Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Existují oblasti, kde Rusku nikdo nebude upírat schopnost velkého výkonu. Když jde o sportovce, vždycky se musí ještě prověřit, co je úspěch jedince a co je zásluha ruského chemického průmyslu, ale výsledky jsou. Zcela právem je ale oceňováno ruské cirkusové umění, kde vidíme dovednosti, které prosakují i do života společnosti. Například klaunská čísla do politiky.
Že ruský medvěd jezdí před publikem na motorce, není nic nečekaného. Ta země má staletou tradici drezury všeho živého. Klaunství je ale jemnější umění. Musí spojit směšné se smutným. Naštěstí existují jedinci s mimořádným vrozeným talentem k takovým kouskům, třeba Dmitrij Medveděv, kdysi premiér a prezident, teď místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace, tedy nula. Postava je to truchlivá, ale Dmitrijova herecká vystoupení jsou zábavná.
Teď nám na telegramu Medveděv vysvětlil, jaké je ruské pojetí světového řádu. Vyhrožování jadernými údery už se na Západě trochu oposlouchalo a spíš se všichni zajímají, jestli Putin nespustí na Chersonu umělou povodeň, takže v tomto mezičase nastal nejspíš čas nám vysvětlit, jak jsme v Evropě a Americe všichni za vývojem.
Medveděv umí zločiny okecat tak, že by zíral i sám ministr propagandy Goebbels. „Nejvyšší prioritou každé země je ochrana jejích občanů a národní suverenity. A tato obrana je možná nejen na vlastním území, ale i na jiných, pokud k ní existují důvody. Důvody jsou zcela zřejmé – teror a zabíjení občanů této země. Jinými slovy, každá země má právo použít vojenskou sílu na ochranu svých občanů, kteří jsou ničeni na cizím území,“ vykládá ex-veličina. Prý toto právo zahrnuje „možnost preventivně jednat“, aby se „zabránilo dalším vraždám, genocidě a dalším zločinům“ proti svým občanům.
Je to velkolepé převrácení reality. Ukrajina žádnou genocidu na východních územích nespáchala. Kvůli osm let trvající nevyhlášené válce Ruska proti Ukrajině ale byly civilní oběti na obou stranách. Server Meduza o tom mluvil s novinářem z (tehdy ještě nezakázaného) deníku Novaja Gazeta Pavlem Kanyginem. U nás rozhovor citoval web A2larm.
„Ve válce bohužel umírají civilisté, staří lidé, ženy, a co je nejhorší, děti,“ říká Kanygin. „Umírají na obou stranách. Nevím, jestli je potřeba počítat, kolik jich umírá a kde. Možná bychom měli, ale v určitém okamžiku by se to mohlo změnit v ‚soutěž obětí‘ – na které straně bylo zabito více dětí. Máme počítat zvlášť děti, které zemřely na ukrajinské straně v Avdijivce, zvlášť děti v Jasynuvatiji, zvlášť ve vesnici Ščasťa, zvlášť ty v Mariupolu, který byl stejně jako Doněck ostřelován z více raketometů? Ukrajinci by vám na to řekli: ‚Počítejme taky naše osmnácti až dvacetileté kluky, kteří šli bránit zemi před proruskými separatisty a před ruskou armádou. To jsou také ve skutečnosti děti.'“
I těchto tragických obětí bylo mnohonásobně méně než mrtvých a zraněných kvůli ruské invazi. Navíc ty oběti z posledních měsíců byly v ruskojazyčných oblastech, kde chtěli Rusové údajně osvobozovat.
Pak Medveděv vytáhl téma uspořádání světa po druhé světové válce a tvrdí, že „po roce 1945 se událo mnoho událostí, které radikálně změnily rovnováhu sil ve světě i hranice států“ a že to Rusku nevadí, pokud to „neodporuje základním zájmům Ruska jako nástupnického státu a v mnoha ohledech historického a morálního dědice Ruského impéria a Svazu sovětských socialistických republik“. To si naběhl, protože zájmem Ruska a SSSR bylo se rozšiřovat jako zhoubné bujení, tak by snad bylo lepší se k takovému dědictví nehlásit. Je to ale těžké, protože v ruských dějinách nenajdeme období, které by bylo skvělé, tak Medveděvovi nezbývá než se přihlásit k samoděržaví a imperialismu.
Dál vysvětluje, co všechno Rusku nevadí, takže nakonec zjistíme, že jim vadí všechno. Třeba když se země, „které byly dříve součástí Ruského impéria nebo Svazu sovětských socialistických republik“, připojí k „nepřátelským vojenským blokům“, jejichž strategické jaderné síly jsou nepřetržitě namířeny „na naše hlavní město“ a „nezačnou ohrožovat naši územní celistvost“.
Ruské rakety zřejmě nemíří na západní města. Územní celistvost Ruska nikdo neporušuje, zatím jen oni každou chvíli někam vpadli. Úplně nepříčetně působí Medveděvovo tvrzení o „nekonečných ústupcích“ ohledně historických území.
Po všem tom blouznění nakonec přijde to hlavní. „Kýčovitou západní myšlenku ‚řádu založeného na pravidlech‘ je třeba důrazně odmítnout jako neudržitelnou a pro lidstvo nesmírně škodlivou. Není nikým schválen, je zcela neurčitý a je prosazován v rozporu se stávajícími mezinárodními pravidly a institucemi, včetně samotné OSN. Samotná myšlenka je diktována obsedantní touhou Anglosasů poskytnout ideologický základ pro jejich snahu ovládnout svět,“ tvrdí Medveděv.
Přeložme to do normálního jazyka. „My v Moskvě si budeme dělat, co chceme.“ Místo západního kýče pravé ruské umění. Třeba srovnat se zemí obytnou čtvrť.
Je to další stadium. Dříve panstvo v Kremlu dodržování mezinárodního práva a lidských práv aspoň trochu předstíralo. Teď už se rezignovalo i na to. Kdo netrpí poruchou mysli, tak ví, že s někým takovým nemá cenu se snažit něco dojednat. Sednout si za jednací stůl s medvědem, co umí jezdit na motorce, by mělo větší smysl. S těmi, kdo klaunovi Medveděvovi připravují jeho čísla, to smysl nemá.
