Ačkoli česká ekonomika roste velmi slušným, téměř nebývalým tempem, vládní hospodaření se propadá do deficitu.

Jestliže se v minulosti tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) chlubil, jak skvěle hospodařil a jak díky tomu Česká republika skončila v přebytku, měl by nyní analogicky přiznat, že aktuální propad ve státních financích také způsobil on spolu se svým následovníkem a fanouškem Ivanem Pilným (ANO).

Z pohledu rozhodování voličů je škoda, že se deficit ve vládním hospodaření projevil až po volbách. Ve skutečnosti vláda prakticky stejně hospodařila i mezi lednem a listopadem loňského roku.

V čem je tedy nyní rozdíl oproti loňsku? Proč se vloni o problému nepsalo, zatímco teď jej musí přiznat už i přímo ministerstvo financí? Když se vloni ministr Babiš chlubil svými úspěchy, zapomněl dodat, že to vlastně převážně nejsou jeho úspěchy. Všechno, co mu v jeho éře na ministerstvu pomáhalo, se nyní začalo hroutit jako domeček z karet.

V minulosti bylo v ekonomicky vyspělých státech obvyklé, že hospodářský pokles poškodil státní rozpočet (resp. naplňování jeho cílů), zatímco oživení ekonomiky vedlo i k lepším výsledkům u státního rozpočtu. V uplynulém volebním období jsme však byli svědky, že ani výrazné oživení nepomohlo.

Vlastně jediným důvodem, proč se Babiš mohl vloni pochlubit přebytkem, byly peníze přitékající z Evropské unie. Těch vloni od ledna do listopadu přiteklo 70 miliard korun. Letos za stejné období naproti tomu přitekla jen o trochu více než jedna miliarda. Kdybychom od peněz z EU odhlédli, činil by loňský deficit za prvních jedenáct měsíců asi 15 miliard a letošní asi 13 miliard. Zdůrazněme přitom, že se jedná o deficit navzdory téměř nevídanému hospodářskému růstu a také slušnému výběru daní (nejen díky růstu ekonomiky), což nelze ministerstvu financí upřít.

Jak uvádí samo ministerstvo, z vládních opatření pomohlo lepšímu výběru především kontrolní hlášení k DPH. „On-line pokladny“ (EET) byly již celý letošní rok (a v prosinci 2016) povinné pro restaurace, bary, hotely, penziony či kempy a téměř celý rok i pro prodejny a velkoobchody. Jejich přičiněním se však inkaso daní zvýšilo podle odhadů jen o necelých pět miliard korun. Přitom bylo meziročně vybráno o 20 miliard více na DPH a o 33 miliard více na sociálním pojištění.

Dalším zdrojem, který pomalu vysychá, jsou levné půjčky. Babiš se chlubil, že si půjčuje prakticky zdarma. I když nás vláda zadlužuje na nulový úrok (u krátkodobých půjček), bere tím tyto levné půjčky soukromým firmám a tím přispívá ke zkracování období oživení. Kolo české ekonomiky se tak může brzy zadřít.

Vše nasvědčovalo tomu, že Česká národní banka brzy zvýší základní úrokové sazby a že se budou v české ekonomice zvyšovat úroky (čili zdražovat půjčky). Jak upozornil Respekt, ministerstvo financí přesto včas nevyužilo dobrých časů k získání dostatečného dlouhodobého úvěrování. Zjevně chtělo před letošními parlamentními volbami skrýt skutečný stav státních financí a už teď si kvůli tomu musí stát zbytečně půjčovat dráž.

Dalším zdrojem, který zcela vyschl, pak byly rezervy zanechané předchozími vládami. Strategie rozpuštění veškerých rezerv není správná. Byly určeny pro horší časy, zejména pak právě pro dobu, kdy si nebude možné levně půjčovat.

V neposlední řadě se vyčerpalo i kašlání na investice. Dokonce i Andrej Babiš nyní připouští, že je zapotřebí začít investovat. Když vláda snížila běžnou úroveň vládních investic o desítky procent, nemyslela na budoucnost. Největších škod se pak dopustila, když zmařila dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně. Od ledna do listopadu se navíc nedostala dokonce ani na úroveň loňského roku. Navíc situaci „zachránilo“ jen posledních pět měsíců.

Lidé obhospodařující státní pokladnu hospodaří s penězi poměrně riskantně, ale zároveň efektivně. Jak je tedy možné, že je výsledek tak špatný a návrh státního rozpočtu na příští rok počítá s deficitem ve výši 50 miliard korun? Důvodem jsou samozřejmě vysoké výdaje. Ale nikoli kapitálové výdaje. Nikoli výdaje pro lepší budoucnost.