Ministr zemědělství Miroslav Toman představuje svoje nové plány. Po auditu církevních restitucí a regulaci slevových akcí supermarketů chce výrazně omezit dovoz zahraničních potravin. Do Babišovy vlády se tak vrací duch doby dávno minulé, z čehož může těžit hlavně Agrofert.
Plagiátorské aférky zakrývají větší blamáž. Ministři začínají makat
číst článek »Miroslav Toman příliš nezaostává stylem uvažování za svým otcem, ministrem téhož resortu ve Štrougalově komunistické vládě. Netají se tím, že reprezentuje zájmy velkých potravinářských a zemědělských podniků, novodobých JZD. Nikdo kupodivu neřeší jeho jasný střet zájmů, když souběžně s ministrováním působí jako prezident Potravinářské komory, přičemž donedávna vedl i Agrární komoru. A je to znát.
Pan Babiš ví, co chce
Ministr zemědělství vyjevil svoje názory v rozhovoru pro deník E15 (30. 7. 2018). Ve vládě zastupuje Hrad. Je poradcem prezidenta Miloše Zemana a má blízko k jeho klíčovému spolupracovníkovi Martinovi Nejedlému. Dříve se angažoval v zemanovské Straně práv občanů a vládě Jiřího Rusnoka. Přiznal i dlouholeté vztahy s Andrejem Babišem, jehož Agrofert zaujímá dominantní postavení na potravinářském a zemědělském trhu.
„V branži dělám celý život a pan premiér také. Myslím, že jsme se potkávali už před mnoha lety,“ uvedl a vzápětí premiéra servilně pochválil. „Pan Babiš ví, co chce. Má nějaký směr. A musím říct, že do chodu ministerstva zemědělství absolutně, ale absolutně nezasahuje. Takže zatím dobré, nemám s ním žádný problém.“
Není divu. Potravinářská komora má ústřední vliv v komisi rozdělující evropské dotace. Nedávno Komoru kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad. Obvinil komisi z netransparentního rozhodování o dotacích, přičemž 70 procent schválených žadatelů reprezentovalo velké firmy na úkor malých a středních podnikatelů.
Nastavené penězovody
Čtyři z nejštědřeji obdarovaných potravinářských podniků patří Agrofertu, přičemž jen tyto firmy během tří let získaly 614 milionů korun. Dotace pak firmám zařizuje poradenská společnost Foodservis blízká Potravinářské komoře, personálně napojená na jejího prezidenta Tomana.
Proč by tedy premiér ministrovi zemědělství zasahoval do práce, když jsou penězovody do holdingu spolehlivě nastaveny? Toman ví, co má dělat.
Totéž platí pro evropské zemědělské dotace, kde ministr bojuje proti návrhu Evropské komise na jejich zastropování, které by z jeho pohledu nežádoucím způsobem podpořilo malé farmy na úkor obřích molochů. Co jsou proti této agresivní klientelistické skupině prohřešky opsaných diplomových prací Taťány Malé nebo Petra Krčála?
Ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí
O tom, že Miroslav Toman myslí svoje slova o protekci domácích firem vážně, svědčí i zmíněný rozhovor. Ministrovi vadí „nesmyslně nízké ceny“ prodávaných potravin, přičemž na přetřes přišlo zboží dovážené ze zahraničí.
„Já nejsem proti tomu, aby se něco dováželo, ale ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí,“ prohlásil Toman. Může to vůbec myslet vážně? Znamená to snad, že se ze zahraničí nebude dovážet žádné mléčné nebo masné zboží? Že budou povoleny jen komodity typu banánů nebo kávy, které Agrofert a jemu podobní nepěstují jedině kvůli klimatickým podmínkám?
Toman se určitě nepřeřekl a myslí svoje slova smrtelně vážně. Navazuje tak na svého předchůdce Jiřího Milka, rovněž představitele zemědělského velkoprůmyslu. Ten se při setkání se zástupci Hospodářské komory pouštěl do úvah, „proč by měli v Česku prodávat rakouské jogurty“, a jak zatne tipec slevovým akcím supermarketů.
Tažení proti levnému zboží
V ataku na slevové akce mají k sobě Milek a Toman blízko. „Musíme udělat pořádek v konání prodejních akcí,“ oznámil nedávno Toman. „Pravidla by měla určit, v jakém množství by se směly výrobky v akci prodávat. Nemůžeme prodávat některé potraviny celoročně v akci. Pokud sedmdesát procent výrobků prodávám ročně v akci, je něco špatně,“ zaútočil na svobodnou tvorbu cen. Regulacemi chce odradit obchodní řetězce od dovozu „příliš levného zboží“.
Toman je v boji proti supermarketům vytrvalý. Před dvěma lety navrhoval, že by na pultech obchodů mělo být povinně až 80 procent českého zboží. Tento návrat do hlubokého socialismu v myslích podobných plánovačů až příliš připomíná bezvýsledné historické pokusy komunistických vlád o potravinovou soběstačnost. V posledních letech se o ni pokoušela Čína, a neuspěla.
Podobné kvóty či zákazy dovozu nikde v Evropě nefungují s výjimkou Rumunska, které má padesátiprocentní kvóty na domácí zboží. Podobné nápady narážejí na jednotný unijní trh. Toman s nimi pravděpodobně narazí i ve vládě, přinejmenším na ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou.
Válka se supermarkety
Nováková, jakožto prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu, v Babišově kabinetu zastupuje jinou vlivnou zájmovou skupinu.
„My s nimi bojujeme poměrně dlouho,“ tvrdil Toman nedávno v Radiožurnálu. „Svaz obchodu a cestovního ruchu zastupuje v prvé řadě zahraniční a národní řetězce, které mají zájem tady prodávat cizí zboží a to české pouze, když se k tomu donutí.“ Jak se ti dva dohodnou, když zastávají zcela protichůdné názory?
Do vlády míří Zemanův sponzor Toman. Po krachu rodinné firmy zůstal dluh 600 milionů
číst článek »Toman je typickým představitelem nepolitického pragmatika, hájícího především svoji korporaci a obchodní partnery. Nikoho by proto neměla příliš mást jeho slova, jak mu leží na srdci zájem spotřebitelů a kvalita prodávaných potravin.
Radikálními regulacemi a zákazy se kvalita nezvýší, naopak se sníží výběr a dostupnost zboží. Vrátili bychom se o desítky let zpět a posílili jen nákupní turistiku za hranice. Na domácím trhu by tímto byrokratickým zásahem upevnily tržní pozice agrokombináty. Přitom by se našla celá řada příkladů nekvalitního zboží velkých tuzemských producentů, z poslední doby například vodňanská kuřata nakažená salmonelou nebo nekvalitní špekáčky z holdingu Agrofert.
Tažení proti „levnému zboží z dovozu“ bude mít ještě jeden efekt. Logicky povede ke zvýšení cen. V těchto válkách korporací o posílení vlastního vlivu, navzdory medovým řečem, půjde o zákazníka až v poslední řadě.
