Miliony Rusů mají fyziologickou potřebu zabíjet a pocítit rozkoš vítězství, tvrdí novinář Něvzorov

Ruský novinář Alexandr Něvzorov, žijící momentálně v exilu, pravidelně natáčí svá videa, kde se sžíravě vyjadřuje k tomu, co se v Rusku a ve válce právě děje. Něvzorov, který je mistrem ironického jazyka, hned na začátku nového příspěvku sděluje, že došlo k velké události.

„Dnes má smysl pogratulovat všem, kteří čekali na okamžik, kdy se nevíra v Putina ze strany těch nejkanibalštějších a nejkrvežíznivějších vlastenců konečně zformuje do konspirací a vysoce pravděpodobných palácových převratů v tomto hnisu ruské politiky,“ pravil na úvod svého videa.

Pak temně líčí, jak je ruská politika plná hnisu a jak už se nedaří všechno zalepit a léčit a vše se nakonec vyvalí ven. Co se stalo? Filozof Alexandr Dugin napsal manifest, který exilový novinář nazval Molotovovým koktejlem, který ruka šíleného Dugina hodila do kremelské prachárny.

Co je na nějakém manifestu, který Dugin zveřejnil na stránkách Izborskij klub, zajímavého? To, že je to faktická podpora Jevgenije Prigožina proti Vladimiru Putinovi. Prigožin, šéf soukromé armády wagnerovců, je tu v podstatě vylíčen jako Putinův nástupce, protože na to momentální šéf Kremlu už nestačí.

Prigožin je podle Dugina „pevně v centru pozornosti ruské společnosti i mezinárodního společenství“. A nejen to: „Pro Rusy se stal hlavním symbolem vítězství, odhodlání, hrdinství, odvahy a houževnatosti. Pro nepřítele zdrojem nenávisti, ale zároveň i strachu a hrůzy. Důležité je, že Prigožin nejen vede nejbojeschopnější, nejvítěznější a nejneporaženější jednotku ruských ozbrojených sil, ale také poskytuje prostor pro ty pocity, myšlenky, požadavky a naděje, které žijí v srdcích lidí války, zcela a nezvratně ponořených do jejích živlů až do konce,“ líčí zvláštní filozof přednosti nového a jím vyhlédnutého spasitele Ruska.

Pak jsou tam ještě další chvály bývalého trestance, podnikatele a řezníka-válečníka Prigožina, které neberou konce.

„Uvnitř Ruska lidé Prigožina bezvýhradně přijímají. V této válce má bez jakýchkoli pochybností navrch. Cokoli řekne nebo udělá, okamžitě rezonuje v srdcích lidí, ve společnosti, v širokých ruských, euroasijských masách. Je to jeden z mnoha paradoxů našich dějin – etnický Žid, oligarcha a člověk s poněkud pohnutou minulostí se před očima mění v archetyp ryze ruského hrdiny, v symbol spravedlnosti a cti pro všechny lidi. To hodně vypovídá o samotném Prigožinovi i o našem lidu. Věříme činům, očím a slovům, když přicházejí z hloubi duše. A tento rozměr hloubky u Jevgenije Prigožina nelze přehlédnout,“ míní Dugin.

A tak dále.

O tomto manifestu Něvzorov z exilu píše, že vletěl „přímo do tajných posvátných trezorů, kde jsou uzamčeny zásoby a věrnost národním idejím, adorace prezidenta a další výbušné harampádí, a všechno teď musí platit a vzplanout“.

„Samozřejmě ne hned, první plameny budou pro širokou veřejnost neviditelné a první výbuchy nebudou slyšet, protože vše se bude odehrávat v hlubinách kilometrů pod viditelným povrchem, nestane se to ze dne na den.“

Něvzorov zlomyslně píše, že nakupující v obchodním domě GUM a návštěvníci mauzolea nebudou hned tak „zasypáni červeným cihlovým prachem z vybuchlých starobylých věží a kremelských zdí“, ale pod povrchem už k explozi došlo.

Podle novináře jde ale o víc než o nějaké psaní „šíleného vousáče“. Podle něj ve skutečnosti odráží nálady, které jsou vlastní milionům Rusů. Nejde jen o neschopné generály. Jsou tu miliony nezastavitelných fanatiků.

„Všude mají tito propagandisté a školáci a stařenky, poslanci a učitelé, pracovníci IT a automechanici jedno jediné, ale silné společné přání. Jakmile začne vojenské znásilňování, chtějí zažít orgasmus vítězství, nemohou přestat a už dávno se neovládají, ani v rétorice, ani v řeči těla, ani ve výrazu tváře, o tom je velmi snadné se přesvědčit,“ vznáší Něvzorov obžalobu vůči značné části ruské populace.

Připomíná vlastenecké výkřiky v televizi. Ti všichni nenávidí Ukrajinu a protože je pro ně nedostupná, „znásilňují vzduch, nábytek ve studiu, svítidla, mikrofony…“. „Jsou koneční ve svém pekelném vojenském historickém chtíči. Je to všechno velmi směšné, ale existují. Mají nevyčíslitelné zdroje a možnosti a mohou dál hypnotizovat nešťastnou zemi, udržovat touhu po kanibalismu okrádáním a zabíjením lidí, podporovat téměř sto milionů lidí, kteří jsou nyní ochotni udělat cokoli, jen aby pocítili tento orgasmus.“

Nejsou takoví všichni, ale je jich hodně. „Vítězství je jejich jediným a skutečným cílem, protože Putinova válka rozdělila Rusko nejen podle principu inteligence, ale také na ty, kteří mají fyziologickou potřebu zabíjet, drancovat vše, jak se jim zlíbí, a na ty, kteří tuto potřebu nemají,“ soudí Něvzorov.

Putin teď stojí před nutností buď Prigožina odstranit, nebo mu předat vedení nad „ruskými kanibaly, což je nejperspektivnější a nejživější část obyvatelstva“.

Pokud někdo „rád vykřikuje, že Putinův zločin nelze přenášet na celý národ“, tak tomu novinář sděluje, že „ten národ takovému romantikovi hned nase*e na hlavu, zveřejní hodnocení, z něhož se osvícený svět opět dozví, že přes sto milionů lidí fandí všemu, co Rusko dělá, a s každým novým teroristickým činem v Rusku miluje diktaturu a válku víc a víc a dokonce si chce na někoho přímo posvítit“.

Putin má možná ještě dost sil, aby takové odpůrce rozdrtil, ale oni mu to nezapomenou. Rusko nejspíš nečeká v dohledné době nic hezkého.