KOMENTÁŘ / Miloš Zeman v jednom jediném rozhovoru znovu ukázal, že stačí polechtat jeho ješitné ego a z nedávno odhaleného herce filmů pro dospělé je rázem nejúspěšnější politik pod sluncem. V rozhovoru pro Český rozhlas – vedle obligátní kritiky vlády Petra Fialy a chvály Andreje Babiše – s nápadnou vytrvalostí vyzdvihoval Jindřicha Rajchla jako příklad politického úspěchu. Zdůrazňování faktu, že Rajchl dostal víc preferenčních hlasů než Okamura, není analytická poznámka, ale politický signál.

Zemanův monotónní proud samolibosti, poučování, absence morálky a překrucování reality bychom mohli ignorovat, kdyby se v něm neobjevil jeden moment, který jistě neunikl ani šéfovi SPD Tomiu Okamurovi. Bývalý prezident už o minulém víkendu navštívil sjezd strany PRO, na kterém se vysloužilému politikovi dostalo hlasitého aplausu. Teď okázalé přijetí splatil podobně vstřícným gestem. Na otázku, proč si vybral zrovna sjezd Rajchlovy strany, v Českém rozhlase odpověděl: „Z velmi prostého důvodu. Nemusíte se mnou souhlasit, ale pro mě jedno z podstatných kritérií při hodnocení úspěšnosti politika je počet preferenčních hlasů, které politik dostane, a to svědčí o jeho sepětí s voliči vlastní strany. A pan Jindřich Rajchl (PRO) dostal více preferenčních hlasů než Tomio Okamura (SPD).“ 

Tento detail se v rozhovoru neobjevil náhodou. V Zemanově slovníku to znamená jediné: Rajchl je silnější osobnost. Má můj respekt. Právě tímto srovnáním bývalý prezident Rajchla staví výš než Tomia Okamuru, šéfa SPD, na jejíž kandidátce se Rajchl do sněmovny dostal. Zemanovi nevadí, že Rajchlova strana PRO se před volbami rozpadla, nevadí, že její předseda se do poslanecké sněmovny procpal jako jediný, a to pouze díky kandidátce Okamurova extremistického hnutí. Rajchl je prostě hvězda.

Dále čtěte

„Musím se smát představě, že policie jedná na přání ministryně.“ Kalousek se postavil za Černochovou

Vyšetřování skupiny Nemesis, která organizovala sbírku a dodávky dronů pro Ukrajinu, se z právní otázky rychle proměnilo v politický konflikt.

Zeman zároveň tvrdí, že program není důležitý, rozhodují osobnosti. A koho lepšího si pro školení z politické abecedy mohl vzít na pomoc než sovětského diktátora Stalina: „Josif Vissarionovič Stalin napsal vedle řady hloupých vět jednu moudrou větu, která v ruštině zní: Kadry rešajut vsjo. To znamená, že máte-li v čele dobré partaje výraznou osobnost, má tato partaj naději na volební úspěch. Máte-li tam joudu, tak i sebekrásnější partaj se sebekrásnějším programem kvůli tomuto joudovi dokonce ztratí i možnost ucházet se o místo v českém parlamentu.“

Je to zajímavý detail, ale chceme věřit, že ani bývalý prognostik si snad nemyslí, že Josef Vissarionovič posuzoval kvalitu „kádrů“ podle volebních výsledků. Ironie celé situace navíc spočívá v tom, že Rajchl dostal na sjezdu neuvěřitelných 100 % hlasů. To je shodou okolností výsledek, který dokonale odpovídá časům Josefa Vissarionoviče. V Zemanovi ovšem jednomyslnost hlasování nebudí pochyby o demokratičnosti strany, ale rozproudí jeho zálibu v bonmotech. „Já jsem to ironicky komentoval tak, že by mohli v případě dalšího vývoje Jindřichu Rajchlovi dát 100,3 procenta hlasů jako v Severní Koreji. To nic nemění na tom, že byl jediný kandidát, a u jediného kandidáta nevolíte mezi dvěma nebo více osobnostmi.“ 

Zeman zcela jistě ví, co dělá. Celé tohle hodnocení pronáší v prostředí, kde se uvnitř SPD už delší dobu mluví o Rajchlových nezkrotných ambicích. Rajchl o tom v živém vysílání na Facebooku opakovaně mluví tak, že „strčil nohu do dveří“ a otevřel je pro další členy strany, kteří se za ním v budoucnu do sněmovny jenom pohrnou. Ať už se to stane, nebo ne, Rajchlovy ambice dříve nebo později narazí na odlišné představy vedení SPD a jmenovitě Tomia Okamury. V blátivé tůni na okraji xenofobního proruského spektra je už tak jako tak poněkud těsno a dva kohouti na jednom smetišti spolu dlouho nevydrží. Rajchl teď v Zemanovi našel důležitého spojence. 

Ano, bývalý prezident už je sice jen svým vlastním stínem, ale stále u nás existuje nemalá část spoluobčanů, kteří mu oddaně naslouchají. Zeman se stal v poslední dekádě ikonou populistů a nacionalistů všeho druhu a svými proruskými, nacionalistickými a antievropskými postoji jim vytrvale dláždil cestu. Stačí si vybavit, jak se za Zemanem před volbami hrnuly návštěvy politických figur a figurek, od Lubomíra Zaorálka a Jany Maláčové přes Vidláka a Kateřinu Konečnou až právě po Jindřicha Rajchla. Ten se nyní zřejmě stal Zemanovým nejučenlivějším žákem.

Dále čtěte

Rajchl už odhodil masku a otevřeně volá po kolaboraci s Putinovým Ruskem

KOMENTÁŘ / Už dávno není pochyb, na čí straně Jindřich Rajchl stojí. Jeho proruské demonstrace i statusy na sociálních sítích…

Jestliže uvnitř SPD už delší dobu kolují řeči, že Rajchl má ty nejvyšší ambice a Okamurovo hnutí je pro něj odrazový můstek, pak Zeman dělá přesně to, co umí nejlépe: rozehrává mocenské hry. Rajchl totiž možná ještě lépe než Okamura splňuje jedno z dalších kritérií politického úspěchu, z něhož se Zeman v rozhovoru pro Český rozhlas otevřeně vyznává. S lehkou samolibostí mluví o „nutném cynismu politiků“, jako by šlo o známku dospělosti a politické vyzrálosti. Cynismus v jeho podání není selháním, ale výsadou – něčím, co odděluje skutečné hráče od amatérů, kteří politice údajně nerozumějí.

Pokud má cynismus rozhodovat o úspěchu, není náhoda, že si Zeman našel pokračovatele v jednom z nejvíc proruských politiků u nás – takového, který jásá, když na Ukrajinu dopadají ruské rakety. Při vhodné konstelaci by to mohl být v budoucnu politik mnohem nebezpečnějšího formátu než komerční fašista Okamura.