Pokud chce někdo nahlédnout aspoň klipovitě do myšlení lidí, kteří podlehli kouzlu (pardon, charismatu) Andreje Babiše, určitě se vyplatí přečíst si na Aktuálně.cz rozhovor s bývalým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Vedl ho Jiří Leschtina, odkaz dáváme ZDE.

Všimněme si jen jednoho momentu. Pelikán dostal otázku: „Jak složité bylo pro vás období, kdy jste rozhodoval o vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina, o kterého se přetahovaly Rusko a Spojené státy?“

„Vůbec to nebylo složité. Protože bylo naprosto jasné, že Nikulin musí být vydán do USA. Věděl jsem, že to bude mít následky, že si podepisuji konec ve vládě. Že ministrem mne prezident už nikdy nejmenuje. Ale to mi až tak nevadilo, protože dozrávalo mé rozhodnutí odejít z politiky kvůli situaci ve straně.“

Pelikán líčí, jak ho přesvědčoval Miloš Zeman, že by měl být hacker vydán do Ruska: „Tak po carsku. Argumentoval tím, že se potkal s Putinem a žádal ho, aby zajistil propuštění nějakého člověka na Ukrajině. A Putin že chce zase za to Nikulina. A že už Putin zajistil, že se vězeň na Ukrajině propustí a teď by to chtělo toho Nikulina… No jako kdyby se s těmi lidmi obchodovalo jako s nějakým zbožím.“

Kancléř Mynář Pelikánovi donesl dopis, který napsala údajně Nikulinova matka, což si samozřejmě sotva někdo může ověřit. Nikulin byl ale nakonec do Spojených států vydán: „Bál jsem se o výsledek,“ říká Pelikán. „A proto jsem se snažil, aby se všechno odehrálo rychle. A bez toho, aby o momentě odjezdu Nikulina někdo věděl. Bál jsem se, že by se druhé straně mohlo podařit celou věc na poslední chvíli zmařit.“

Musíme uznat, že to dopadlo dobře, protože podlehnout tady kremelskému naléhání, které přičinlivě zprostředkoval Zeman, by bylo ostudné. Pelikán si může svůj podíl na zklamání Kremlu přičíst k dobru. Jde jen o to, zda mu opravdu přísluší role osamělého bojovníka, který čelí velmocenskému zlu a jeho tuzemským služebníčkům. Sotva si můžeme představit, že by nejednal v souladu s tím, jak o věci smýšlel jeho šéf Andrej Babiš.

Předseda americké Sněmovny reprezentantů Paul Ryan navštívil Českou republiku a jak sám napsal na Twitteru, jednání o vydání bylo klíčovým tématem jeho návštěvy. Ocenil pak českou vládu za to, jak se rozhodla. Andrej Babiš má dost dobrý instinkt, aby věděl, že působí mnohem lépe, když vládě poděkuje vysoce postavený americký politik, než kdyby jí poděkoval kupříkladu ministr Lavrov. Také to mohla být příjemná příležitost ukázat Hradu, kdo v této zemi tahá za delší konec provazu.

Pelikán o Babišovi mluví s respektem. „Musím říci, že jeho charisma na mne působí dodnes, je to velice zajímavý člověk… Choval se ke mně vždy s respektem, což u miliardářů nebývá úplně zvykem.“

Babišovo agentství mu moc nevadilo: „Tak já nevím, jestli je to pravda. Ale i kdyby to pravda byla: ten člověk pracoval v podniku zahraničního obchodu… Myslím, že pozornost Státní bezpečnosti v podnicích zahraničního obchodu se zaměřovala na hospodářskou kriminalitu, měla úplně jinou povahu než činnost StB v oblasti disentu.“

V podstatě tím opakuje Babišovu tezi o hodné a zlé StB a Babiš spolupracoval prý s tou hodnou.

Takže za rozhodnutí v Nikulinově případu jsme rádi, zabránilo se velkému trapasu. Jsme vlastně rádi i za to, že Andrej Babiš tuší, že u mnoha lidí v Česku by se jeho vláda znemožnila, kdyby budila dojem promoskevských poskoků. Tu roli už obsadili jiní a hrají ji ze všech sil. Takže i když má „případ Nikulin“ happy end, není to nejspíš story o osamělém muži Robertovi, se kterým přišel zákon.