Německá kancléřka Angela Merkelová pronesla projev k občanům. Mohl by vstoupit do učebnic, jak má vypadat projev státníka v kritické době. Věcný, střízlivý, hodnotící situaci, vysvětlující opatření a poskytující praktické rady. Nechybí v něm projev účasti s lidmi a poděkování. Hlavně tam ale najdeme sdělení, že to bude těžké, ale budoucnost je otevřená a můžeme ji ovlivnit.

Bylo to trochu jako zjevení z jiného světa, a přitom je Německo soused. Kancléřka sama je také dítětem komunistické doby, kterou jako občanka NDR zažila. Stejně jako náš momentální premiér Andrej Babiš. Dokonce pochází z rodiny pastora, který si kvůli svému levicovému přesvědčení život ve východním Německu dobrovolně vybral, zatímco většina Němců toužila zmizet na opačnou světovou stranu. Jenže u ní to byla zkušenost života v nesvobodě, která pro ni byla zřejmě jakýmsi očkováním, a proto se v demokratickém Německu mohla stát opakovaně kancléřkou. Když to srovnáme s blátivými vystoupeními našeho premiéra, normalizačního komunisty z komunistické rodiny, ve kterém je virus bolševismu hluboce zakořeněn, je nám smutno a stydno.

Hlavní teze kancléřčina projevu byly, že země prochází „zkouškou, jakou nepamatujeme“. Nejen od znovusjednocení Německa, ale od druhé světové války.

Nejdříve popsala momentální situaci. Všechna opatření vycházejí „z neustále probíhajících porad mezi spolkovou vládou, experty z Institutu Roberta Kocha a ostatními vědci a virology na celém světě. Pod obrovským tlakem probíhá výzkum, ale zatím proti viru neexistuje léčba ani očkovací látka“. Proto je třeba šíření nemoci „protáhnout na dobu několika měsíců a získat čas na to, abychom měli k dispozici očkovací látku“, a na to, aby „nemocní mohli dostat nejlepší lékařskou péči“.

K tomu, co může udělat každý, patří to, že je třeba „veřejný život co možná nejvíce potlačit“. „Stát bude nadále fungovat“ a snaží se „chránit co možná nejvíce obchodních aktivit“, ale „všechno, co by jednotlivce a společnost mohlo poškodit, to musíme nyní zredukovat“.

Merkelová konstatovala, že opatření zasahují „demokratického ducha naší společnosti“ a omezení takového druhu „jsme ve Spolkové republice ještě nikdy nezažili“. Říká, že pro člověka, jako je ona, je svoboda cestování a pohybu něčím nesmírně důležitým a že „podobná omezení jsou ospravedlnitelná jenom absolutní nouzí“. „Měla by být pouze dočasná, momentálně se bez nich ale neobejdeme, abychom zachránili životy.“

„Zásobování potravinami bude za každých okolností zajištěno, a pokud jsou jeden den regály v obchodech prázdné, budou zase doplněny.“ Zásobení se potravinami „je smysluplné, ale pouze s mírou.“ „Syslovat, jako kdyby už nikdy neměly být žádné potraviny, je nesmyslné a v neposlední řadě zcela nesolidární.“

Stejně jako lidem ve zdravotnictví Merkelová poděkovala zvlášť i pokladním v supermarketech: „Doslova držíte obchod naživu.“

Lidé nemají propadat panice, ale také si nemají myslet, že se jich riziko netýká. Jde o každého, „nikdo není postradatelný, všichni se počítají“. Opakuje doporučení odborníků, která známe i od nás. Vyzývá k tomu, aby lidé našli kreativní přístupy, jak podpořit starší spoluobčany a komunikovat s nimi: „Všichni musíme najít způsoby, jakými ukazovat náklonnost a přátelství. Přes Skype, telefonáty, e-maily a možná i psaním dopisů, pošta přece funguje.“ Poukazuje i na důležitost sousedské výpomoci – stále člověk nyní slýchá o skvělých příkladech sousedské výpomoci seniorům. Varuje před fámami.

„Jsme v demokracii. Nežijeme pod útlakem, nýbrž ve společnosti sdíleného vědění. Je před námi historický úkol a můžeme ho zvládnout jen společně tím, že tuto krizi překonáme. Musíme ukázat, že jednáme srdečně a rozumně, a tím zachránit životy. Záleží na každém z nás. Dávejte na sebe a na své milované pozor.“

Tolik kancléřka Merkelová.

Každý snad vidí ten rozdíl oproti naší realitě, pokud chce. U nás se na soukromé televizi, protože veřejnoprávní pohrdá, prezident Zeman vysloví až ve čtvrtek večer. Nikdo normální se na to netěší. Mezitím jeho takzvaný mluvčí uráží kdekoho. Premiér mumlá svou federální řečí podivná nesrozumitelná sdělení, ministr zdravotnictví vyhlašuje, jak už brzy bude líp, aby se pak ukázalo, že je to jinak.

Mohli jsme mít jiné představitele, kteří mohli být jinou oporou. Nechceme spasitele, jen představitele, kteří nám pravdivě popíší situaci, sdělí, co dělají a co můžeme a máme udělat sami. Krize ukázala, že nejen císař, ale celý dvůr je nahý, čest výjimkám. Tohle budeme muset zreflektovat a podle toho se zařídit.