Miloš Vystrčil: Jak to bylo s výhružným dopisem Kuberovi? Hrad dodnes mlčí

Miloš Vystrčil

Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) | FOTO: Miloš Vystrčil

Minulý rok nahradil zesnulého Jaroslava Kuberu na pozici druhého nejvyššího ústavního činitele v zemi. Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) dokončil cestu na Tchaj-wan, kterou plánoval už jeho předchůdce. V rozhovoru pro FORUM 24 prozradil, jak dopadlo prověřování podivného dopisu z čínské ambasády adresovaného Jaroslavu Kuberovi. Byla jeho cesta na Tchaj-wan dobrým rozhodnutím a měl strach, co se bude dít dál? Co říká na odchod Miroslava Kalouska z poslanecké sněmovny?

Ve středu 20. ledna to byl rok, kdy zemřel váš předchůdce a kolega Jaroslav Kubera. Jak na něj vzpomínáte?

Vzpomínám na něj s vděčností, respektem i s úctou, protože jsem se od něj mnohému naučil. Zejména na něj vzpomínám jako na zatvrzelého obhájce svobody a demokracie, možnosti vyjadřovat otevřeně svůj názor, a také na něj vzpomínám jako na velmi zdatného glosátora a člověka. Kamkoli přišel, byl schopen vytvořit atmosféru dobré nálady, pohody a zároveň i s těmi svými největšími soupeři dokázal vyjít způsobem, který byl obdivuhodný v tom, že bylo zřejmé, že nejsou nepřátelé. Zůstávalo tam lidství a v tom byl jedinečný a obdivuhodný.

Později se objevily informace, že se na úmrtí pana Kubery podepsal nátlak Hradu a čínské ambasády související s plánovanou cestou na Tchaj-wan. Vy jste tehdy prohlásil, že uděláte vše pro to, aby pravda vyšla najevo. Podařilo se vám něco zjistit?

Já jsem se to snažil řešit všemi způsoby, které mám jako druhý nejvyšší ústavní činitel k dispozici. Ono jich – v tomto případě bohužel – není o moc více, než jich má běžný občan. Snažil jsem se zjistit některé podivnosti, které se v souvislosti s úmrtím Jaroslava Kubery objevovaly. Ta největší podivnost je, že mu byl poslán jakýsi „výhružný dopis“ z čínské ambasády.

A to takovým způsobem, že pošťákem byl Hrad, který byl příjemcem dopisu pro Jaroslava Kuberu, aby následně Kancelář prezidenta republiky – zřejmě dokonce i prostřednictvím vedoucího kanceláře – předávala dopis Jaroslavu Kuberovi zřejmě na obědě s panem prezidentem Zemanem, což je velmi zvláštní. Když někdo chce někomu něco poslat, tak to většinou posíláte přímo do jeho kanceláře, to znamená do senátu.

Pak jsem se ptal na to, že ten dopis byl velmi neurčitý z toho hlediska, kdo je vlastně jeho autorem. Ty mé otázky na vyjasnění těchto okolností směřovaly na Kancelář prezidenta republiky, která ale vůči mně není povinným subjektem. To znamená, že odmítla věci vysvětlit. Byť jsem se snažil sebevíc, tak když odpovědi nedostanete, tak bohužel musíte sklapnout desky a říct si, že tady existuje instituce, která není ochotná se podílet na vyjasnění okolností. Není ochotna říct, co se kdy dělo. Byť třeba u toho byla přímo pošťákem nebo účastníkem. Pak bohužel nezbývá snahu zjistit, jak to vlastně všechno bylo, ukončit. Nemáte žádnou kompetenci, která by umožňovala rozvázat konkrétním lidem jazyk. Nejde to.

Má někdo jiný takovou kompetenci?

Myslím si, že takovou kompetenci má prezident republiky, který by mohl pověřit svou kancelář, aby řekla, jak to přesně s tím dopisem bylo. Aby to celé popsala, aby řekla, jak je možné, že dopis byl zřejmě dokonce otevřen. Kdo si ho přečetl, kdo ho předal dál, kdo ho tam přinesl. Jestli to tak bylo předem domluveno. Ale evidentně tam vůle není.

Z vašich slov cítím, že se pravdu asi nikdy nedozvíme. Mám pravdu?

Já to tedy bohužel cítím obdobně a je to škoda. Ten případ je zamlžen. Od čínského velvyslance se nikdy nedozvíme, co bylo předmětem jeho rozhovoru s Jaroslavem Kuberou, když byl na oslavách čínského nového roku. Podle informací jeho manželky Věry byl po rozhovoru mezi čtyřma očima velmi rozrušen. Ale my se nedozvíme, co bylo obsahem tohoto hovoru, protože Jarda Kubera nám to neřekne a pan velvyslanec také ne.

Celý problém byl okolo cesty na Tchaj-wan. Vy jste tam tedy nakonec už jako předseda senátu odjel. Když se na to zpětně díváte, bylo to dobré rozhodnutí?

Já si myslím, že to bylo nejen dobré rozhodnutí, ale správné rozhodnutí. Důležité je – pokud je to jen trochu možné – aby politici dělali správné věci. A ty jsou pak i věcmi dobrými a prospěšnými pro tu zemi. My jsme dle mého názoru cestou na Tchaj-wan naplnili minimálně tři role politiků.

archiv

Tou první rolí je pečovat o hrdost a čest národa, který reprezentují, nepřipustit ztrátu hrdosti a cti, omezení suverenity, nezávislosti a svébytnosti. Nepřipustit, aby vypadalo, že jste někomu podřízen nebo něčím lokajem. To byl první důvod naší cesty. Abychom tohle jednoznačně prokázali, protože tlak Čínské lidové republiky, abychom nikam nejezdili, byl enormní a nebyl ničím racionálním podložen. Je na nás, jak budeme interpretovat politiku jedné Číny. My máme právo si politiku jedné Číny prezentovat tak, jak uznáme za vhodné. Tak to je nakonec napsáno i v dokumentech, které o politice jedné Číny hovoří.

Druhou věcí, kterou jsme cestou na Tchaj-wan naplnili, je to, že pokud jsme svobodná demokratická země, tak je naší povinností – a to podle mého názoru i v případě, že to pro nás není úplně jednoduché a třeba to u těch politiků i ohrožuje jejich bezpečí – podporovat demokracii a svobodu v jiných částech světa. Tchaj-wan je svobodná a demokratická země a naši podporu si zaslouží. Pokud ji můžeme projevit tím, že zemi navštívíme, tak bychom to měli učinit, protože ne každý to může udělat. My to štěstí máme, protože žijeme ve svobodné zemi a předseda senátu může na Tchaj-wan vyjet.

Ten třetí důvod je rozvoj vědecké a výzkumné spolupráce, která už existovala a my jsme ji prohloubili a upevnili. Rozvoj spolupráce v oblasti vzdělávání, kde došlo k navýšení o zhruba padesát studijních míst na Tchaj-wanu. A samozřejmě rozvoj obchodní a podnikatelské spolupráce, kde je obrovský potenciál v oblasti elektroprůmyslu, letectví a bankovnictví. To vše věřím, že dokážeme naplnit. Samozřejmě pokud k tomu bude vůle nejen zástupců podnikatelských subjektů, kteří k tomu ale byli velmi dobře naladěni; ale bylo by dobře, kdyby to pochopili i představitelé státu, zejména některých ministerstev. Zatím jsem měl pocit, že jsou spolupráci celkem nakloněni. Na druhou stranu je tady překážka ve formě globální pandemie. Před ní se paradoxně Tchajwanci, kteří jsou zhruba osmdesát až devadesát kilometrů od Číny, umí velmi dobře ochránit. My, kteří jsme od Číny několik tisíc kilometrů, to schopni tak dobře zorganizovat nejsme.

Ze strany představitelů Číny nebo i České republiky byl na vás – kvůli cestě na Tchaj-wan – vyvíjen určitý tlak. Měl jste strach, co se bude dít?

Já si myslím, že je normální, když má člověk v některých okamžicích obavy nebo strach. Odvaha spočívá v tom, že jej dokážete překonat. Odvaha je o tom, že se bojíte a překonáváte strach, protože cítíte, že to je potřeba, a to, co děláte, je správné. To znamená, obavy jsem měl. Ony se do jisté míry naplnily, ale zatím – zaplať pánbůh – z menší části. Ataky na mou osobu se objevily, do jaké míry to bude pokračovat a co se bude dít, uvidíme.

facebook

Já se na to každopádně snažím být připraven. Na některé ataky také reaguji, protože není možné strpět pomluvy, které se snaží čínská strana o mně šířit. Zároveň si myslím, že je povinností politiků, aby tyto věci dělali. Každý jiný člověk je z hlediska své existence více ohrožen než senátor, který je zvolen na šest let, je neodvolatelný a do jisté míry chráněn svým okolím, právě proto, aby mohl odolávat tlakům a byl schopen naplňovat to, co při skládání slibu senátora slibuje.

Odvetou ze strany prezidenta Zemana bylo to, že vás letos nepozval na novoroční oběd. Myslíte si, že cesta na Tchaj-wan je jediný důvod, proč se pro tento krok rozhodl?

Já to neberu jako trest, pan prezident mě zbavil povinnosti. Pokud byste se zeptal, zda bych tam šel, kdyby mě pozval, tak já to beru tak, že to patří k pozici předsedy senátu. Tedy komunikovat s nejvyššími ústavními činiteli a být schopen se s nimi bavit o věcech, které jsou důležité pro tuto zemi. Bez ohledu na to, zda ty činitele máte nebo nemáte rád nebo jestli mají stejný politický názor jako vy.

Jestli je má cesta na Tchaj-wan jediný důvod, se musíte zeptat pana prezidenta. Jaké on má důvody, že mě někam nezve, já vědět nemůžu. Pokud narážíte na to, že jsem řekl, že pan prezident mírněji řečeno nemluví pravdu, ostřeji že lhal, mám v této věci čisté svědomí. Jasně jsem řekl, že mi cestu na Tchaj-wan nedoporučoval.

Pak tu jsou otázky, na které se média pana prezidenta již neptají. A to, proč je rozzloben, že jsem řekl, že každého čtvrt roku nejsou schůzky nevyšších ústavních činitelů. Protože schůzka v červnu nebyla. Pak je tu poslední věc a to, že pan prezident řekl, že jsem někde prohlásil, že Tchaj-wan je samostatný stát. To však nikdy nebyl schopný doložit.

Znamená to tedy, že tu existuje skupina lidí, která neupozorňuje na to, když pan prezident nemluví pravdu, i když o tom ví? Připomíná mi to pohádku Císařovy nové šaty. Máme žít ve společnosti, kde nejsme schopni si říct to, co je pravdou?

Zejména na sociálních sítích vás podpořilo mnoho lidí. Někteří vás dokonce osobně zvali na oběd k sobě domů. Potěšilo vás to?

Přiznám, že mě to potěšilo. Bylo to příjemné, dokonce jsme to nakonec vyřešili tak, že tuto sobotu budu mít online oběd s asi stovkou dalších lidí napříč republikou. Budu s nimi na videochatu obědvat, oni budou něco obědvat a budeme si přitom povídat. Považoval jsem za slušné na tu nabídku nějak reagovat, tak jsme si udělali takový happening. Moje žena tedy nebyla úplně nadšená, že budeme mít takový veřejný oběd, ale nakonec to akceptovala. Beru to jako projev úcty k lidem, kteří se mi ozvali. Fakt si toho vážím. Politik je normální člověk a pokud ucítí podporu, tak ho to samozřejmě těší.

Vy jste zkušený politik. Jak vnímáte rozhodnutí Miroslava Kalouska, který v úterý složil po mnoha letech svůj mandát poslance? Překvapilo vás to?

Že bude rezignovat na svou pozici a že už nebude kandidovat, jsem věděl. Z hlediska jeho předchozích prohlášení jsem překvapený nebyl. Jsem ale překvapený, že se tak rozhodl obecně. Nevěřím tomu, že by neměl nějaký další plán, jak být dál veřejně činným. Jaký ten plán je, nevím. Věřím, že se dozvíme, jaký to má význam a co za tím bude. Ale může se stát, že nic, že se bude už věnovat něčemu jinému.

Někteří komentátoři – ostatně i sám Miroslav Kalousek – říkali, že by to jeho rozhodnutí mohlo pomoci koalici SPOLU. Vidíte to podobně, že upozadění Miroslava Kalouska nahraje uskupení ODS, KDU-ČSL a TOP 09 v parlamentních volbách?

Já jsem přesvědčený, že Miroslav Kalousek je zkušený politik, který dělá promyšlené kroky. Podle mě zvažoval i to, do jaké míry jeho rezignace pomůže nebo uškodí koalici SPOLU, nebo jestli se utlumí některé rozdílné názory. V tomto smyslu si myslím, že to jeho odstoupení z místa největší koncentrace politiky by mohlo koalici pomoci. On deklaroval, že dále bude podporovatelem TOP 09 a to bych řekl, že je dobře. Co bude dál, uvidíme.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner