Vládní poslanec Miroslav Ševčík (klub SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Studenti Vysoké školy ekonomické (VŠE) mi předali informace o skutečně překvapivých obsazích, se kterými studující bývalý děkan seznamoval. Jím vysvětlované obsahy nepřekvapí nějakou vysokou odbornou vyspělostí a ani politickou nekorektností. Dvě ukázky z jeho pedagogického působení na VŠE mne zaskočily svou až exemplární hloupostí.
iRozhlas v úterý referoval: „Městský soud odmítl předčasně vrátit Miroslava Ševčíka do křesla děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Ten něco takového požadoval. ,Skutečnost, že přestal být děkanem, neznamená, že by se nemohl nadále účastnit akademické a vědecké činnosti,‘ napsal do usnesení předseda senátu Slavomír Novák. ,Vznikla by tak situace, že až do konečného rozhodnutí soudu by žalobce (Miroslav Ševčík – pozn. red.) mohl pokračovat v jednání, jež Vysoká škola ekonomická v Praze považuje pro sebe za skutečně či přinejmenším potenciálně škodlivé,‘ vysvětlil.“
Je to moudré rozhodnutí, i když si dovedu další akademickou činnost pana inženýra Ševčíka představit spíše na pomocné škole. Teprve tam by intelektuální pel jeho seminářů plně ocenili.
Zločinní Němci
Koukám na fotku slajdu, na kterém je podepsaný inženýr Miroslav Ševčík. Fotku pořídil student, který se výuky zúčastnil a ten slajd pro deník FORUM 24 vyfotil. Čtu text: „Zhoubnost německých ideologií a Němci vyvolané světové válečné konflikty – pokračování: Po druhé světové válce: na základě snahy Roberta Schumana, narozeného v Lotrinsku, Němců Konrada Adenauera a Waltera Euckena a dalších, za přispění amerického Marshallova plánu, ekonomické ovládnutí Evropy prostřednictvím Evropského sdružení uhlí a oceli, Euratomu a později Evropského hospodářského společenství – EHS.“
Adenauer byl první poválečný kancléř Německa, v letech 1949–1963. Nejdůležitějším cílem jeho politiky Německa po druhé světové válce byl mír v Evropě a ekonomická spolupráce Německa s evropskými zeměmi. Adenauer se snažil integrovat Německo do struktur západní Evropy, do jejího hospodářského a politického systému. Byl to výsledek jeho historií potvrzeného předpokladu, že státy, které mají těsné ekonomické vazby, spolu málo válčí.
V roce 1954 pak – se stejným cílem – podepsal pařížské dohody, které znamenaly návrat válečných zajatců, uznání plné suverenity SRN vítěznými mocnostmi a její přijetí do NATO. Wikipedie dí: „Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století.“ Walter Eucken byl německý ekonom, zakladatel neoliberalismu.
Připomínám – „liberál“ či „libtard“ jsou v kruzích blízkých dezinformační scéně, kterou Miroslav Ševčík oslovuje a na jejíž demonstraci u Národního muzea vlastně nebyl. Jen se tam pokoušel ošetřovat jednoho z výtržníků, kteří chtěli násilím vtrhnout do Národního muzea.
Eucken pomáhal při obnově válkou zničeného hospodářství v západním Německu a uplatňoval při tom principy své ekonomické školy – neoliberalismu. Tito dva gentlemani jsou tedy podle pana Ševčíka zodpovědní za „zhoubnou německou ideologii“ – za jakou válku mohou, na slajdu napsáno není.
A další „zločiny“ Němců dle Ševčíka?
„Přeměna EHS v ES a následně v EU (pod německou taktovkou), dochází ke změnám z hospodářského integračního uskupení v uskupení primárně politické,“ pokračuje Ševčíkův slajd. „Nová sociálně-inženýrská ideologie Green Deal (prosazují především němečtí Zelení, SPD včetně CDU prostřednictvím institucí EU) ve spojení s Covidismem a snahou o Great Reset (Němec Klaus Schwab).“
Kritizovat Green Deal jako konkrétní soubor konkrétních opatření k ochraně klimatu a zbrzdění klimatické změny je potřebné, správné a velmi často opodstatněné – úřednictvo se nad metodami snižování emisí CO2 příliš nezamyslelo. Ale snížit emise skleníkových plynů není „ideologie,“ ale kategorický imperativ diktovaný vědeckým poznáním. Termín „covidismus“ znám z dezinformační scény od antivaxerů. Míní tím za epidemie nařízenou epidemickou hygienu a doporučené očkování.
„Covidismus“ ale je standardní vybavení konspiračních teorií o skryté světovládě. A „Velký reset“ je jedním z nejoblíbenějších termínů konspirativců. Označuje v pozadí tajně působící spiknutí zednářů, templářů, iluminátů, Židů a cyklistů, co chtějí vynulovat naši civilizaci a nastolit světovládu. Omluvte anekdotu: O provázanosti zastánců neoliberalismu a světovládných cyklistů netřeba pochybovat, usvědčili se sami. Jen se podívejte na počet nově zbudovaných cyklostezek – to přece nemůže být náhoda!
Konec vtipkování, tento slajd s konspirativními nesmysly skutečně zdobil Ševčíkovu výuku na VŠE. „Není to nějaký podvrh,“ ptám se v úzkostech studenta, který nás na věc upozornil. Bylo by pro mne nějak lidsky přijatelnější, kdyby šlo o kanadský žert, než kdyby podobné bláboly skutečně zazněly při výuce na Vysoké škole ekonomické. Není to podvrh, viděla to hned celá řada studentů.
Z řetězového e-mailu
Pak mi můj zdroj dodá video z Ševčíkova semináře a hraje na něm řinčivá hudba. Jde o jakousi parodii komunistické hymny Internacionála, hudba hraje právě tuto píseň. Text je ovšem parodický a jmenuje se „Bruselská internacionála“.
Text atakuje hranice debility: „Jen pojďte, lidičky všech zemí, jen pojďte, přidejte se k nám. V Evropě lepší parta není, lepší být s námi než být sám. Naučíme vás, jak správně dýchat, jak národ změnit na ovce. Do bílé černou barvu míchat pomalu kapku po kapce. V chomoutě naše sláva, tahejte za obrok. Dáme vám vlastní práva, vždy držet hubu, krok. Každý den ráno vstávat, pracovat jen pro radost, žít jen z peněz mála, ať pro nás zbyde dost. Jen pojďte, podepište smlouvu, jen vstupte, nesmíte se bát. Dalšího potřebujem slouhu, kterým si p**el vytírat.“
Když dohrála píseň zhruba do poloviny, k tomu vytírání, najednou jsem strnul. Já ji totiž znal. Jsem starý muž. A už před dlouhými lety jsem se seznámil s možná o patnáct let starším mužem, který stejně jako já sbíral fosilie. Před dvěma či třemi lety od něj přišel e-mail – hromadný, měl asi padesát adresátů. Typický řetězový e-mail pro dementní důchodce. A v jeho příloze bylo video právě s touto písní. Spočítal jsem si tehdy, že tomu mému známému může být tak pětasedmdesát let, a posmutněl. Odpověděl jsem mu (poměrně sprostě), že já zatím Alzheimerovou chorobou netrpím, a proto si nepřeji další takové řetězové e-maily dostávat. A zablokoval jsem jeho e-mailovou adresu.
Nyní na mne ta samá demence vyskočila z VŠE, ze semináře či přednášky děkana Ševčíka. Naléhal jsem na svého informátora, ať dohledá další a další svědky, protože se mi tomu opravdu nechtělo věřit. A on je dohledal. Tak jsem, pln zoufalství, napsal inženýru Ševčíkovi. A i když jej nijak neadoruji, doufal jsem, že to nějak vysvětlí. Že přece není možné vážně prezentovat vysokoškolským studentům něco tak debilního. Obsah, který si posílají řetězovými e-maily dementní senioři. Třeba inženýr Ševčík napíše, že to pouštěl jako ukázku slaboduchosti. Poslal jsem e-mail jak jemu, tak Trikolóře, se kterou byl zadobře, jestli by mu to nepředali. Miroslav Ševčík neodpověděl. A tak bych jej chtěl tímto poprosit, aby se podle rady soudu věnoval akademické činnosti. Ale bez studentů. Tohle si totiž opravdu nezaslouží.
