Mikuláš Minář FOTO: Alena Spálenská
FOTO: Alena Spálenská
Organizátor vlny velkých demonstrací proti politice vlády Andreje Babiše a zakladatel subjektu Lidé PRO se rozhodl ukončit činnost svého projektu. Nepodařilo se sehnat dostatečné množství podpisů na podporu této iniciativy. Podle Mináře se také změnila situace a nyní vidí jako nejlepší řešení podpořit demokratické strany. Svou budoucnost v politice vnímá z dlouhodobého hlediska otevřenou.
Mikuláš Minář na svém facebooku zveřejnil příspěvek, kde svůj postoj vysvětluje. Přinášíme ve zkrácené verzi, celý text si můžete přečíst ZDE.
Mikuláš Minář píše:
Milí přátelé, musím vám něco důležitého říct.
Tato slova se mi nepíšou lehce. Stálo mě mnoho vnitřních zápasů k nim dojít. A smířit se s jejich obsahem. V životě se však řídím zásadou, že je lepší bolestná pravda než líbivá iluze. Realita je někdy tvrdá. Ale její přijetí osvobozuje. Nuže, tady je to, co Vám chci říct.
Projekt Lidé PRO končí. Nepodařilo se nám sebrat dost podpisů a dosažení 500 000 už není reálné. Proto dodržíme svůj slib. Nebudeme tříštit politické spektrum další malou stranou. Odstupujeme a podpoříme opoziční demokratické strany. Přesvědčivé vítězství demokratického tábora je totiž pro tyto volby to nejdůležitější…
Vzali jsme si ten nejtěžší možný úkol – oslovit s politickou nabídkou ty, které politika moc nezajímá. Chtěli jsme jim dát novou víru a naději – že do politiky mohou jít lidé slušní a poctiví, kteří jim budou naslouchat…
Co mne přimělo ke změně postoje? Byly to plné Letenské pláně. Plné Letenské pláně, které by za všech jiných okolností nejspíš vedly k pádu vlády. Ale u nás ne. Proč?
Protože i když se za demokracii a proti zneužívání moci postavily statisíce lidí, neviditelná společenská většina dál držela u moci Babišovu vládu.
Babiš se protestujícím vysmál: jen si protestujte – máme demokracii. Ale moje vláda si stále drží podporu poloviny voličů. A měl pravdu. To je na tom to děsivé…
Proč vlastně Babiše tolik lidí volí?
Protože mají pocit, že se na ně kašle. Že se na ně zapomnělo. A často právem. Jsou zklamáni z porevolučního vývoje. Jsou zklamáni z garnitur před Babišem. Jsou zklamáni z rostoucí nerovnosti. Mají pocit, že nepatří k vítězům, ale k poraženým. Papírový úspěch naší země se k nim nepropisuje. A těchto lidí – vlivem globalizace, automatizace práce i necitlivé sociální politiky – přibývá. Tito lidé se bouří a populisté u nich bodují …
Od začátku jsme se chtěli vyhnout největšímu riziku, tedy že získáme jenom 2-3 procenta voličů, přičemž část z nich odsajeme opozici, a pak se ani nedostaneme do Sněmovny. To byl nepřijatelný scénář.
Proto jsme si stanovili tak odvážný cíl. Brutálně odvážný cíl. Ano, možná až moc odvážný cíl…
Abychom šli do voleb, museli bychom sebrat půl milionu podpisů.
Abychom byli zodpovědní, stanovili jsme si však dřívější milník – minimálně 100 000 do konce března. Pak bychom byli na dobré cestě. Pak by to bylo reálné.
Zatím však ani neproběhl ustavující sjezd hnutí, přijetí členů a zvolení předsedy a předsednictva. Nyní je zřejmé, že ani neproběhne, protože dosažení cíle je i přes všechno naše úsilí a nejlepší vůli bohužel nereálné – podpisů je v tuto chvíli téměř 40 000…
Proto dnes oznamujeme, že hnutí Lidé PRO odstupuje a podporuje stávající opoziční strany. Myslím, že to tak je nejmoudřejší. K opozičním stranám lze mít jistě spoustu výhrad a nemusíte je všechny milovat. Avšak je nesporné, že poté, co překonaly osobní spory a animozity a celkem velkoryse se dokázaly spojit, mohou představovat alternativu k současnému marasmu a rozvracení naší země…
Zároveň je třeba říct, že rozhodně není nic vyhráno. I kdyby volby dopadly podle dosud nejoptimističtějšího průzkumu, bylo by nesmírně složité sestavit stabilní vládu.
Proto naprosto chápu a respektuji rozhodnutí některých kolegů pokračovat již nyní v politické činnosti a hledat cesty, jak promluvit již do těchto voleb a podílet se případně na tvorbě nějaké středolevé alternativy. Držím jim palce, protože vím, že mají této zemi co nabídnout. Lidé PRO však dali jasný slib, že do voleb při nedostatku podpisů nepůjdou a podpoří stávající demokratické strany. Proto se naše cesty nyní v respektu rozcházejí…
Je mi jasné, že se teď všude vyrojí spousta mudrců, kteří se nám budou smát a říkat – vždyť to bylo od začátku jasné, my jsme to říkali! Snažíte se zbytečně, nemáte šanci. Prostor pro novou stranu tu není.
Tohle je klam zpětného pohledu. Z něj se vždycky všechno jeví naprosto jasné a předvídatelné. Když jsme se ale na podzim rozhodovali do toho jít, nic nebylo jasné. Nikdo nemohl vědět, jak se vyvine epidemie, spolupráce opozičních stran či společenská nálada. Stejně jako nikdo na jaře 2019 nemohl vědět, že protesty proti snaze ovládnout justici povedou až na Letnou.
Jediná cesta, jak zjistit, zda se to podaří a zda tu je prostor pro naši nabídku, byla to zkusit. Možná to bylo nepravděpodobné. O to víc si však cením odvahy všech, kteří do toho šli po hlavě. Místo planého mudrování se totiž nasadili pro dobrou věc. A jejich úsilí nebylo zbytečné…
Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách.
Ale.
Náš politický projekt nyní neuspěl. Naplnil svůj cíl a slib: podpořil a posílil demokratický tábor. Zároveň ale neuspěl. A já myslím, že není moudré vlamovat se do zavřených dveří. Je to pro mne velká škola a důležitá životní lekce. Zjistil jsem, že co se týká politiky, TEĎ není TEN čas. Cítím potřebu se stáhnout a hledat nějakou dobu, co dál. Chtěl bych mít čas na svou manželku, které mnoho dlužím. Chtěl bych ještě studovat. Chtěl bych vidět svět. Chtěl bych si najít nové zaměstnání.
A co pak? To se uvidí. Teď se však potřebuji na nějakou dobu stáhnout. Je mi líto, že tím některé zklamu, ale nejde to jinak. A není to ostatně žádná tragédie. Je tu mnoho skvělých politiků. A jsou tu mnohem lepší a zralejší leadři, než já. Tak si jich važte. Prosím však: nenakládejte na mne další očekávání a zodpovědnost. Propusťte mne ze svých služeb.
Pokud to bude potřeba, najdu si cestu, jak se do veřejného prostoru dříve či později vrátit.
(Celý text ZDE.)
