Ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Důvodem nechuti Západu k Rusku je to, že rozptýlilo iluze, které si pěstovalo po rozpadu SSSR. Podle agentury RIA Novosti se tak vyjádřil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. V tom má v podstatě pravdu, ale možná jinak, než to mělo vyznít.
Poslední myšlenky ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova se točí v už obvyklém tónu výhružné sebelítosti. Nemáte nás rádi, ale ještě uvidíte.
Část jeho řečnění nám zprostředkoval ruský web Trud.ru: „‚Nikdy se před nikým neuzavíráme, ale musíme si zvyknout, že nás nikdo nemá rád. To se bohužel projevuje v různých oblastech lidské činnosti. Nemají nás rádi, protože iluze, které o nás měl Západ po rozpadu Sovětského svazu a po prvních letech existence Ruské federace – v její současné podobě – byly rozptýleny,‘ řekl Lavrov na webináři na téma ‚Ruská zahraniční politika: úspěchy, výzvy, úkoly a perspektivy‘. Pořádala ji strana Jednotné Rusko. ‚Toto podráždění s tím, že Rusko ‚neplní očekávání‘ a zaujímá nezávislý postoj – zvláště když Západ chce všem ostatním diktovat, místo aby se s nimi dohodl – to se bohužel bude projevovat i nadále,‘ řekl ruský diplomat. Ministr zdůraznil, že země má svou vlastní historii a důstojnost a také zdroje, které je podporují.“
Ano, nikdy se před nikým neuzavíráme, ale trénujeme na oddělení ruského internetu od světového. Vyhrožujeme pokutami společnostem, které si dovolily šířit obsah, který jsme MY přece prohlásili za nevhodný. Kdepak, žádné uzavírání. Občas se tedy někdo nechá „uzavřít“ do lágru, když moc nahlas kritizuje vládnutí velkého V. V. Putina. Někteří nespokojenci už jsou navždy „uzavřeni“ ve svých hrobech. Také některé redakce, které netlumočí zrovna názory Kremlu, už byly uzavřeny.
„Musíme si zvyknout, že nás nikdo nemá rád,“ vykládá lítostivě ministr Lavrov, aniž se ovšem namáhá k tomu nacvičit ten správný zlomený výraz. No, nemusíte. Možná by stačilo se chovat normálně k okolním zemím a svým vlastním občanům. Neanektovat cizí území, neposílat do ciziny profesionální zabijáky ve státních službách s poloniem a novičokem, nezanechávat po sobě vybuchlé muniční sklady. Jako drobnou pozornost by také bylo možné si nechat řeči o tom, jak vám Američané navrtali vaši kosmickou loď Sojuz.
Článek ale ještě pokračuje. Dále čteme: „V podobném duchu se předtím vyjádřil i Reinhard Krumm, vedoucí vídeňské kanceláře Nadace Friedricha Eberta. Ve svém článku pro německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal, že sen Západu, že ‚Rusko ustoupí kvůli politickým a ekonomickým potížím‘, se nenaplní.
‚Vnitřní vývoj Ruska i vývoj jeho zahraniční politiky, který vyvolává tak emotivní odmítání v Evropské unii a USA – tento vývoj ohromil Východ i Západ. To nás přivedlo k paralýze myšlení. Nikdo neví, co má dělat dál. Naděje se rozcházejí s realitou,‘ poznamenal Krumm. Vyjádřil přesvědčení, že EU nemá jinou možnost než budovat vztahy ‚s největší zemí na světě‘.“
To je zajímavé. Hned se musíme podívat, kdo to je ten Reinhard Krumm, který vybízí k „budování vztahů“.
Na stránce Valdajského klubu, jehož je spolupracovníkem, se píše: „Vedoucí regionální kanceláře pro spolupráci a mír v Evropě (Vídeň), Nadace Friedricha Eberta. Dr. Reinhard Krumm získal magisterský titul v oboru ruských dějin na univerzitě v Hamburku (1989) a doktorát na univerzitě v Regensburgu (2003), kde od roku 2007 přednáší ruské dějiny. Je čestným profesorem katedry politologie Moskevské státní univerzity. Pracoval jako novinář v bývalém Sovětském svazu (1991-1998), byl moskevským korespondentem časopisu Der Spiegel (1996-1998). Poté nastoupil do Nadace Friedricha Eberta, kde působil jako vedoucí regionální středoasijské kanceláře v Taškentu/Uzbekistánu (2003-2007), jako vedoucí ruské kanceláře v Moskvě (2007-2012) a jako vedoucí oddělení pro střední a východní Evropu v Berlíně (2012-2016). Jeho nejnovější publikací je Europe´s Security Governance and Transatlantic Relations.“
Takže spoustu let v SSSR a pak v Rusku, když už Sovětský svaz skonal. To samo o sobě ještě nemusí nic znamenat, jsou takoví lidé. Ovšem k tomu ten „Valdajský klub“, kde si před vybraným publikem vykládá rozumy Vladimir Putin, to je zajímavý spolek.
„Valdajská konference je úzce spjata s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který se s účastníky výročních zasedání Valdajského klubu setkává každoročně od jeho založení. Mezi další ruské vládní představitele, kteří se účastní zasedání Valdajského klubu, patří například Dmitrij Medveděv, předseda vlády a bývalý prezident, Sergej Ivanov, bývalý náčelník generálního štábu prezidentské kanceláře, Sergej Lavrov, ministr zahraničních věcí, Sergej Šojgu, ministr obrany, a další.
Daniel W. Drezner, profesor mezinárodní politiky na Fletcherově škole práva a diplomacie na Tuftsově univerzitě, popisuje Valdajskou konferenci jako ‚nóbl konferenci na vysoké úrovni pořádanou ruskou elitou‘. Drezner popisuje akci jako ‚nejvýše postavenou ruskou obdobu Davosu‘ a píše, že hlavní hodnotou pro účastníky je možnost určit oficiální linii ruské vlády, ačkoli účast na ní také představuje riziko ‚větší legitimity vlády, která byla v poslední době obviňována z některých méně než legitimních aktivit‘. Nikolaj Petrov z moskevského Carnegie centra ji označil za ‚projekt, který Kreml využívá jako zjevnou propagandu‘, zatímco ruská socioložka Lilia Ševcovová kritizovala Valdajskou konferenci v článku nazvaném ‚Putinovi užiteční idioti‘. Marcel H. Van Herpen ji označuje za měkkou mocenskou snahu Kremlu ve službách ruských zahraničněpolitických cílů, přičemž ruské vedení využívá konference ve snaze získat přízeň západních intelektuálů, vytvořit příležitosti k navazování kontaktů mezi ruskými a západními elitami a ‚vytvořit testovací pole pro zahraničněpolitické iniciativy Kremlu‘.“ (en.wikipedia.org)
Tak sem tedy patří Reinhard Krumm, který vybízí k „budování vztahů“. Mimo jiné k účastníkům valdajských sedánek náležel i Václav Klaus a taktéž François Fillon, bývalý francouzský premiér a prezidentský kandidát. Je zábavné dnes číst, co o něm jeden článek na stránkách Valdajského klubu v době francouzských prezidentských voleb také psal: „Bylo by přehnané nazývat Françoise Fillona kandidátem Moskvy.“
Teď jsme se ovšem v tisku dozvěděli, že z dokumentů, které v sobotu zveřejnila ruská internetová stránka provozovaná agenturou Interfax, vyplývá, že Fillon se 28. června stal členem představenstva společnosti Zarubežněfť. Tomu se říká „budování vztahů“.
Ministr Lavrov přes svůj žal, jak Rusko nemá nikdo rád, prostě ví, jaké vztahy by se mu líbily.
