Nezdá se to, ale do druhé poloviny roku 2022 nezbývá moc času. Tedy pokud se má do té doby Česko smysluplně připravit na předsednictví Radě Evropské unie. Při tom minulém neměla naše politická reprezentace problém střelit naši zemi do kolene tím, že v polovině prestižního předsednictví položila vládu, takže by si pokus číslo dvě zasloužil trošku více péče.

Nechme stranou diskuse o tom, kolik dáme za chlebíčky na jednáních nebo kolik na to potřebujeme úředníků. Zatím totiž chybí to hlavní – alespoň minimální představa o tom, čeho chceme jako Česko během předsednictví dosáhnout, na co se chceme soustředit. Je to dvojí kvalita potravin? Migrace? Dotace? Obranná politika? Nikdo neví. Sice naprosto přesně víme, co nám vadí, ale když máme šanci udělat si Evropu více „po česku“, přešlapujeme na místě.

Tedy, jak se to vezme. Po dlouholetém klopýtání, kdy nebylo úplně jasné, čím Česká republika zasáhne do evropského dění, se nově zdá, že naše agenda je jasná. Soudě podle aktuálního dění to totiž vypadá, že tématem číslo jedna jsou miliardy pro Agrofert. Sami posuďte, jestli by zrovna tohle téma mělo být to hlavní, s čím „půjdeme do Evropy“.

A zatímco Česko zažilo největší porevoluční demonstraci a politici opozičních stran se předhání v tom, kdo rychleji přepočítá, kolik na hlavu nás bude stát případné vracení dotací, o tom zásadním se spíše mlčí.

Protože to, co Česko zasáhne nejvíce, nebudou peníze, které by se musely vrátit do Bruselu. Jsou to výkřiky, které jejich autor zapomněl patrně ve chvíli, kdy je dořekl, ale naši hodnotu v Evropě srazily zase o kousek hlouběji směrem ke dnu. Výběr toho hlavního: „Auditoři Evropské komise jsou nekompetentní“, „Audit dotací pro Agrofert má znaky útoku na Českou republiku“, „Proč má Schillerová 50 miliard schodek? Protože nám Komise zadržela 17,6 miliard“.

Asi si dokážete představit, že pokud bude chtít česká vláda v Evropě pro Českou republiku něco vyjednat, třeba prosadit svoje dosud neformulované priority pro české předsednictví, nejspíš je tam po těchto výrocích nebudou úplně vítat s otevřenou náručí.

Před premiérem tak stojí dilema. Rozhodnout se, jestli chce tvrdě a nekompromisně chránit „Silné Česko“, nebo se se stejnou razancí pustit do boje za svoje vlastní peníze. Snad se rozhodne správně. Tedy pokud si tuhle otázku nezodpověděl už dávno.

Autor je prezidentem SOCR a bývalým státním tajemníkem pro evropské záležitosti