KOMENTÁŘ / V podvečer 22. listopadu, několik hodin po podpisu údajného příměří, podle Jedi’ot achronot zasáhlo Izrael nejméně šest vln útoků raketami a střelami s plochou dráhou letu. Pokud se vám snad zdá divné, že světové agentury o zmíněných skutečnostech mlčí, rozhodně to není proto, že by se nestaly. 

Jeden útok íránských proxies směřujících na přístav Ejlat přišel z Jemenu, kdežto další dva je třeba připsat libanonskému Hizballáhu. V aktuálním přehledu zpráv z Izraele nicméně nebyla tato středa opravdu ničím výjimečná. Pes je zakopán v tom, co dnes světové agentury považují nebo nepovažují za zprávu z Blízkého východu. 

Média, která v Gaze spolupracují s „novináři“ úzce napojenými na Hamás, vykazují zvláštní přístup k tomu, o čem informovat, a co naopak opomenout. Zprávou je, pokud úřad v Gaze, který vydal falešnou zprávu o izraelském bombardování nemocnice s 500 mrtvými nebo o zničení křesťanského kostela, zveřejní nový přehled údajně zabitých Palestinců. Ačkoliv agentury OSN nedůvěřují podobným údajům vydávaným ukrajinskými úřady a publikují vlastní, v Gaze přebírají statistiky de facto přímo od teroristů. Neprodleně. 

Podle těchto zpráv stále nebyl zabit ani jediný ozbrojenec Hamásu a ostatních militantních frakcí v Gaze. Určitě tedy musí jít o mimořádně důvěryhodné statistiky. 

Zpráva není, že z Gazy, kde údajně už dávno všechno došlo a panuje tam naprostá katastrofa, nepřestávají několikrát denně létat rakety do Izraele, a to ani den po podpisu dočasného příměří, které vstoupilo v platnost ve čtvrtek dopoledne. 

Zprávou také není, že u těch raket, k nimž nebyly propašovány pokročilé technologie z Íránu, ale vyrábějí se „na koleně“ v tunelech a garážích, ve zhruba 20 % selhávají motory a odpálená munice dopadá chaoticky do terénu. Často do obydlených oblastí v samotné Gaze.

Takže v současnosti naprosto nemáme věrohodné údaje o tom, kolik je skutečných civilních obětí izraelské operace v Gaze. Nedokážeme dokonce ani říci, kolik skutečných palestinských civilistů, kteří opravdu zemřeli, se stalo obětí izraelských ozbrojených sil a kolik jich zahynulo v důsledku neustávající raketové palby Hamásu, Islámského džihádu a dalších palestinských ozbrojených uskupení, jež se kvůli technické chybě minula cílem. 

Tyto otázky si média, pro něž je mimořádně pohodlné za pět minut převzít poslední svodku ministerstva zdravotnictví v Gaze, nemají čas klást. Potřebují rychle krmit zpravodajský feed novými, mimořádně šokujícími příspěvky, které jim mají zajistit sledovanost. Hamás a jím kontrolované úřady v Gaze jim to umožňují. A řada místních spolupracovníků světových médií, pokud přímo nestraní Hamásu, tedy rozhodně vykazuje obecnější zaujetí směrem k palestinské kauze v neprospěch Izraele.

Konzumenti zpravodajství světových agentur proto postupně podléhají dojmu, že Izrael se sice stal 7. října obětí útoku, ale od té doby „šíleně a bezdůvodně“ útočí na Gazu, kde naschvál a systematicky zabíjí civilisty, zejména děti. Jako ilustrace slouží často fotografické materiály a videa pořízené během války v Sýrii, ale úřaduje také takzvaný Pallywood vyrábějící účelová propagandistická videa.

Jistě, civilní oběti izraelské operace v Gaze existují a nebude jich málo. Informace o nich ovšem nelze přebírat od Hamásu, který v rámci sítě íránských proxies vede koordinovanou informační válku s cílem rozložit západní podporu Izraele.

Šéf libanonského Hizballáhu Hasan Nasralláh to v projevu předneseném předminulou sobotu řekl zcela otevřeně. Hlavním terčem války je teď veřejné mínění na Západě, zejména ve Spojených státech. Taková je pro síť íránských spojenců na Blízkém východě lekce z války ve Vietnamu a dalších neúspěšných válek s americkou účastí.

Jistěže obraz války zdaleka není černobílý. Premiér Benjamin Netanjahu se se svým pokusem „ochočit“ Hamás a odsunem jednotek z hranice s Gazou na západní břeh Jordánu zapíše do dějin Izraele jako jeho vůbec nejhorší, nejméně kompetentní vrcholný politik. 

Výroky ultrapravicových ministrů jeho kabinetu, včetně „teoretické“ úvahy o použití jaderné zbraně, by v každé normální vládě musely skončit okamžitým odvoláním takové osoby z funkce. 

Osadníci na západním břehu Jordánu terorizující Palestince nemají pro své činy naprosto žádnou omluvu. Chovají se zcela nepřijatelně; všichni, kdo se na vyhánění Palestinců podílejí, patří před soud a do vězení. Navíc potenciálně torpédují možnou poválečnou dohodu s Palestinskou samosprávou, jedinou víceméně legitimní palestinskou reprezentací, která vůbec existuje. 

Některé události během protiteroristické operace v Gaze, jako bylo například bombardování „uprchlického tábora“ Džabalíja v městě Gaza (ve skutečnosti se jedná o čtvrť s normální městskou zástavbou), bude nepochybně třeba prošetřit z hlediska možného porušení mezinárodního práva válečného. 

Svět nesmí spustit oči z plánů části izraelského kabinetu obyvatele Gazy po válce vyhnat do zahraničí, třebaže by se sotva našla země ochotná tyto lidi přijmout. Ani Egypt, který před šestidenní válkou Gazu kontroloval, dnes nestojí o její obyvatele, masově promořené islamistickou propagandou. 

To vše ale neznamená opakovat floskule ohledně „boje proti izraelské okupaci“, která v Gaze neexistovala, a „právu použít v národně-osvobozovacím boji všechny dostupné prostředky“. 

Neznamená to záměrně nebo v důsledku intelektuální lenosti napomáhat informační válce Hamásu a Teheránu proti Západu, jejímž ohniskem je „atrocity propaganda“. Cílem je izolovat Izrael, oddělit ho od spojenců, předtím než Írán vloží do hry mnohem silnější karty, než představuje Hamás. 

Libanonský Hizballáh a jeho posily vyslané Íránem stále stojí na severní hranici Izraele a představují mnohem horší vojenskou hrozbu než teroristé v Gaze. Další proíránské milice jsou připraveny k útoku u syrské hranice. Ti všichni čekají na vhodnou chvíli, příležitost a konečný rozkaz z Teheránu. 

Volání západních ignorantů po „míru v Gaze“ a „konci zabíjení“ pomáhá připravovat mnohem širší a krvavější konflikt v celém regionu. A ačkoliv je teprve konec listopadu, zřejmě už také známe letošní vtip roku. Zní: „Židé kontrolují média.“