Medveděv a Putin při odhalení pomníku prvního ruského prezidenta Borise Jelcina v roce 2008. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Úřad ruského prezidenta
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Úřad ruského prezidenta
Pokračující šílenství exprezidenta Dmitrije Medveděva, zřejmě předstírané ze sebezáchovných důvodů, pokračovalo ve středu dalším dílem. Dozvěděli jsme se, že předsedkyně Evropské komise je gynekoložka nechápající, jak evropská ekonomika míří do zkázy, a komisař Borell je na na omamných látkách.
Na telegramu Medveděv svůj příspěvek nadepsal: „Odkud se všichni vzali?“ To máme s Medveděvem společné, kdykoli vidíme někoho z významných kremelských mužů, ptáme se, z jaké pekelné díry se tahle parta vynořila. Většinou pro odpověď nemusíme chodit daleko, protože se dostaneme buď ke KGB, nebo ke skupince z Leningradu – Sankt Petěrburgu, kde se za zlatých jelcinovských dob děly všelijaké kšefty.
Medveděv pochází také z Leningradu. Jeho učitelka Věra Smirnova o něm řekla: „Velmi se snažil, věnoval studiu veškerý svůj čas. Málokdy ho bylo možné najít venku s chlapci. Vypadal jako malý stařík.“ Od roku 1979 byl členem Komsomolu, vstoupil do KSSS a u komunistů zůstal až do roku 1991. Byl poradcem Anatolije Sobčaka, tehdy předsedy Leningradské městské rady lidových poslanců, a zřejmě přispěl k obraně mladého a neznámého Vladimira Putina před obviněními plynoucími z vyšetřování Výboru pro zahraniční vztahy starosty v roce 1992. Putinovi hrozila ztráta funkce. Vladimir Vladimirovič si pamatuje, kdo při něm kdy stál. Současně byl pro něj ovšem Medveděv vždycky taková loajální onuce, kterou lze okřiknout. Teď se exprezident snaží dávat najevo, jak je velký vlastenec, a to i za cenu naprostého zesměšnění.
Tolik k otázce, odkud se vzal Medvěděv.
Ale teď k tomu, co zase napsal. „Stačí, že šéfka Evropské komise vůbec nerozumí ekonomice a je zvyklá dívat se na čistě lékařské objekty. Jak jinak si vysvětlit, že nejvýše postavená gynekoložka EU s neskrývanou radostí vypočítává ztráty Ruska z nové vlny sankcí, ale ztráty svých firem nepočítá. Běda, pravidlo milosrdenství, cura te ipsum! (Lékaři, uzdrav se). Na hloupost a neschopnost není léku,“ stará se Medveděv. Pak v charakteristikách pokračuje.
„A druhý muž, zničený narkotiky, s přezdívkou Borrell (alias komisař pro zahraniční věci) požaduje, aby ve skladech v Evropě usilovně hledali tanky pro ukrajinský režim. Správně, jedině tak by měl jednat skutečný diplomat! Právě šéfdiplomat EU a nikdo jiný by měl říkat, že Rusko je věčný nepřítel Evropy, a vyzývat k válce až do vítězného konce (pochopitelně konce Ukrajiny)! Bravo, Talleyrand tleská shora! Kdo je na řadě? Freak show musí pokračovat…“ rozvíjí Dmitrij Anatoljevič své diagnózy na dálku.
Pokud jde o sankce, mají skutečně jednu slabinu. Většina Ruska je po více než dvou desetiletích vlády velkého V. V. Putina v takovém stavu, že lid si velkých změn nevšimne. Podle zprávy ruské státní statistické agentury Rosstat z roku 2019 žije 35 milionů Rusů v domech nebo bytech bez vnitřních toalet, 47 milionů nemá teplou vodu, 29 milionů nemá v obydlí tekoucí vodu a 22 milionů nemá ústřední topení. Pouze 62,7 procenta ruské populace má obvyklé vybavení pro moderní život – vodu v domě, vodovod, topení a plynový nebo elektrický sporák. Tato skutečnost se musí zdát neuvěřitelná těm, kteří navštěvují pouze Moskvu nebo Sankt Petěrburg, ale pro ty, kteří žijí mimo tato velká města, je to skutečnost. To si pak západních sankcí skutečně nevšimnete.
I ve velkých městech si ale střední třída jistě povšimne, že si místo západních aut bude muset koupit „nový moskvič“, což je ve skutečnosti auto vyrobené v Číně a v Rusku pouze složené dohromady, nebo nová íránská osobní vozidla. Čím jezdí občané, nikoho v Kremlu moc netrápí, horší je, že ruská armáda už nemá dost tanků a stav ekonomiky neumožňuje ztráty z ukrajinského bojiště doplnit. Chybí do nich také elektronika, kterou kdysi tak nezištně dodávaly západní firmy. Kosmická a jaderná velmoc si sama neumí vyrobit drony a musí si je vozit ze země vousatých ajatolláhů. Trapné.
„Argumenty, že sankce neměly žádoucí účinky, jsou mylné,“ píše web Geopoliticalmonitor.com. „Spoléhání se na makroekonomické ukazatele při zjišťování účinnosti sankcí je zavádějící, protože při kontextu s Ruskem tyto faktory ukazují na posílení rublu, mírný pokles ruského HDP a relativně nízkou nezaměstnanost. Tyto údaje však nemusí nutně odrážet situaci na místě. Například ruská nezaměstnanost se oficiálně pohybuje kolem 3,7 procenta, což odpovídá přibližně 2,7 milionu Rusů bez práce. To je jistě nízké číslo vzhledem k ekonomickému poklesu, s nímž Rusko údajně bojuje. Ve skutečnosti však na konci roku 2022 podléhalo různým formám skryté nezaměstnanosti téměř pět milionů ruských pracovníků a značný počet ruských pracovníků byl na neplaceném volnu. Deset procent ruské pracovní síly je bez stálé práce, což je srovnatelné s úrovní v Rusku v 90. letech 20. století po rozpadu Sovětského svazu.“
Současná síla rublu je podmíněna přísnými měnovými kontrolami a prudkým propadem dovozu, což následně poškodilo řadu ruských průmyslových odvětví. Průzkum, který v říjnu 2022 zveřejnila ruská soukromá výzkumná společnost Romir, uvádí, že 68 procent respondentů zaznamenalo snížení nabídky zboží nabízeného v obchodech a bylo nuceno omezit výdaje za různé komodity.
Medvěděvovi se nelíbí, že je dnes na Západě součástí diplomacie shánění tanků a nábojů. Co se dělat, kdyby Rusové nelezli, kam nemají, mohly se konat různé zábavné summity a natahovat další trubky s plynem západním směrem. Tenhle mejdan ale už skončil a ruská diplomacie vypadá tak, že ministr zahraničí Lavrov musí se svým letadlem prokličkovat znepřátelenými vzdušnými prostory do Afriky, aby si aspoň pořídil fotky s nějakými místními bizarními náčelníky.
Je dobře, že Medveděv píše. Z toho, co ho nejvíc rozčiluje, poznáme, co Kreml nejvíc bolí.
