Premiér Andrej Babiš v poslanecké sněmovně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Soud rozhodl o tom, že se premiér nemusí omlouvat za svá slova o Miroslavu Kalouskovi, jehož obvinil z rozkrádání ministerstva obrany. Vážná obvinění totiž Andrej Babiš pronesl na půdě poslanecké sněmovny, kde má být zaručena svoboda projevu. Předsedovi hnutí ANO se tak podařilo nastolit nebezpečný precedens, který může pro už tak zoufalou politickou kulturu u nás znamenat další tvrdý direkt.
Za dobu, kdy se na Hradě usadil Miloš Zemana a do vrcholové politiky vpadl tehdy druhý nejbohatší člověk v zemi, to jde s úrovní vystupování našich volených zástupců od desíti k pěti. Navíc každým rokem se způsoby, jakými se častují politici mezi sebou i směrem k veřejnosti, začínají podobat spíše konverzaci někde v hospodě.
Jak Zeman, tak i Babiš totiž vsadili na to, že pokud budou ve své rétorice útoční, agresivní, někdy i sprostí, některým voličům to může imponovat. A ono se tak stalo. Nepřijatelné hulvátské chování se nepochopitelně začalo označovat jako „lidové“, a tím ztratilo část své neakceptovatelnosti. Alespoň to tak vypadá, pokud se podíváme například na přenos ze schůze dolní komory parlamentu.
Poslanci na sebe od řečnického pultíku hulákají, nadávají si, obviňují se z kdečeho. Někteří jednodušší jedinci, jako třeba Lubomír Volný, pokřikují na své kolegy „pojď ven“ či se rovnou jdou poprat o mikrofon. Záběry, které jsme dříve znali převážně z postsovětských republik, se najednou v televizních zpravodajstvích objevují znova, tentokrát však pochází z české sněmovny.
Kde ovšem nastal tak zásadní zlom, který politickou diskuzi, v níž vítězí argumenty, změnil na přerušovanou hádku, kterou ovládne ten, kdo hlasitěji vykřikuje bizarnější obvinění? Jedním z nejviditelnějších momentů je právě vstup Andreje Babiše a jeho nohsledů do polistopadové politiky.
Drsný podnikatel, který byl vždy zvyklý získat, co chtěl, a jehož základním dorozumívacím prostředkem je hysterický a velmi vulgární řev, nehodlal ze svého naturelu nic ubírat. Ze sprostoty sice musel vzhledem k postupně získávaným funkcím Babiš polevit, ale povaha arogantního egoisty ho provází stále.
Navíc, když jeho chování nedokáže, nebo možná nechce, zasadit do jasně daných mezí slušnosti ani soud, je těžké něco změnit. Je sice hezké, že sněmovna je prostorem, kde je za každou cenu chráněn nárok na svobodu projevu, ale ta by měla končit tam, kde překračuje zákonné meze. Pokud tedy Babiš Kalouska obviňoval, že tuneloval ministerstvo nebo že nese odpovědnost za něčí smrt, je nepřijatelné, aby se z toho nemusel zpovídat.
To už by pak na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR mohl každý vyprávět, co chce, a nenesl by za to odpovědnost. Dočkali bychom se tedy postupem času třeba obvinění, že některý z poslanců bere drogy, uctívá Satana nebo je pedofil? Pokud bude úpadek politické kultury u nás pokračovat tak rychle, jak to vidíme dnes, nejsme od toho daleko. Nejsmutnější ovšem je, že justice tomu přihlíží a de facto dává hulvátům zelenou.
