Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) podala demisi k 1. březnu. Na tiskové konferenci to v úterý 10. února řekl vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš.

Již předtím bylo jasné, že se něco stane. „Splnila svoji roli“, lakonicky konstatoval Andrej Babiš na adresu ministryně před nějakou dobou s tím, že „resort je teď pod tlakem a potřebuje tah na branku“. Prý byl na demisi s Válkovou domluven od pondělí. Sama ministryně Válková to nekomentovala. Byla totiž od pondělí v nemocnici, údajně se zápalem plic. Ona „domluva“ měla vypadat tak, že jí na vládě pan předseda předložil rezignační dopis s datem 28.2. Když na podzim minulého roku oznamoval svoji rezignaci jiný ministr za ANO, Antonín Prachař, málem se na tiskové konferenci rozbrečel.

Válková se přitom v pátek dohodla s představiteli soudců a státních zástupců na řešení situace okolo jejich platů poté, co hrozila absurdní situace, kdy by se soudci a státní zástupci soudili se státem, což by mohlo vyjít státní rozpočet odhadem až na šest miliard korun. Dohodu s justicí pak v pondělí prosadila na vládě a to přesto, že její stranický nadřízený veřejně tuto dohodu zpochybňoval a při jednání vlády se ministři za ANO hlasování zdrželi.

Řeknu vám to přes noviny

Je smutné přihlížet tomu, jak se stává v české politice normálním, akceptovatelným způsob, jakým se z vlády odvolávají ministři. Jak Prachaře, tak Válkovou totiž spojuje nejen stranická příslušnost, ale také okolnosti jejich odchodu z vlády. Válková se o nedůvěře svého stranického nadřízeného dozvěděla v úterý 3.2. z titulní strany Lidových novin. Ve stejný den ji pak navštívil předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek – který je takovým Lucou Brasim Andreje Babiše – a prakticky jí sdělil stejné výhrady, které si mohla přečíst v Lidových novinách. Podobně Babišem vlastněná média „cvičila“ s Antonínem Prachařem. Je to levná historická paralela, ale takhle se někteří soudruzi v padesátých letech dozvídali o ztrátě důvěry ze stránek stranického tisku. Dnes sice nekončí na šibenici, ale muži nedůstojně natahují moldánky na tiskové konferenci a ženy končí v nemocnici.

Přitom v těch samých médiích se nedočteme nic o tom, co je vlastně pravým důvodem odchodu oněch ministrů. Oba jen – podle Babiše – ztratili „tah na branku“ a měli „špatný mediální obraz“, který poškozuje hnutí ANO. Marně oba namítali, že na tomto „špatném mediálním obrazu“ intenzivně pracovala právě Babišem vlastněná média. Když nerezignují sami, nemůže pan předseda vyloučit, že mediální kampaň bude pokračovat, slyšeli údajně. Ztráta „tahu na branku“ je zkrátka babišismus – zní to lépe, než komunistické „ztráta důvěry“.

Prý nestíhala

Válkové je vyčítáno, že nestíhá předkládat zákony – například zákon o státním zastupitelství. Zeptal se však někdo v Lidových novinách či MF Dnes, které jsou jinak zpraveni včas o „ztrátě důvěry“ pana předsedy, jaký názor má pan předseda či hnutí ANO na podobu tohoto zákona? Možná by se dozvěděli překvapivě to, co jinak předhazovali Válkové, totiž že Andrej Babiš o nějakou větší samostatnost státních zástupců zas až tak nestojí. Koneckonců, Válkovou má nahradit její náměstek Robert Pelikán, který je se svým týmem autorem návrhu, z něhož Lence Bradáčové a Pavlu Zemanovi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Od Válkové tak nebylo možná vůbec taktické, že se minulý týden s nejvyšším státním zástupcem částečně dohodla, aniž by o tom zpravila svého předsedu.

Babiš soudce nerad

Ještě hůře, než státní zástupci, kteří se šťourají Babišovi v Agrofertu, jsou na tom u stranického nadřízeného Válkové soudci. U soudů se musí totiž Andrej Babiš složitě domáhat svých práv, platit drahé advokáty, aby prosazovali pravidla, která přitom jsou v jeho světě přece jasná: právo je vše, co vyhovuje Agrofertu. A pokud možno hned, na co nějaká zdlouhavá odvolání a dovolání! A ta naivní Válková se s nimi v pátek dohodla, že jim ještě navýší platy a oni jí ještě pochválí! Nechci být špatným prorokem, ale mám dojem, že Josef Baxa může v tomto volebním období na „Nejvyšší radu soudnictví“ zapomenout.

„Splnila svoji roli“, by prostě mělo všem, kdo pracují v impériu Andreje Babiše, znít v uších. Ne všichni si ještě dnes uvědomují, že je může dříve nebo později potkat osud Prachaře a Válkové – mouřenínů, kteří splnili roli a musí odejít. Samozřejmě, je i dost těch, kdo si na mouřenínskou roli zvykli či rádi zvyknou.