Miloš Zeman nikoho nezajímá. Nikdo nečeká, že se s ním bude loučit, říká k jeho účasti na summitu v Praze expert

Politolog z brněnské Masarykovy univerzity Petr Kaniok (Petr Kaniok / se souhlasem)

Politolog z brněnské Masarykovy univerzity Petr Kaniok | FOTO: Petr Kaniok / se souhlasem

Není to státník velikosti některých jiných. Když to řeknu diplomaticky, že by ve zbývajících státech litovali, že Miloš Zeman příští rok z funkce odejde. Tohle nebyl významný partner, který by diplomacii Evropské unie formuloval, říká politolog Petr Kaniok o účasti prezidenta Miloše Zemana na summitu, který se ve čtvrtek a v pátek koná v Praze. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné popisuje, proč vzniklo Evropské politické společenství a jak úspěšné je české předsednictví v Radě Evropské unie.

Ve čtvrtek  se bude na Pražském hradě konat summit Evropského politického společenství. V pátek naváže neformální Evropská rada. Jak důležité tyto akce pro Českou republiku jsou?

Asi bych to oddělil. Ten úvodní summit, což je historicky úvodní summit v rámci vzniknuvšího, respektive stále diskutovaného, Evropského politického společenství, je potřeba oddělit od neformální Evropské rady.

FORUM 24 (Pavel Hofman)

Myslím si, že  Česká republika má z pohledu svého předsednictví zájem na tom, aby jak ten úvodní den, což bude ve čtvrtek, tak zároveň i ten druhý, už vyloženě unijní summit, dopadl dobře. Faktem je, že ze své pozice předsednictví má mnohem větší zájem na tom druhém summitu z toho důvodu, že vznik společenství je něco, co nevychází z cílů a záměrů České republiky. Je to myšlenka, s níž přišel letos v květnu Macron, a Česká republika k ní ještě nemá žádnou pevnou pozici a neví, co od toho čekat.

Jde o plán, jenž by měl vtáhnout do hry a intenzivnějšího dialogu všechny evropské státy včetně Velké Británie, což asi není myšlenka, kterou by mohly země velikosti České republiky dirigovat. To je věc, kterou si řídí či řeší hlavně Macron a Francie. Z pohledu České republiky bude zajímavé, že se to vůbec svolá, že se to uskuteční, a nějakým způsobem to signalizuje, že státy, které nejsou členy Evropské unie, mají zájem o dialog a kooperaci.

Je velkou otázkou, co z toho může reálně vzejít. Ne úplně všechny státy jsou z myšlenky na nějaké ředění či vícerychlostní věci v rámci unie úplně nadšeny. Je to v tuto chvíli potřeba vnímat jako diplomatickou věc, která signalizuje, že zájem o státy, které nejsou členy Evropské unie, je. Žádné faktické závěry, žádná rozhodnutí od toho čekat nelze. Je to spíše společenská věc. Česko bude bezesporu chtít, aby to dopadlo logisticky dobře, ale nehraje tam žádnou politicky významnou roli, že by se čekalo, že tu diskuzi a další rozvoj společenství bude moderovat, nebo bude nějakým způsobem aktivní.

U pátečního summitu, který se týká jen Evropské unie, je to bezesporu jiné. Jde o summit neformální, takže se nečekají žádné závěry, žádná závazná rozhodnutí. Spíše se čeká, že státy budou znovu demonstrovat jednotu, protože tím hlavním leitmotivem je situace na Ukrajině a všechny důsledky, které s tím souvisí. Tím hlavním závěrem – a myslím si, že k tomu má Česká republika dobře nakročeno – je potvrzení, že jednota a názor na Rusko se v rámci unie nemění navzdory faktu, že se blíží topná sezona a že situace není dobrá v rámci evropských ekonomik.

Vy jste zmínil dialog se státy, které nejsou součástí evropské sedmadvacítky, v novém formátu Evropského politického společenství. Proč vlastně vznikl? Je to hlavně kvůli tomu dialogu, nebo má i další cíle?

Vidím tam dvě roviny. Jedna rovina je, že některé velmoci v rámci Evropské unie, hlavně Francie, mají neustále nápady, jak Evropu lépe zorganizovat. Zároveň je tam ale seriózní důvod, že v dnešní době s tím, jak jsou nastaveny věci, které stát musí naplnit, aby se mohl stát členem Evropské unie, a vzhledem k faktu, že řada států má zájem a aspiraci na členství a je zjevné, že v by blízké době státy, jako je třeba Ukrajina, nedokázaly dostát těm nárokům na členství, tak je politicky nemožné, že ty státy necháte svému osudu. V případě, že má unie nějaké větší ambice, tak to politicky nelze. Státům, které mají zájem o kooperaci, je potřeba nabídnout něco, co by jim dávalo nějakou perspektivu, že se k Evropské unii budou moci těsněji přimknout.

Zároveň tady máme Velkou Británii, která s příchodem nové vlády, nové premiérky a s tím, jak Británie funguje v pobrexitové době, vystřízlivěla z celé řady očekávání. Je v zájmu Evropské unie nějak tu kooperaci formalizovat. Vidím v tom řešení chytré horákyně, kdy je zjevné, že některé státy by si přály být součástí Evropské unie, ale nemůžou, protože nesplňují podmínky vstupu a v příštích letech je splňovat nebudou. Máme tady taky velmi silný stát, kdy je v zájmu Velké Británie a unie, aby se vzájemný dialog v rámci možného formalizoval.

Co od toho summitu můžeme očekávat? V pátek budou lídři států Evropské unie jednat o válce na Ukrajině a vojenské a finanční podpoře země, energetice a hospodářské situaci v Evropě. Je to skutečně jen ta demonstrace jednoty?

Myslím si, že je to to hlavní poselství. Není to nevýznamná věc, protože jsme mohli zaznamenat během uplynulých měsíců, že se místy ta jednota ne úplně drolila, ale byly signály, že státům dochází nervy a že by si přály jiný, alternativní postup. Symbolika je v politice důležitá, a kdyby se vyskytly nějaké náznaky, že by se ta jednota drolila, tak toho Rusko využije.

Může se zdát, že nějaká demonstrace jednoty je málo, ale v politice je symbolika opravdu důležitá. U neformálních summitů není smyslem schválení něčeho závazného, ale vedení dialogu, setkání, výměna názorů a komunikace. Jiný smysl, jinou logiku tyto akce nemají.

Ilustrační foto. (Štěpán Mareš)

Na čtvrteční jednání Evropského politického společenství byli pozváni zástupci 44 zemí. Dá se říct, že se jedná o bezprecedentní akci v historii České republiky? Je to například větší událost než návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009?

Já bych to úplně nesrovnával, protože všechny tyto bombastické akce, respektive velké summity měly úplně jiný kontext. I to samotné předsednictví mělo jiné nástroje, jinou roli v zahraniční politice. Nesrovnával bych to, protože to není ani možné. Jsou tam jiné role, jiné možnosti a nenapadá mě žádný smysluplný faktor, který by to dokázal měřit.

V zásadě bych asi řekl, že s ohledem na aktuální předsednictví jde z diplomatického hlediska o nejvýznamnější akci. Asi bych to ale nesrovnával s tím, co bylo v minulosti, protože kontext je důležitý a mění významnost. Vztahoval bych to k tomu aktuálnímu mandátu, kde jsou možnosti České republiky jiné, než byly v roce 2009. V letošním roce je to ale rozhodně nejvýznamnější akce.

Jednou z těch 44 pozvaných zemí je i Ukrajina. Konkrétní seznam účastníků ale ještě není veřejný. Jak velkou šanci dáváte tomu, že se ho zúčastní i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj? Premiér Petr Fiala totiž na začátku českého předsednictví mluvil o uspořádání summitu s jeho účastí.

To je věštění z kávové sedliny. Upřímně řečeno, bylo by to symbolicky fajn, ale dovedu si představit, že existují důvody, kvůli kterým tam být nemůže, nebo nebude. Úplně si ale nemyslím, že by to byla hlavní věc na celém summitu.

Summitu se určitě zúčastní turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Ukazuje to po letech patových vyjednávaní nějaké posilování vztahů mezi Tureckem a Evropskou unií?

Je faktem, že Turecko chce do EU vstoupit už dlouhé dekády. Táhne se to několik generací. Neřekl bych ale, že se něco zásadně odblokovává, nebo mění. Spíše to naznačuje, že navzdory naschválům a ne úplně dobrým věcem má Turecko zájem o dialog a o to, co se děje v Evropě. Nevztahoval bych to ale k přelomu ve vztazích k unii jako takové. Do širší množiny států, které jsou zainteresovány v dění, co se děje v rámci Evropy, Turecko náleží a je dobře, že má o dialog zájem.

Mě zaujalo, že hlavním představitelem České republiky na jednáních bude premiér Petr Fiala (ODS), ale svoji roli bude mít na summitu i prezident Miloš Zeman, který účastníky přivítá a některých jednání se prý také zúčastní. Je podobný přístup běžný?

Není úplně běžný, když jste v pozici hosta. Málokdy se děje, že by v delegacích byli souběžně předseda vlády a hlava státu. To se opravdu neděje a nevybavuji si žádný summit, kdy by v národní delegaci byli. V případě České republiky, kdy je předsedající země hostitelem, tak chápu roli hlavy státu jako ceremoniální. Je to svým způsobem zdvořilostní věc. Nijak to nenaznačuje, že by Miloš Zeman měl nějaké jiné ambice, že by chtěl říkat jiné věci a budovat vlastní agendu. Chápu to jako zdvořilostní věc, kdy české předsednictví je v pozici hostitele, takže je asi jednoduše zdvořilé, že se tam tito dva ústavní činitelé vyskytnou.

Dalo by se to chápat jako nějaké rozloučení Miloše Zemana se zahraniční politikou? Nejspíš se jedná o poslední podobnou akci, které se ve funkci prezidenta zúčastní.

Do hlavy Miloše Zemana nevidím a nevím, jestli v jeho hlavě jsou takové myšlenky, že by se chtěl s někým loučit. Když budu malinko nezdvořilý, tak si myslím, že Miloš Zeman jako státník nikoho nezajímá. Nikdo tam asi není zvědavý na to, že se s Milošem Zemanem formálně rozloučí.

()

Není to státník velikosti některých jiných, když to řeknu diplomaticky, že by ve zbývajících státech litovali, že Miloš Zeman příští rok z funkce odejde. Tohle nebyl významný partner, který by diplomacii Evropské unie formuloval, ovlivňoval. Spíš byl autor některých věcí, které způsobovaly obtíže. Může to tak chápat Miloš Zeman, ale myslím si, že málokdo ze státníků, kteří tam dorazí, to vnímá, že tam jede kvůli tomu, že by se s ním chtěl rozloučit. To si nemyslím.

Obě akce se v Praze konají kvůli tomu, že do konce roku je Česká republika předsednickou zemí Rady Evropské unie. Jak to předsednictví, které je právě ve své polovině, zatím hodnotíte? Například před pár dny se povedlo dosáhnou politické dohody ohledně opatření ke snížení vysokých cen elektřiny.

Ten výkon je zatím famózní. Začátek byl letní, takže se celá řada věcí nacházela v dovolenkovém módu. Od září Česká republika funguje velmi dobře. Žádné pochybení se nevyskytlo a je důležité říct, že Česko dosáhlo celé řady kompromisů. Všechno funguje, takže si myslím, že za úvodní půlku si Česko zaslouží pochvalu a výborné hodnocení.

Je malinko chyba, že se ty úspěchy nekomunikují v České republice, že se o tom mlčí a že předsednictví je s výjimkou lidí, kteří se mu věnují, neviditelné a běžný volič o tom neví. To je velká chyba české vlády, že ten průběh málo komunikuje a že voličům neříká, že malý stát jako Česká republika může být brán jako respektovaný partner a dělat předsednictví dobře.

Petr Kaniok vystudoval doktorské studium politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde také působí jako docent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií. Je autorem řady recenzovaných studií publikovaných například v Parliamentary Affairs, East European Politics, European Politics and Society či Journal of Contemporary European Research.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Související články