Jedním z témat, kterými se v Evropském parlamentu zabývá Michaela Šojdrová, je svoboda médií a podpora jejich nezávislosti. Deníku FORUM 24 v rozhovoru objasnila, jakým způsobem by měla tuto svobodu a nezávislost řešit Evropská komise, jaká jsou nová ohrožení vzniklá v souvislosti s pandemií koronaviru, a vyjádřila se také k tomu, že deník FORUM 24 stále nemá možnost pokládat otázky na tiskových konferencích vlády.

Jak by měla být ze strany Evropské komise podporována nezávislá média?

Jako Evropský parlament jsme přijali zprávu, ve které jsme se jasně vyjádřili v tom smyslu, že pandemie přinesla určitá nová rizika pro nezávislost médií. Navrhujeme, aby Evropská komise předložila nový unijní rámec, který by zaručoval poskytovatelům veřejnoprávních médií nezávislost. Zejména by tento unijní rámec měl sledovat to, v jakém režimu veřejnoprávní média fungují.

Abych to vysvětlila. Rozlišujeme nezávislost médií jako takových, novinářů, kteří by měli ctít etický kodex, ověřovat fakta a měli by se vyjadřovat a psát profesionálně, odborně a hlavně nezávisle na politickém tlaku. Zároveň se specificky díváme na tu část médií, která jsou veřejnoprávní a která mají úkoly ze zákona. Ten unijní rámec by se měl týkat hlavně těchto služeb, ale měl by se zabývat celkově nezávislostí na politické moci.

Co je aktuálně největším problémem členských států v otázce svobody médií?

Jsou členské státy, jejichž politická reprezentace využívá současnou situaci různých omezení, stavů nouze i obav občanů. V některých případech víme, že je tu určitá snaha omezovat přístup k informacím. Vzpomeňme si, že i v českém parlamentu proběhla debata, během níž poslanci chtěli informace o tom, koho vláda oslovila, jakým způsobem vybírala některé poskytovatele služeb nebo lékařských a zdravotnických prostředků během první vlny pandemie. Všichni jsme chápali, že jde o krizovou situaci, nicméně ani ta by neměla bránit transparentnosti. To, co jako europoslanci vnímáme, je obava ohledně omezování přístupu k informacím, které potom novináři mohou sdělovat veřejnosti. Dalším velkým problémem je šíření dezinformací. Tam, kde nejsou informace, tam se i nejlépe daří dezinformačním kampaním. Ať už jde o postupy jednotlivých států proti covidu, o tom, co je účinné, teď jsme svědky dezinformační kampaně ohledně podmínky právního státu. Členské země se totiž musí snažit naplňovat to, co chápeme jako právní stát.

Jak se v tomto ohledu řeší otázka vlastnictví médií?

Evropský parlament opakovaně upozorňuje na riziko koncentrace vlastnictví. Jistěže jsou různí vlastníci, ať už soukromí nebo neziskoví. Velkým problémem je například křížení vlastnictví u tisku, rozhlasu a televize. Občané by minimálně o všech rizicích měli vědět. Důležité je také financování médií. Záměr některých vlád může být takový, že podporují určitá média, aby následně byly ovlivněny jejich výstupy.

Zmínila jste dezinformace kolem podmínky právního státu. Jak je zde řešena svoboda médií?

Právní stát je zakotven v Lisabonské smlouvě. Média jsou čtvrtým pilířem demokracie – po parlamentu, vládě a justici. Média informují občany a zároveň mají velkou odpovědnost. Právní stát si klade za cíl podporu nezávislosti médií a novinářské práce jako takové. Je to tedy součást právního státu. Ano, vždy budou existovat soukromá média, která mají právo na určité zaměření, ano, vlastník médií ovlivňuje to, jak se tato média vyjadřují. Už jen tím, že je to právě vlastník, kdo jmenuje ředitele nebo správní a kontrolní orgány. Ale je tady velká snaha o to, aby byla respektována nezávislost samotných novinářů. Aby tlak soukromých vlastníků na ně měl určité meze. Evropská unie toto nemůže příliš ovlivnit. Může ale podporovat ty novináře a ta média, která skutečně chtějí být nezávislá. Může se tak dít prostřednictvím finančních prostředků, které Evropská unie poskytuje, například v programu Kreativní Evropa a v jiných, z nichž je možné finanční prostředky čerpat.

Často se hovoří o problémech svobody médií v Polsku a Maďarsku. Jak je nahlížena Česká republika?

Existují dva pohledy. Zaprvé je tu nebezpečná koncentrace vlastnictví, což jsme v europarlamentu řešili opakovaně poté, co se Andrej Babiš stal premiérem. Víme, jak velkou část mediálního trhu vlastní. To je vnímáno jako riziko, které musí Česko vyřešit.

Pak jsou tu veřejnoprávní média, kde náš zákon dává velkou pravomoc poslanecké sněmovně a neumožňuje vyvažování v radách. Volbu do správních orgánů veřejnoprávních médií ovlivňuje monopolně poslanecká sněmovna na základě návrhů občanského sektoru. Jenže se ukazují jisté problémy v situaci, kdy má ve sněmovně tak silnou pozici vládní koalice. Tady pak existuje nebezpečí změn v orgánech veřejnoprávních médií. Na výbor pro kulturu a vzdělávání se opakovaně dostávají dotazy ze strany našich kolegů, kteří se ptají na to, jak budeme jako Evropský parlament v tomto aktivní. Je to na místě. Musíme o tom diskutovat, může jít o určité riziko. Já osobně za riziko považuji hlavně snahy omezovat přístup k informacím, které se váží ke stavu nouze. Vzpomeňme si, že místopředseda vlády Jan Hamáček navrhoval novelu krizového zákona, kde chtěl omezit to, na co se občané mohou ptát státu ohledně krizových opatření. Ten návrh zatím nebyl schválen, ale přesto si myslím, že to ukazuje, že pokušení využívat situace tady je. I v České republice musíme být ostražití.

Deník FORUM 24 nedostává možnost ptát se na tiskových konferencích vlády již od března. Co na to říkáte?

To je zásadní problém, naprosto neuvěřitelná situace. Myslím si, že jde o zneužití nouzového stavu, kdy se občané soustředí na anticovidová opatření a některé věci unikají pozornosti. Vláda toho zneužívá. Tohle je věc, která by se měla řešit. Na evropské úrovni je důležité to monitorovat. I toto je součástí právního státu, každá vláda tyto věci musí dodržovat. Evropská unie to nemůže vyřešit, ale je možné na to upozorňovat a chtít nápravu.

V minulých letech jste velmi intenzivně řešila situaci dětských uprchlíků bez doprovodu v řeckých táborech. Jak jsou na tom tyto děti teď?

Mohu říci, že mám radost z toho, že téměř dva tisíce dětí se už podařilo z těchto táborů přemístit do jiných evropských zemí. Iniciativa běží. Trápí mě, že Česká republika se do toho zatím nezapojila. Mezi zeměmi, které přijaly děti bez doprovodu, je Německo, Portugalsko, pobaltské země nebo třeba Rumunsko, takže i nové členské státy. Věřím ale, že Česko se jednou zapojí. Abych ale nebyla jen kritická – jsem ráda, že se ministerstvo zahraničí jasně postavilo k podpoře občanů Běloruska, kteří jsou pronásledováni za své pokojné protesty proti Lukašenkovi. Česká republika alespoň tady svoji solidaritu vyjádřila, což je dobře.