ruský prezident Vladimir Putin už svoji válku prohrál. Představy měl úplně jiné, ruská armáda je v chaosu a Ukrajina je silná. Přesto nejspíše utrpí velké ztráty, a to i u civilistů.
V posledních dnech se začalo hodně diskutovat o psychické labilitě Vladimira Putina, hovořila o tom například bývalá americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová. Vidíte v jeho krocích něco takového, mimo jeho standard?
Mluví se o tom i v Severoatlantické alianci, ale já spíše vidím dlouhodobou charakteristiku, v podstatě jeho stabilní stav. V posledních deseti letech je neschopný plánovat na dlouhou dobu dopředu, ale velmi schopný připravovat překvapení i lidem ve svém okolí, ať jde o Krym, Gruzii, Sýrii nebo tuto operaci. Jde o pokračování toho, že dokáže překvapit. Ale je zde také jistá míra národní paranoii o obklíčení Ruska a tak dále. Těžko říci, co konkrétně se Putinovi děje v hlavě, ale já osobně bych spíše hledal dlouhodobé trendy.
A samozřejmě se velmi mluví o možném nebezpečí jaderného útoku. Jak tohle vidíte?
Myslím, že v konfrontaci s nejadernou mocností, jako je Ukrajina, je to vyloučeno i podle ruské doktríny a strategie. Dobývá navíc zemi, kterou by jednou chtělo Rusko ovládat, takže jaderné zbraně nedávají smysl. Používají se jako odstrašování jiných jaderných mocností, tedy některých států uvnitř NATO. Ale nejrelevantnější jaderné zbraně by byly malé, taktické, které by Rusko použilo v případě, pokud by prohrávalo konvenční konflikt na svém území. Nebo pokud by chtělo jednat s rovnocenným soupeřem. Kdyby věděli, že prohrávají, provedou malý, limitovaný jaderný útok, který by směřoval na vojenské cíle, například loď nebo letadlo. Na něco, co se dá dobře napadnout i konvenční zbraní. Šlo by o psychologický efekt, aby obyvatelstvo napadené země vyvinulo tlak na své vůdce, aby vyjednávali a neriskovali konfrontaci. Ve stávajícím průběhu konfliktu je toto téměř vyloučené. A pro uklidnění našich lidí bych vysvětlil, že systém není nastaven tak, že stačí, aby jeden člověk v jednom momentu zmáčkl tlačítko – a je hotovo. Kdyby byl nejužší okruh kolem Putina vystaven tomu, že někdo chce spáchat sebevraždu, která by se týkala jejich rodin, myslím si, že by to sám Putin nepřežil a odstranili by ho.
Co by znamenala i třeba nějaká malá vojenská pomoc Ukrajině ze strany NATO ve smyslu vyslání vojáků?
Otázkou je, jak by ji Rusko vyhodnotilo. Ne nutně by to vedlo k jadernému konfliktu nebo podobné eskalaci. To, co je nejdůležitější, je, aby se tam včas dostaly zbraně. Ukrajinci mají dost odhodlání, dost velkou motivaci, zatím to vypadá, že na to jdou dobře takticky. Není to na pořadu dne, s výjimkou vzduchu. Ukrajina nadále bude potřebovat zbraně a doufám, že Česko bude dál pokračovat.
Martin Svárovský FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis na tiskové konferenci opět zdůraznil, že Ukrajina žádá vytvoření bezletové zóny. Co si o tom myslíte?
Je to velmi těžká otázka, která má několik rovin. První je, že není pochyb, že Ukrajincům by to pomohlo. Oni si umí dobře poradit na zemi, ale Rusko má ve vzduchu obrovskou převahu. Nedivím se, že toto Ukrajina chce. Jiná rovina je, jakým způsobem může být bezletová zóna vyhlášena a hlavně exekuována. Jde o vojenskou operaci. Rada bezpečnosti OSN v roce 1992 vyhlásila bezletovou zónu nad Bosnou a Hercegovinou, kterou vykonávalo NATO. V roce 1991 ve válce v zálivu vyhlásily zónu Spojené státy a tzv. koalice ochotných se zdůvodněním, že dochází k masovému zabíjení Kurdů. Jde tedy o to, že by USA a NATO musely případnou bezletovou zónu zaručovat, což ale znamená se vším všudy: šlo by o vojenskou konfrontaci. Nelze se tedy USA divit, že toto dilema mají. A pokud by bezletová zóna byla vyhlášena, ale nikdo by ji nevykonával naplno, nebyla by kredibilní. Jsou ale jiné možnosti, třeba masové elektronické rušení prostoru a hlavně ruských navigačních přístrojů. Jde o nesmírně těžké rozhodování Spojených států.
Dovedete si představit, že by se k tomu přikročilo například v případě masového zabíjení civilistů?
Ano, přesně to je ten moment. Ruské útoky samozřejmě jsou válečným zločinem už teď, to je nepochybné. Proces kvalifikace válečných zločinů už začal a jde o důležitý vzkaz ruským vojákům a důstojníkům, jelikož si jistě dobře pamatují, jak skončili srbští generálové. A kdyby došlo k tomu, co říkáte vy, dokázal bych si to představit. Ale tam zatím díkybohu nejsme.
Jak hodnotíte projev amerického prezidenta Joe Bidena a to, že tak rezolutně odmítl možnost, že by Američané bojovali na Ukrajině?
Tento projev byl směřován dovnitř. Obecně si myslím, že k situaci, kterou nyní vidíme, vedla slabost mezinárodního společenství včetně slabosti Bidena, to bezpochyby. Ano, nakonec přišly sankce a dodávky zbraní, ale tragicky pozdě. Jeden projev bych viděl jako logické uklidnění směrem domů.
Velké množství zpráv k nám proudí přímo z Ukrajiny. Jak moc se jim dá věřit?
Informační prostor je teď brutální. Jsou v něm informace, dezinformace a strategická komunikace mnoha stran. Dost informací ověřit lze, natáčejí se místní videa apod. Ale to, že ukrajinská strana bude některé svoje úspěchy prezentovat optimističtěji, to si dokážu představit a chápu to, je to legitimní, protože informační válka je součást celé věci. Pokud někde něco ukrajinská strana nadhodnotí, je to naprosto legitimní, protože se brání. Jde také o komunikaci ze strany USA. Nepochybuji například, že Ukrajinci mají dobré zpravodajské informace a že tam tedy jsou Američané nějakým způsobem přítomni. A jsem za to rád.
Sdílíte názory, že pro Rusko jde o velké překvapení, že jejich postup je pomalý, odpor Ukrajinců velký a že Rusko nemusí vyhrát?
Neformuloval bych to tak, že Rusko nemusí vyhrát. Troufl bych si tvrdit, že Rusko už teď prohrálo. Je jen otázka, kolik to ještě bude stát civilních obětí, což je nesmírně těžké. Z toho, co vidíme na zemi, definitivně prohráli, což je pro ně samotné velké překvapení. Nejspíše netušili, jak špatně na tom jsou, jak špatně je všechno zorganizované, jak velký vládl chaos. zásadní je, že neměli jasný vojenský ani politický cíl.
Je tedy možné, že Ukrajinci Rusy vytlačí ze svého území?
Buď je vytlačí, nebo, a to spíše, se ruská ofenzíva rozpadne. Jejich strategie je ostatně nastavena na schopnost válčit po poměrně krátkou dobu. Otázkou je velikost nákladů a jde hlavně o civilní obyvatelstvo. Rusové ale pokazili, co mohli. V zásadě mají šanci na jihu vytvořit spojení Donbasu s Krymem, ale i to bude složité. Nemají zásobování. Nemají na to, aby obsadili Kyjev. Nemají na to, aby zemi okupovali. Čekali, že se Ukrajina za dva nebo tři dny zhroutí a podvolí se, což se nestalo. Nemají sílu situaci zvrátit, na takovou operaci by museli mít daleko více vojáků. Mají však daleko větší arzenál a palebnou sílu, mohou tedy radikálně znásobit počet obětí. Ovšem nemají naftu, jídlo a špatně jim funguje spojení.
Jak bychom měli dál pomáhat?
Hlavně bychom si měli všichni uvědomit, že tohle je naše válka, jde o nás. Měli bychom proto dát všechno, co máme k dispozici. Něco už jsme dali, i těžké zbraně, ale pokud máme na skladech nějaké prostředky jako třeba protitankové střely Javelin, žádná by neměla zůstat v našich skladech. Tyto zbraně poskytli Estonci, kteří mají Rusko v sousedství. Všechno, co máme, například i protiletecké zbraně, by nyní mělo být na Ukrajině. Ukrajinci žádali o přístroje na noční vidění, těmi také česká armáda disponuje. Ministryně obrany Jana Černochová deklarovala, že Ukrajině dáme to, o co požádá. A to je správné a musíme to dělat i nadále.
