Bývalá veličina, byť ne moc veliká, expremiér a exprezident Dmitrij Medveděv, věčná loutka Vladimira Putina, i po svém odstavení z funkcí dál slouží. Teď se vyžívá na svém účtu na sociální síti Telegram v takovém lhaní, že se zcela vyrovná fanatickým moderátorům ruské státní televize. To je ovšem slušný výkon, tam by se zapotil i herec, který by je měl parodovat.

Teď Medveděv na Telegramu píše: „Duch Kyjeva, obrázek letadla převzatý z počítačové hry. Dron sestřelený sklenicí od okurek. Mrtví hrdinové se vzdali ruské válečné lodi. Mariupolská porodnice, nyní Buča. Co mají společného? Jedná se o podvrhy, které dozrály v cynické představivosti ukrajinské propagandy. Za obrovské peníze je vymýšlejí četné PR agentury, ‚továrny na trolly‘, na které dohlížejí západní vlády a jejich ‚ochočené‘ nevládní a neziskové organizace.“

V podstatě by mohl už ten první odstavec stačit, aby bylo zjevné, jak dopadl politik, o kterém si někdo dělal iluze, že je tím liberálnějším a modernějším a tak dále než čekista Putin. Jen část za celek. Duch Kyjeva, zázračná postava pilota, který sestřeluje jedno ruské letadlo za druhým, je lidový výtvor, „městská legenda“, něco jako kdysi pražský Pérák. Není to postava z ukrajinského zpravodajství. Medveděv by měl vědět, že záběry, které kolovaly, byly skutečně převzaty z počítačové hry, jenže to bylo hned na začátku řečeno a byly označeny jako ilustrační. Při tiché poště na sociálních sítích se to pochopitelně vytratilo. Když se ukázalo, že vojáci z Hadího ostrova přežili, ukrajinská média o tom normálně referují. Ruská ovšem nemluví o svých vlastních padlých, tam se ani válce nesmí říkat válka. Přinejmenším by měl Medveděv vědět, že zprávy o masakrech civilistů spáchaných Putinovými vrahy ve vojenských uniformách jsou pravé a prokázané. On to ovšem ví, leda by byl duševně nemocný.

Medveděv pak ve svých nechutných výlevech pokračuje a píše o „kyjevské mašinérii“, která se podle něj „nezastaví před ničím“: „Aby Rusko co nejvíce dehumanizovali a očernili, jsou vzteklé bestie ze Sborů národní bezpečnosti a armády připraveny mimoděk zabíjet vlastní civilisty. To vše proto, že hluboce zakořeněný ukrajinismus, živený protiruským jedem a všepohlcujícími lžemi o jeho identitě, je jeden velký podvod. Tento jev v historii nikdy neexistoval. Neexistuje ani nyní.“

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Takže nejprimitivnější ruská propaganda o tom, že neexistuje ukrajinský národ a žádná Ukrajina: „Namísto hrdosti na společné úspěchy předků se od roku 1991 ‚na koleně‘ píše pseudohistorie ukrajinské státnosti: generační spojení Kyjevské Rusi se zeměmi Novgorodu, Pskova a Vladimirsko-suzdalské Rusi bylo ‚přerušeno‘. Kvůli mýtické ‚historii Ukrajiny‘ ze XIV-XVII. století byla zničena myšlenka jednotného ruského národa. Galerii 20. století tvoří pouze zoologičtí nacisté, vrazi a kolaboranti, které novodobý ukrajinský ‚agitprop‘ povýšil na hrdiny – Konovalec, Šuchevič, Bandera, Kljačkovskij, Melnik.“

Pak ještě k tomu „nacismu“: „Vášnivá část Ukrajinců se posledních 30 let modlí za Třetí říši. Doslova. Znechucení vzbuzují fotografie, na nichž se nacistické symboly – transparenty, literatura, plakáty – nacházejí téměř v každé vojenské jednotce na Ukrajině, pořízené naší armádou. Dokonce i poháry s hákovým křížem! Nejedná se o hru na fašistickou estetiku, jak se nám snaží dokázat Západoevropané. Je to ideologie. Neměli bychom se divit, že Ukrajinu, která se mentálně proměnila ve Třetí říši a jejíž učebnice dějepisu jsou plné Jidášů a nacistických přisluhovačů, čeká vlastní osud.“

Jak nějaký ruský činovník použije výraz, že někoho čeká nějaký osud, je to zajímavé. Osud Ukrajiny a jejích obyvatel má být tento: „Ruský prezident Vladimir Putin si pevně stanovil cíl demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Tyto složité úkoly nelze provést ze dne na den. A nebudou se řešit jen na bojišti. Nejdůležitějším cílem je změnit krvavé a falešnými mýty opředené vědomí části dnešních Ukrajinců. Cílem je mír pro budoucí generace samotných Ukrajinců a možnost konečně vybudovat otevřenou Eurasii – od Lisabonu po Vladivostok.“

Všimli jste si toho „od Lisabonu“? Není už jasné, o co tady jde?