NÁZOR – Celý týden politickou scénou otřásá materiál vynesený z prostředí vládní koalice. V pondělí Česká televize a další média přinesla zprávu tom, že ministr financí Zbyněk Stanjura chce provést reformu DPH, která přinese další zdražování. Mediálním prostorem se hned neslo, že vláda zdraží vodné, stočné a pivo. Vzápětí jsme si přečetli, že vláda zdraží také léky.

Hned následující den ráno premiér Petr Fiala vydal důrazné stanovisko, že tyto zprávy mylně interpretují uniklé podklady jako finální návrhy ministerstva financí na daňové změny. Premiér tyto podklady označil za „pracovní“ a „interní“. Odmítl také, že by hlavní váha řešení problému státních financí měla dopadnout na občany.

Každému, kdo se vážně zamyslí nad situací veřejných rozpočtů, musí být jasné, že stát musí omezovat výdaje a zvyšovat příjmy. Nějaká forma zvýšení výnosů z daní je nezbytná, a to nepochybně zvýší některé ceny. Pro racionální veřejnou debatu je ale důležité, aby plán nepopulárních reforem byl spojený i s vysvětlením jeho cílů a zejména s dlouhodobým přínosem úspor či zvýšení některých nákladů.

Prezentace takového nepopulárního plánu není žádný nový žánr. Hlavně je třeba říci dílčí opatření v celém kontextu, aby dávala lidem smysl. Zodpovědný a sebevědomý politický lídr si může dovolit říct, že provede něco, co bude bolet, když k tomu řekne, proč to dělá, čemu tím pomůže a v jakých krocích to chce udělat. Pak může společnost projít i těžkou dobou docela dobře.

Naše vládní koalice – třeba někteří koaliční politici či někteří jejich experti – zřejmě takový žánr nepopulární prezentace odvážného plánu nezná. Zřejmě ho ani nechtějí znát někteří účastníci vládní debaty, kteří určité návrhy, které se řeknou a pak napíšou za zavřenými dveřmi, vynesou takřka ihned novinářům.

Motiv takového chování může být různý. Někomu lichotí, že se baví se zástupci médií, a cítí se být důležitý. Někdo jiný zase může takovou taktikou torpédovat návrhy, které se mu nelíbí.

Někdy stačí vyjít na chodbu úřadu a říct pološeptem: „Oni chtějí zdražit pivo. Tohle blbě dopadne.“ A jindy nějaký novinář dostane rovnou celý materiál, kde je popsáno, jak by se mohly změnit sazby DPH a které komodity se tím zdraží. Třeba pivo. A také léky. To je pak hned – a logicky – hlavní zpráva.

Na tohle divadlo je opravdu strašný pohled. Lidé z expertních či politických jednání, kteří spolu denně sedí u jednoho stolu, si tu totiž navzájem provádějí dětinské podrazy. A to je snad horší než samotná opatření. Ať si klidně Babiš vyřvává, že Fialova vláda je asociální, realita je spíše taková, že v současné vládní koalici silně převažuje strach z důsledného šetření a z přesunu nějakého „citlivého zboží“ (pivo!!!) do vyšších daňových sazeb.

Čechům nehrozí ve skutečnosti to, že dramaticky klesne životní úroveň. Hrozí jim něco horšího. Totiž že polovičaté reformy státní finance nezachrání, ale zato zcela rozvrátí už tak chatrnou morálku společnosti a přivodí nakonec nový nástup extremistů Babišova a Okamurova střihu.

Odvážné reformy, které by dávaly naději na jasné zlepšení situace státu, nejsou tak nebezpečné jako neefektivní poloreformy okořeněné blbou náladou a korunované naprostou beznadějí.

Vynášení pracovních materiálů z interních jednání je projevem otřesné neloajality a také zcela nesmyslného chování. Lidé z vládních týmů totiž posílají přes média, jejichž zájem o informace je legitimní, vydatnou munici svým soupeřům, tedy populistické opozici. Ta tuto munici pak použije k tomu, aby jí zpětně ostřelovala vládu.

Dobrá rada členům české vládní pětikoalice tedy zní hodně lapidárně: Přestaňte už konečně práskat médiím, co se ještě neupeklo, milí političtí partneři. Proslulý výrok komisaře Ledviny – čili Rudolfa Hrušínského – z komedie Adéla ještě nevečeřela – „tady se vždycky všechno vykecá“ – je vtipný opravdu jenom v tom starém filmu. Když jde o realitu a navíc tak vážnou věc, pak to není k smíchu, ale k pláči.