Není všechno špatné, kdepak. Pokud jde o svobodu slova, už se pomalu dopracováváme do konce 80. let, kdy začala Gorbačovova politika glasnosti. Ministr životního prostředí Brabec přestal na Twitteru blokovat účty, které se mu nelíbily.

Redakce Denikreferendum.cz sdělila: „Ministr životního prostředí a místopředseda vlády Richard Brabec (ANO) zrušil na svém oficiálním twitterovém profilu blokování účtů redaktorů Deníku Referendum Jakuba Patočky, Josefa Patočky a Zuzany Vlasaté. Stejně tak zrušil i blokování oficiálního účtu Redakce DR, Žlutého barona, organizace Greenpeace, redaktora pořadu České televize Nedej se Martina Marka i expertů z ekologických organizací Hnutí Duha a Arnika Iva Kropáčka a Jindřicha Petrlíka. Reakce na sociální sítí naznačují, že se tento krok týká i dalších občanů.“

Redaktorka Zuzana Vlasatá totiž v úterý napsala komentář, kde jednak kritizovala Brabcův přístup, jednak napsala, že v USA se občané proti podobným praktikám veřejných činitelů bránili žalobami a dopadli úspěšně.

„Okresní soud státu New York před časem v žalobě sedmi občanů proti prezidentu Donaldu Trumpovi došel k závěru, že s ohledem na první dodatek ústavy, který chrání svobodu projevu, nesmí americký prezident blokovat občany na sociální síti. Žalobu zaštítil institut zabývající se studiem ochrany svobody projevu spadající pod Kolumbijskou univerzitu. Soud prezidentovi nařídil občany odblokovat. Bílý dům se odvolal a spor pokračuje.“

U nás zafungovala Česká televize, která odvysílala v pořadu Newsroom rozhovor s redaktorkou Vlasatou a o stanovisko byl požádán také ministr. Ten sdělil: „Něco jsem zmáčknul, protože s tím, co psali, nemůžu souhlasit. Tak jsem to zase odmáčknul.“

Takže pro teď je odblokováno. Ještě nám tu zbývá Tomio Okamura, který si vybírá, jací novináři smí do jeho volebního štábu.

Ústavní činitelé by neměli vůči médiím projevovat aroganci a vybírat si, s kým laskavě budou komunikovat. Jsou placeni občany. Pravda, takový Ovčáček má twitterový účet, o kterém jsme si celou dobu naivně mysleli, že je oficiální, aby nám po dlouhé době sdělil, že je jeho soukromý. Budiž mu ke cti, že drtivá většina reakcí na jeho psaní je k němu zdrcujícím způsobem kritická a Ovčáček to tak nechává. Zřejmě ho jakékoli reakce na jeho sdělení těší. Bylo by milé, kdyby to tak těšilo i ostatní otce (a matky) lidu, nebo kdyby to aspoň trochu předstírali. Věřit jim to nemusíme, ale lepší než nic.

Pokrok ke stavu na konci 80. let nás samozřejmě těší.