Bývalý slovenský premiér a nyní proruský aktivista Ján Čarnogurský. FOTO: ČTK / Profimedia
FOTO: ČTK / Profimedia
KOMENTÁŘ / Rusko vede brutální a genocidní válku proti Ukrajině. Vůči Západu i dalším částem světa využívá i svou soft power, promyšleně propojenou i s dezinformační kampaní. Jedním z nástrojů šíření pohádek o dokonalém „ruském světě“ je například obskurní Mezinárodní hnutí rusofilů, založené teprve v roce 2023. Tato organizace se mimo jiné zaměřuje na potírání údajně všudypřítomné evropské rusofobie, kterou je stižen každý, kdo odmítá uznat nadřazenost Rusů a ruské kultury nad ostatními národy.
Mezinárodní hnutí rusofilů (francouzsky Mouvement International Russophile čili MIR) bylo založeno teprve 14. března 2023 na ustavujícím sjezdu v Moskvě, kde byl také vyhlášen jeho patetický manifest. V něm se uvádí, že hnutí sdružuje „lidi inspirované vřelými city k Rusku, kteří jsou zapálení pro jeho jazyk a kulturu“. Kongresu se zúčastnili zástupci ze 42 zemí Evropy, Asie, Ameriky a Afriky, zejména pak z postsovětských států, přičemž zdravici zaslal i ruský vůdce Putin a moskevský patriarcha Kirill.
Vůdcem hnutí byl jednohlasně zvolen bulharský rusofil Nikolaj Malinov, někdejší činovník Bulharské socialistické strany a hnutí Obroda vlasti, v Bulharsku vyšetřovaný kvůli spolupráci s ruskými tajnými službami. Malinov, propagátor „slovanského pravoslaví“, obdivovatel Putinova Ruska a schvalovatel ruské anexe ukrajinského Krymu, se rád ukazuje se svatojiřskou stužkou, symbolem ruského imperialismu. V Bulharsku vede hnutí „Rusofilové“, které vzniklo už roku 2003 na základě idejí panslavismu. Cílem hnutí je prý vytvoření „mostu pro komunikaci a vzájemné porozumění s ruským lidem“ a poskytování „ideologicky nezávislých informací“, k čemuž slouží i speciální webové stránky, které obsahují i rubriky „Miluji Rusko“ a „Vyrobeno v Rusku“.
„Náš“ rusofil Ján Čarnogurský
Druhý kongres Mezinárodního hnutí rusofilů se uskutečnil ve dnech 26.-27. února 2024 v Moskvě a ruský ministr zahraničí a válečný zločinec Sergej Lavrov na něm přečetl poselství samotného kremelského chána Putina. Tohoto panslovanského dýchánku se zúčastnily i takové „osobnosti“ jako ruský imperiální ideolog Alexandr Dugin a podobně šílená Marija Zacharovová, mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí.
Jistě není žádným překvapením, že se v Moskvě tehdy objevil i známý slovenský podporovatel nynějšího ruského fašismu Ján Čarnogurský, který byl dokonce zvolen do Rady starších zmíněného hnutí. Čarnogurský se pak nezapomněl pochlubit, že mohl spolu s radními poobědvat s Lavrovem. A také připomněl, že v Bratislavě už byla před časem založena slovensko-česká sekce Mezinárodního hnutí rusofilů. V Rusku byl citován i Čarnogurského proruský výrok: „Evropskou civilizaci je možné zachránit tehdy, pokud se sjednotí a bude spolupracovat s Ruskem.“
Pozor na zhoubnou rusofobii!
Mezinárodní hnutí rusofilů si též předsevzalo, že bude monitorovat případy rusofobie ve světě, zejména v Evropě. Nový impuls k tomu dal i ruský vůdce Putin, když 7. dubna 2025 vážně pravil, že „v mnoha zemích jsou nacismus a rusofobie záměrně podporovány“. V disciplíně odhalování rusofobie vyniká například italský antropolog Eliseo Bertolasi, obdivovatel Alexandra Dugina a šéf italské pobočky hnutí. Letos v květnu zorganizoval v Miláně konferenci k 80. výročí konce druhé světové války, samozřejmě v duchu sovětsko-ruských pohádek a dezinterpretací.
V letošním roce však rusofilové věnovali i zvláštní pozornost středoevropskému prostoru, když 18. ledna přijel do Bratislavy přímo sám hlavní vůdce hnutí Nikolaj Malinov. Konala se „vstréča“ s Jozefem Dolníkem, členem výkonného výboru slovensko-české sekce Mezinárodního hnutí rusofilů, a nechybělo ani bratrské setkání s Jánem Čarnogurským, předsedou Slovensko-ruské společnosti.
Ujetí rusofilové a argument slovanstvím
Slovensko je dnes významnou baštou rusofilního panslavismu. Zatím se však zdá, že trapné Mezinárodní hnutí rusofilů, které má řadu slovenských příznivců, je naštěstí bez šance u nás v Česku. Slovanství, stejně jako třeba germánství či ugrofinství, jsou etnoligvistické kategorie, které nemají nic společného s politikou či civilizačním ukotvením, byť byly a jsou zneužívány všelijakými rasisty a obdivovateli totalitních impérií.
Jenže „argument slovanstvím“, který slouží ke zpochybňování přináležitosti Čechů k západní civilizaci, se v Česku rovněž tu a tam vyskytuje. Vždyť i česko-japonský komerční fašista Tomio Okamura se před lety nechal slyšet, že „dějiny Čech a Moravy jsou dějinami boje o samostatnost a o přežití Slovanů, Čechů a Moravanů v souboji s germánskými říšemi na západě“.
Ujetí rusofilové mají v České republice i svého styčného důstojníka, Jozefa Bogdana, který rád hovoří o „drzosti Ukrajinců“, což jsou podle něj patrně špatní Slované. I proto bychom neměli zapomenout na to, před čím varoval už Karel Havlíček Borovský, totiž že panslovanství je v podstatě maskovaný panrusismus čili ruský imperialismus. A Mezinárodní hnutí rusofilů je jen další vlivová agentura agresivního Ruska.
