Oldřich Pechal ve Velké Británii během focení na falešné doklady. FOTO: VHÚ, se souhlasem
FOTO: VHÚ, se souhlasem
Před 110 lety, 12. května 1913, se narodil jeden z nejstatečnějších československých vojáků vysazených v okupované vlasti, nadporučík Oldřich Pechal, velitel výsadku Zinc, jemuž nebylo bohužel souzeno splnit zadané úkoly.
Oldřich Pechal maturoval v roce 1934 na gymnáziu v Kyjově a poté byl v roce 1935 přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po vyřazení v hodnosti poručíka byl 1. srpna 1937 převelen k horskému pěšímu pluku do slovenského Dolného Kubína.
Během zářijové krize byl se svojí jednotkou dislokován v okolí Sušice na Klatovsku. Krátce po okupaci odešel do Polska a přes tábor v Malých Bronowicích se dostal do Francie, kde podepsal závazek cizinecké legii, jehož byl v okamžiku vypuknutí války zproštěn, a v září 1939 byl prezentován v Agde u československé zahraniční armády. Do bojů na frontě nezasáhl a po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kde byl zařazen ke kulometné rotě.
V lednu 1942 nastoupil do základního sabotážního a parašutistického výcviku a následně byl určen velitelem výsadku Zinc, s nímž byl 28. března 1942 vysazen. Polská posádka však nezvládla navigaci a namísto vysazení u moravských Vřesovic dopadla trojice Oldřich Pechal, Arnošt Mikš a Viliam Gerik na zmrzlou zem u Gbel na Slovensku.
Při pokusu o přechod hranice byl Oldřich Pechal zadržen dvojicí německých pohraničníků, které se mu sice podařilo zneškodnit, ale jeden z mrtvých Němců u sebe měl falešné doklady, které předtím Oldřichovi Pechalovi odebral a na které npor. Pechal při následném útěku zřejmě v rozrušení zapomněl. Gestapo tak získalo stopu, na jejímž konci bylo 2. června 1942 zatčení Oldřicha Pechala, který do té doby využíval pomoci rodinných příslušníků.
K zatčení došlo proto, že měl Oldřich Pechal v době, kdy byl v ilegalitě, smůlu a narazil na dvojici konfidentů Karla Paprskáře a Viktora Ryšánka, kteří jej vlákali do pasti v chatě na břehu Kníničské přehrady. Dům za války patřil SS-Scharführerovi Friedrichu Jahnovi a gestapu sloužil jako konspirační objekt.
Právě zde byl velitel skupiny Zinc v nestřeženém okamžiku udeřen obuškem zezadu do hlavy gestapákem Wolfgangem Dyckem, jenž se rovněž vydával za odbojáře. Pechala však neomráčil a v následné rvačce mu Pechal poranil nos, páteř a lopatku, čímž mu způsobil doživotní následky. Během zatýkání se československému parašutistovi dokonce podařilo zničit dvoje pouta, jež mu gestapáci nasadili. Oldřicha Pechala nakonec přemohla až přesila 15 mužů.
Kvůli jeho síle, které se gestapáci obávali, byl při věznění v Kounicových kolejích spoután ve svěrací kazajce a připoután k posteli. Navíc byl pod neustálým dozorem a jídlem ho krmil vždy některý z vězňů. Vyslýchán a mučen byl několik týdnů, během nichž však nic neprozradil. A to ani poté, co mu přivedli ukázat zatčené členy jeho rodiny, které následně popravili. Ani to jej však nezlomilo a odmítl i nabízenou spolupráci s gestapem.
Proto byl odeslán do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byl 22. září 1942 oběšen, ačkoliv gestapákům vmetl, že je britský důstojník, a proto oběšen být nemůže.
A jak dopadli jeho spolubojovníci z výsadku Zinc?
Arnošt Mikš se již 1. května 1942 zastřelil po přestřelce u středočeských Požárů, Viliam Gerik se dobrovolně přihlásil českým četníkům a byl následně předán gestapu, jemuž přislíbil spolupráci. Poté, co se z ní snažil vymanit, byl zatčen a umístěn do koncentračního tábora. Po válce byl spolu s Karlem Čurdou souzen za vojenskou zradu a v dubnu 1947 popraven.
