Vzpomínka na Jiřího Bradyho

Jiří Brady je dnes paradoxně nejčastěji připomínám kvůli tomu, co se nestalo. Tedy v souvislosti se státním vyznamenáním, které mu prezident Miloš Zeman neudělil, protože se jeho synovec tehdy ministr kultury sešel s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou, kterého čínský komunistický režim a tím pádem i jeho český spojenec považují za nepřítele.

V této události vlastně Brady vystupoval jen pasivně. Ale je toho mnoho, v čem hrál velmi aktivní roli, a co stojí za připomenutí.

Poprvé jsem se s ním setkal v Torontu začátkem roku 1990, kde jsem byl na pozvání kanadské vlády, abych jako ředitel nově založených Lidových novin viděl, jak se dělají noviny v Kanadě. Českoslovenští exulanti po celém světě se tehdy radovali z pádu komunismu ve své staré vlasti. Přijížděli domů, radili nám, jak co dělat a slibovali pomoc. Proto mě nepřekvapilo, když také v Torontu za mnou přišla skupina Čechů a Slováků a ptala se, co bychom pro vydávání prvních svobodných československých novin od roku 1948 potřebovali. Vysvětloval jsem, že nám hlavně scházejí finanční zdroje. Že jediné, co potřebujeme jsou peníze na vybavení a výrobu novin. Nic jsem si od této diskuse nesliboval. Chápal jsem, že život exulantů není jednoduchý a že každý potřebuje peníze především na svůj vlastní život.

Ale mýlil jsem se. V této skupině byl totiž muž, který se rozhodl pomoci. Nic jsem o něm tehdy nevěděl. Až později jsem zjistil, že přežil Osvětim, kde mu nacisté zavraždili sestru i rodiče. Před komunistickým režim odešel do Kanady a tady s jiným bývalým vězněm německých koncentráků založil instalatérskou firmu, která se postupně vypracovala na hlavního dodavatele vodovodních instalací do nově stavěných mrakodrapů. Byl to tedy úspěšný podnikatel jistě plně vytížený vedením firmy. Chtěl ale pomáhat. Jak mi později řekl, nikdy nezapomněl na vystrašené pohledy sousedů z Nového Města na Moravě, kteří zpoza zavřených oken sledovali, jak sám malý chlapec se svou ještě mladší sestrou odcházejí do transportu. Nikdo mu nepomohl. Tehdy si řekl, že jestli přežije, nikdy nebude lhostejný k utrpení druhých.

Jiří Brady dal dohromady přátele a založil organizaci Canadian Friends of Lidové Noviny. Předsevzal si, že do roka vybere částku, která nám umožní pořídit si vybavení, které potřebujeme. Pořádal sbírky, dobročinné akce a nakonec i speciální inzertní přílohu, která se vkládala do Lidových novin a současně do krajanských novin v Kanadě. Co si předsevzal, splnil. Až dodatečně jsem se dozvěděl, že největší část peněz věnoval osobně. Pomohl nám tehdy víc než mnoho zahraničních organizací, které se chlubily tím, že pomáhají podpoře demokracie v bývalých zemích sovětského bloku.

Jiří nikdy nestál o osobní popularitu, vždy vystupoval skromně, s nekonečnou zásobou laskavého humoru. Mnoho svého času věnoval diskusím s mladými lidmi, kterým předával své zkušenosti z totalitních režimů a varoval před novými hrozbami xenofobie a nenávisti.

Kdyby bylo víc takových lidí, jako byl Jiří Brady, byl by svět lepší.

Autor je mediální manažér a publicista

ČTK

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner