Jana Michailidu FOTO: Jana Michailidu / se souhlasem
FOTO: Jana Michailidu / se souhlasem
ROZHOVOR / „Ministerstvo zdravotnictví chce ochránit populaci a je asi přesvědčeno o tom, že když látku zakážou, bude to fungovat. Sice proti tomuto tvrzení stojí desítky let zkušeností, ale evidentně je to zatím ještě málo,“ říká Pirátka Jana Michailidu, členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí a vedoucí meziresortního týmu Návykové chování. V rozhovoru pro deník FORUM 24 zhodnotila aktuální politickou vůli pro boj proti drogám a návykovým látkám, řekla, v čem se podle ní ministerstvo zdravotnictví nepoučilo, proč ministr Vlastimil Válek (TOP 09) nedělá kroky k ochraně zdraví lidí, a také vysvětlila důvody, proč podle ní vláda nepracuje na informačních kampaních.
Co zpětně říkáte na aféru s HHC?
Samozřejmě z toho, jak to dopadlo, ani z toho, jak to probíhalo, nejsme úplně šťastní. Myslíme si, že mělo být zvoleno jiné řešení. Už předtím jsme varovali, že zákaz nepomůže a pouze vytvoří ilegální trh a zároveň bude stimulovat šedou ekonomiku k tomu, aby přišla s dalšími potenciálně mnohem nebezpečnějšími látkami. To se potvrdilo, zafungovalo to přesně tak, jak jsme říkali, a nové látky se na trhu objevily pár dnů po zákazu.
Bohužel to vypadá, že se ministerstvo zdravotnictví nepoučilo a už chystá zákaz nějakých dalších, které jsou v současné době na trhu. Stále si myslíme, že tím správným řešením by bylo vydání opatření obecné povahy, nicméně se nám ministry stále nedaří přesvědčit.
Mohli by teď mít tedy lidé obavy z dalších podobných případů, jako se staly s intoxikací HHC? Je teď hrozba ještě větší? Vzhledem k tomu, že by nové látky měly být silnější, podle toho, jak je prodejci propagují, a vlastně jsou také více chemické…
Tím, jak se v derivátech postupně oddalujeme původním látkám, které se v konopí vyskytují, zvyšuje se pravděpodobnost, že účinky budou mnohem větší nebo úplně jiné. Zatím se stále pohybujeme v derivátech původních kanabinoidů z rostlin, nicméně na trhu například ve Spojených státech nebo v asijských zemích se vyskytují kanabinoidy úplně syntetické, které s původní strukturou nemají moc společného. Jsou například toxické, tak moc, že se jimi dá i zabít.
Pořád tu jsou lidé trestáni například za samopěstování konopí, což je v dnešní době naprosto absurdní.
Obávám se tedy a stále na to upozorňuji, že pokud budeme látky, které jsou v konopí přírodně obsaženy, dále zakazovat, postupně se můžeme bohužel dostat i k takovýmto velmi nebezpečným látkám.
A jak vám ministerstvo zdravotnictví vlastně svůj postoj pro zákaz vysvětluje, čím ho odůvodňuje?
Chtějí ochránit populaci a jsou asi přesvědčeni o tom, že když látku zakážou, bude to fungovat. Sice proti tomuto tvrzení stojí desítky let zkušeností, ale evidentně je to zatím ještě málo.
Ovlivnily podle vás ty nedávné události stigmatizaci těchto látek ve společnosti?
Myslím, že to spíš negativním způsobem ovlivnilo mínění veřejnosti o „evidence based“ politice této vlády.
Proč?
Protože pan ministr zdravotnictví Válek říká, že se snaží chránit zdraví lidí, ale dělá kroky, které k tomu nevedou.
A myslíte si, že si to společnost uvědomuje?
Samozřejmě nechci hovořit za společnost, nicméně připadá mi, že realita vnímaná médii i prodejci je naprosto jasná a je velmi zřetelně vidět, co se děje a bohužel i co se bude dít.
Chcete prosadit novelu zákona o psychomodulačních látkách. Jaké látky by tedy měly být klasifikovány na třetím seznamu jako psychomodulační?
Zatím se bavíme o kratomu a produktech s CBD, nicméně do budoucna by na seznam psychomodulačních látek měly být zařazeny všechny ty, které nebudou představovat velké riziko pro jednotlivce, ale i společnost jako takovou. Bude se posuzovat toxikologická analýza, působení na ten daný organismus, ale také míra závislostního rizika dané látky a podobně.
Zákon by měl být projednán už v dubnu. Věříte, že projde?
Vzhledem k tomu, že na potřebnosti této regulace je shoda nejen ve vládní koalici, ale i opozičních stran, konkrétně u ANO, mám velkou naději, že zákon projde. Myslím, že jsme na něm udělali spoustu práce, byla tam spousta kompromisů mezi různými státními resorty, takže myslím, že je velmi dobře připraven, a doufám, že se neobjeví nějaké velké bariéry.
A jaký úřad by pak měl mít to plnění zákona v gesci?
Některé části kontroly budou připadat Státní zemědělské a potravinářské inspekci, některé budou připadat ministerstvu zdravotnictví a samozřejmě tam bude i součinnost s protidrogovým odborem Úřadu vlády.
Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil si tím, že by zákon mohl projít, není tak jistý. Zejména kvůli ministerstvu zdravotnictví, které podle něj bude vždy při rozhodování o zpřístupnění takových látek veřejnosti pod tlakem. Neobáváte se toho?
Zastávám dost podobný názor jako pan Vobořil v tom, že by bylo potřeba zřídit agenturu pro návykové chování, protože agendy, která je tady řešena na různých resortech a měla by být koordinována z jednoho místa, je spousta. Návykové chování není pouze o psychomodulačních látkách, kde agenda vznikne. Na půdě sněmovny se budeme ještě letos bavit o konopné regulaci, kde bude nějaká agenda, a samozřejmě je tam ta stávající, tedy preventivní, adiktologické, psychologické služby a podobně.
Pan ministr zdravotnictví Válek říká, že se snaží chránit zdraví lidí, ale dělá kroky, které k tomu nevedou.
Tím, že je agenda roztříštěná po různých resortech, není s ní možné úplně efektivně nakládat a vždy je to o tom, že nějaký resort bude zatížen novými úkoly. Ideálně bychom tedy chtěli, aby pod sebe taková agentura sloučila všechny tyto problematiky, nicméně bohužel pro její vznik není politická vůle, a to, že pod sebe agendu dostala ministerstva zemědělství a zdravotnictví, je ne úplně ideální řešení, ale bohužel bylo jediné, na kterém se našla shoda.
A kvůli čemu tam ta vůle pro vytvoření agentury není?
Vzhledem k tomu, že se tato vláda prezentuje způsobem, že je potřeba zeštíhlovat stát, snižovat množství úředníků a podobně, představa, že by se měl zřizovat další úřad, není mnoha politikům úplně sympatická.
Ještě se vrátím k ministerstvu zdravotnictví. Mohlo by se tedy stát, že zákon sice projde, třetí seznam se vytvoří, ale nebudou na něm ty látky?
Myslím, že ve vládní koalici je shoda na tom, že kratom a CBD produkty by se tam dostat měly. Nicméně si samozřejmě nemůžeme být úplně jistí tím, jak bude ministerstvo zdravotnictví dále s přidáváním látek nakládat. My si ale myslíme, že je důležité, že regulace vznikne a že bude existovat nástroj, který lze využít a na jehož využití lze tlačit. V současné chvíli nic takového není.
Napsala jste, že válka proti drogám a zákazy nefungují. Opravdu si myslíte, že Česko, respektive vláda proti drogám bojuje natolik, tedy dělá tolik kroků, že by se to dalo označovat za válku?
Válka proti drogám je termín, kterým se označuje prohibiční přístup k řešení problematiky návykových látek. Je to zavedený terminus technicus. Myslím, že ačkoliv Česká republika není na úrovni například Filipín před pár lety, kde za drogové přečiny probíhaly popravy lidí bez soudu na ulici, stále máme kam aspirovat.
Je důležité, že regulace vznikne a že bude existovat nástroj, který lze využít a na jehož využití lze tlačit.
Pořád tu jsou lidé trestáni například za samopěstování konopí, což je v dnešní době naprosto absurdní, a stejně tak jsou tu lidé zavíráni do vězení za vykonávání psychedelických seancí v kontextu nějaké léčby nebo duševního zdraví a sebepéče. Ačkoliv na tom nejsme úplně nejhůř, není to důvod ustrnout, protože globální trend se přelévá směrem k preferenci, snižování rizik, ochraně lidských práv a podobně.
Souvisí to i s informačními kampaněmi. Hodně se zdůrazňuje nutnost prevence a informovanosti veřejnosti, minulý rok se to vyzdvihlo zejména v souvislosti se zlegalizováním konopí, tentokrát zase se zákazem HHC. Ty ale neprobíhají, tak kde jsou, proč se to neděje?
Souhlasím. V kontextu HHC jsem mnohokrát zmiňovala, že pokud ministerstvo zdravotnictví chce opravdu ochránit veřejnost, nechápu, proč právě informační kampaně k tomu, aby informovalo občany o tom, jaké nebezpečí jim třeba při kontaktu s takovými látkami může hrozit, nevyužívá. Informace o tom, že je to problém, se za ministerstvo zdravotnictví objevují tak například v tiskových zprávách, které podle mě nikdo kromě politiků nečte. Kampaně se pořádně nedějí a důvodů je samozřejmě mnoho.
Jaké?
Myslím si, že jedním z důvodů je to, že zákaz je prostě pohodlné řešení a nikoho to v uvozovkách nic nestojí, což taky není pravda, protože vymáhání samozřejmě stojí drahé člověkohodiny policistů a podobně. Nicméně ten politický krok je velmi jednoduchý a v uvozovkách to vypadá, že funguje hned. Kdežto zvyšování informovanosti je dlouhodobá a konzistentní práce – je potřeba to připravit, naplánoval a v neposlední řadě zaplatit, což je druhý důvod, který podle mě vede k tomu, že takovéto kampaně nevídáte a nejsou.
Vláda sice schválila úžasný akční plán, který si opravdu kladl velké cíle, a to nejen v kontextu zakázaných návykových látek, ale i v kontextu alkoholu, tabáku a podobně. Nicméně částky, které jsou na protidrogovou politiku ve státním rozpočtu alokovány, nedoplnily loňský rozpočet ani o inflaci. Naopak se tedy oproti minulým letům musí škrtat.
