Na jeden ze svých prvních erotických zážitků si pamatuju velice živě. Psal se rok 1977 a během televizního Silvestra, který uváděl Vladimír Menšík, vstoupila na obrazovku dvojice mužů, mluvila slovensky a vážně řešila, které z bacilů v sále zná osobně. Už jako kluk jsem ucítil, že humor těch pánů je jiný než cokoli před nimi a potom, co se během toho večera odehrálo. Měl šarm, jakousi zvláštní, dráždivou noblesu. Scénka vrcholila tím, že mezi oba komiky vstoupila tehdejší slovenská popová hvězda Jana Kociánová, a co bylo zvláštní – neměla „na chrbte“ šaty. Společně s nimi přednesla píseň C‘est si bon, ten vyšší z dvojice, sympatický muž s bradkou, jí po celou dobu produkce nepřetržitě hleděl na nahá záda a své pozorování uzavřel nezapomenutelným zjištěním: „To není koženka, to je pravá koža.“

Duo Milan Lasica a Július Satinský, jež během normalizace nebylo v přízni sdělovacích prostředků, se ten večer stalo pro mnoho televizních diváků velikým, příjemným objevem. Ten večer, ukončený hromovým potleskem, nastartoval jeho velkolepou „českou“ kariéru. 

Podobný potlesk zazněl včera, jeho konce se však tentokrát už Milan Lasica nedočkal. V závěru vystoupení na výročním koncertě v bratislavském Štúdiu L+S mu selhalo srdce a po devatenácti letech odešel za svým nerozlučným přítelem Júliem Satinským. Dozpíval píseň Já jsem optimista a při druhé děkovačce se sesunul k zemi.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Milan Lasica se narodil v roce 1940, vystudoval dramaturgii. Po vzoru velkých vzorů Voskovce s Werichem vytvořil s Júliem Satinským pár, jenž už v první polovině šedesátých let natáčel pro slovenskou televizi a rozhlas své skeče. Osobitý humor založený na domýšlení banálních životních situací do zcela absurdních poloh si brzy našel řadu příznivců.  

Strmý nárůst popularity zaznamenala dvojice po zmíněném Silvestru, kdy si i vedení Československé televize uvědomilo, že na zemi leží klenot, a natočila s dvojicí L+S dvacet dílů kabaretu Ktosi je za dverami.  Pro širší publikum se v něm Lasica představil i jako skvělý písňový textař, vytvořivší kongeniální autorskou dvojici se stálým hostem pořadu, hudebním skladatelem Jaro Filipem.

Pochopitelně, nepovšimnut nezůstal ani Milanův herecký talent. Jeho uměřený, stoický projev a suchý humor v kontrastu se Satinského rtuťovitým temperamentem skvěle funguje v komedii Srdečný  pozdrav ze zeměkoule (1982). Sám pak vytvořil pozoruhodnou kreaci ve filmu Dušana Kleina Vážení přátelé, ano z roku 1989.  Samostatnou, nezapomenutelnou kapitolou je samozřejmě jeho celník s mucholapkou v pohádce Tři veteráni (1983).

Milan Lasica se dvakrát oženil, se svou druhou ženou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. Umělecký aktivní byl až do konce svých dnů, nepřestával být uměleckým šéfem a ředitelem bratislavského Štúdia L+S, pro Českou televizi uváděl pořady Mých sedm divů a Kam zmizel ten starý song.