Ústavní soud se chystá rozhodnout o návrhu na zrušení některých pasáží volebního zákona, který v roce 2017 podala skupina senátorů za hnutí STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a nezávislých. Členové horní komory parlamentu napadli kvorum pro koalice a metodu pro přepočet hlasů na mandáty, která není výhodná pro menší politické strany. Podle zpráv některých médií se většina ústavních soudců kloní ke zrušení obou zmíněných částí volebního zákona. Jak celou záležitost chápat a co by pro naši politickou scénu znamenalo, kdyby ústavní soud zasáhl do podoby volebního zákona několik měsíců před volbami?

Dá se říct, že to platí pro jakákoli pravidla. Nejdůležitější ze všeho je, aby byla předvídatelná, srozumitelná a příliš často se neměnila. I pravidla, která nejsou úplně šťastně napsaná a která nejsou pro všechny stejně spravedlivá, pak mají tendenci si časem „sednout“. Jednotliví aktéři se jim do určité míry přizpůsobí, naučí se s nimi už nějak žít a počítají s jejich nedokonalostmi.

Minimálně zčásti to platí i pro volební zákon, podle kterého se v České republice konají volby do poslanecké sněmovny. Jeho současná podoba vznikla v roce 2001, své zástupce do dolní komory parlamentu jsme podle něj volili už celkem pětkrát a za několik měsíců se tak má stát již pošesté.

Volebnímu zákonu se dlouhodobě vytýkají především dvě věci. V první řadě je to volební klauzule pro koalice, jejíž překročení je nutné pro vstup do sněmovny. Ta se zvětšuje spolu s počtem subjektů v koalici – u dvou je to 10 procent hlasů, u tří 15 procent atd. Tohle ustanovení vytváření předvolebních koalic příliš neusnadňuje, naopak ve výsledku menším stranám komplikuje možnost, aby konkurovaly větším tím, že se spojí.

Druhou často kritizovanou záležitostí je přepočet voličských hlasů na poslanecké mandáty. Ten opět zvýhodňuje větší politické strany, a to především vítěze voleb, kterému na jeden mandát stačí méně hlasů než menším uskupením. Tento rys, který působí jako nespravedlnost, má však zároveň jisté opodstatnění. Přispívá k tomu, že sněmovní většina není tak rozdrobená, a tím pádem se snadněji sestavují vlády.

Obavy prezidenta republiky

Vzhledem k tomu, že v České republice máme mít podle ústavy volební systém s poměrným zastoupením, nemůže být ovšem tato nespravedlnost příliš velká. Hlavní spor se pak u nás dlouhodobě vede o to, jestli tomu tak v našem případě je, či není. Jinak řečeno, jestli náš volební systém tím, jak ve skutečnosti funguje, už příliš nevybočuje z toho, jak by se měl projevovat poměrný neboli proporční volební systém. Názory na to mezi odborníky nejsou zcela jednoznačné, ale co se týče klauzule pro koalice, převažuje názor, že by opravdu měla být zrušena, protože je zcela nadbytečná a její jediný záměr je diskriminační.

Dále čtěte

Petr Fiala si klade velký a ambiciózní cíl. Po volbách ale nikdo nesmí pochybovat o tom, že pro něj udělal maximum

Při sledování dlouhodobých preferencí jednotlivých politických stran se zatím zdá být nejpravděpodobnější, že příští volby vyhraje hnutí ANO nebo koalice…

Právě tyto charakteristiky našeho volebního systému do poslanecké sněmovny napadla v prosinci 2017 skupina senátorů za hnutí STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a nezávislých. Bohužel o jejich návrhu na zrušení uvedených ustanovení volebního zákona má ústavní soud rozhodnout až nyní, několik měsíců před volbami, v době, kdy je už vypsaný termín příštích voleb a kdy politické strany a hnutí vytvářejí koalice právě s ohledem na volební pravidla, podle kterých by se volby měly konat.

Miloš Zeman v neděli v rozhovoru pro Press klub Frekvence 1 na otázku k rozhodování ústavního soudu ve věci stížnosti skupiny senátorů ohledně volebního zákona uvedl: „Tak tato žádost skupiny senátorů je tři roky stará a je bizarní, jestliže to má ústavní soud probírat krátce před parlamentními volbami. Ve skutečnosti by to vedlo k naprosté destabilizaci našeho politického systému. Já jsem se právě dnes obrátil na ústavní soudce s výhradami, které říkají, že ústavní soud zde má pomáhat stabilitě politického systému, a nikoli ho bourat.“

Předně je třeba říct, že vyškrtnutí zmíněných ustanovení z volebního zákona by se negativně dotklo hnutí ANO, které prezident Zeman dlouhodobě protežuje. Zároveň je ale nutné dodat, že by tím pádem odpadl jeden z hlavních důvodů, proč se v současné době politické strany sdružují do dvojice koalic – tedy že v nich získají více mandátů než v případě samostatné kandidatury.

Legitimita nadcházejících voleb

Zasahování ústavního soudu do volebního zákona v době, kdy jsou už věci v běhu a politické subjekty už směrem k podzimním sněmovním volbám podnikly celou řadu přípravných a strategických kroků, není úplně šťastné. Pokud by mělo jít jen o zrušení klauzule pro koalice, nebyl by to ještě takový problém, byť i to by pro strany dávající dohromady koalice byl znejisťující faktor – přece jen je domlouvaly za jistých podmínek, a ty by se nyní změnily.

Mnohem větší problém by však nastal v případě zrušení přepočtu hlasů na mandáty, protože tam jsou možné jen dvě varianty: buď by parlament musel ještě před volbami narychlo schválit novou podobu volebního zákona, což by se nemuselo zvládnout, anebo by ústavní soud musel uvedené ustanovení zrušit s platností až od dalších voleb. Působilo by pak ale dost zvláštně, že by se letošní volby odehrály podle volebního zákona, jehož část ústavní soud od následujících voleb ruší.

Ústavní soudci se nemohou tvářit, že se jich volební cyklus vůbec netýká, a měnit pravidla hry v průběhu hry samotné není jen tak. Byť opět můžeme prezidenta Miloše Zemana podezřívat z toho, že volby do poslanecké sněmovny vyhlásil mnohem dříve, než je obvyklé, mimo jiné i proto, aby ústavnímu soudu jeho rozhodování zkomplikoval. Nejde ale jenom o Zemana, nýbrž o všechny strany, které se už zařídily podle platných pravidel hry.

Bude velmi důležité, jak se k celé věci ústavní soudci nakonec postaví (o návrhu skupiny senátorů mají začít rozhodovat v úterý) a jestli budou našlapovat opatrně po špičkách, anebo si budou počínat jak slon v porcelánu. Samozřejmě záleží na tom, jak přesně svůj postoj ústavní soud odůvodní, co konkrétně vyhlásí a s jakou platností.

V neposlední řadě je pak zásadní i to, jak vysvětlí, proč se svým rozhodnutím nepřišel už dříve, když návrh skupiny senátorů na zrušení uvedených pasáží volebního zákona má na stole již od roku 2017. Ve hře není nic menšího než legitimita nadcházejících voleb a stejně tak i důvěryhodnost ústavního soudu, se kterou by si jeho členové a představitelé neměli jen tak zahrávat.