Masaryk si vážil vojáků a nebál se bojovat. Babiš se s ním nemá co srovnávat

T. G. Masaryk (Profimedia)

T. G. Masaryk | FOTO: Profimedia

Už se z toho stal takový až ošklivý zlozvyk ohánět se prvním československým prezidentem. Učinil tak i Andrej Babiš v zoufalém boji o prezidentský post. Z jeho strany je to ovšem těžké chucpe, protože Tomáš Garrigue Masaryk se lidem jako on zapleteným do nejrůznějších afér a skandálů vyhýbal, a když už se nedalo jinak, tak je při setkání minul a nepodal jim ruku. Dotyčný pak byl společenský vyřízený jako předseda senátu Karel Prášek kvůli lihové aféře ve dvacátých letech minulého století. Mám za to, že Babiš by u Masaryka dopadl stejně.

Jedním z Masarykových hesel bylo „nebát se a nekrást“ a on se jím řídil. Při vzniku první republiky neváhal vyslat československé vojsko do Sudet, na Těšínsko a na Slovensko, proti silám, které si tento stát nepřály. Můžeme diskutovat, jestli to bylo správné nebo ne, ale tady se jedná o jinou věc; Masaryk byl sice zaměřením pacifista, ale chápal, že jsou chvíle, kdy musí jít mírotvornost stranou.

Můj děda z matčiny strany narukoval na vojnu v roce 1933 a dotáhl to do hodnosti četaře. Zůstala mi po něm rukověť pro poddůstojníky s předmluvou vrchního velitele čs. branné moci prezidenta Masaryka, který říká tato moudrá slova: „Světová situace donucuje nás míti dobré, ba výborné vojsko. Musíme obstát vojensky. Nemluvím militaristicky, ale pochopil jsem, a právě zkušenostmi z války, že naše armáda musí odpovídati všem požadavkům válečného umění. My musíme mít i dobře vyzbrojené vojsko, aby dovedlo čeliti vojensky dovednému nepříteli. Je třeba zvyšovat stále bojezpůsobnost armády prací a disciplinou, demokratisaci provádět rozumným způsobem. Musí být naší přední starostí, aby bylo opravdu vojskem a dovedlo bojovat se ztrátami co možno nejmenšími.“

Později byla také položena otázka jeho synovi Janu Masarykovi, jak by se otec zachoval na podzim v roce 1938, a on stručně odpověděl: „Tata by řekl, tož budeme sedlat.“ Ano, šli bychom bojovat.

Oblíbeným citátem T. G. Masaryka byl „Ježíš, ne Cézar “. To je v pořádku, ale on správně pochopil, že tuto zásadu nelze praktikovat za každé situace. Jsou chvíle, kdy se lidé musí chopit zbraní a jít bránit svoji vlast. Tak to měli Češi udělat v osmatřicátém, tak, jako to dělají Ukrajinci nyní. A k tomu je nutné mít skvěle vycvičenou a vyzbrojenou armádu. Chtít mír za cenu ústupků před bezohledným násilníkem by vedlo akorát k dalším válkám, protože by taková slabost povzbudila agresora. Koneckonců nechápu, jak se někdo stále neumí poučit z Mnichova osmatřicátého roku.

Andrej Babiš se tedy převedl coby obyčejný zbabělec a navíc jako zrádce, který by neváhal zradit naše spojence, když Polsku a Pobaltí odmítl jít na pomoc v případě jejich napadení Ruskem. K Masarykovi má opravdu hodně daleko a vůbec by si ho neměl brát do úst.