ROZHOVOR / „Když mám pesimistickou chvíli, říkám si, jestli nedošlo k nevratnému poškození české společnosti,“ posteskla si v rozhovoru pro deník FORUM 24 senátorka Miroslava Němcová (ODS), která po třech desetiletích končí v aktivní politice. „Koalice SPOLU byla správná cesta,“ tvrdí politička. A varuje, že bez spojení demokratických stran do silného bloku nemá demokracie v České republice proti extrémistům a populistům šanci.

Po třiceti letech končíte v parlamentní politice. Jak se v Česku mezitím proměnila politická kultura?

Vždy se zdráhám na podobnou otázku odpovídat ve stylu: když jsem začínala, tak to byl „ráj“ a teď je to „peklo“. Ale masivní nástup takzvaných politických hnutí spolu s anonymitou sociálních sítí významně přispívá k rozbíjení společnosti. Pamatuji časy, kdy extrémisté a radikálové typu „sládkovců“ byli považováni za exoty. Jenže se to nějak překlopilo, umírněnost je dnes v politice považována za nedostatek, úspěch u voličů mají ti, kdo víc křičí.

V devadesátých letech jsme měli být i jako ODS prozíravější. Zpětně viděno, bylo třeba klást větší důraz na občanské vzdělávání a výchovu mládeže v demokratickém duchu. Znám školy v Praze a na Vysočině, kde to díky nasazení ředitelů a učitelů funguje. Jenže komunismus u nás trval čtyřicet let. S druhou republikou, protektorátem a třetí republikou je to půlstoletí bez demokracie. Když mám pesimistickou chvíli, říkám si, jestli nedošlo k nevratnému poškození české společnosti. Myslím na Jana Zábranu, který ve svém deníku ostře glosoval výsledek voleb v roce 1946, kdy si lidé podle něj odhlasovali „otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu“.

Zažila jste zblízka všechny polistopadové české prezidenty. Jak byste každého z nich krátce charakterizovala?

Václav Havel byl vizionář a říkám to bez patosu. Vedl českou společnost zpět k západní demokracii. Václav Klaus byl, ve svých začátcích, politický pragmatik, což nemyslím nijak pejorativně. Vidíme ale, kam ho zavedl jeho pocit zneuznání kombinovaný s narcismem. A Miloš Zeman?  Poznala jsem ho už v roli předsedy vlády a zůstal stejný. Lidový bavič a bezskrupulózní člověk. Obhájce ruských a čínských zájmů, přestože to maskoval bujarostí a sprosťáctvím. Petr Pavel je podle mne správný člověk na správném místě. I vzhledem k tomu, že nastoupil do úřadu v době rusko-ukrajinské války. Od vizionáře Havla jsme se nakonec dostali k Pavlovi, což je člověk velmi kompetentní. A ti dva uprostřed? Klaus vzbuzoval jisté naděje, ale zklamal. Zeman pro mne nikdy žádnou nadějí nebyl, a nakonec se choval v prezidentském úřadě tak, jak si to snad nikdo neuměl představit.

BIS opakovaně upozorňuje na to, že v české společnosti stále fungují sovětské a ruské narativy ve výkladu dějin 20. století. Má to vliv i na současnou politiku, zatímco zuří válka Ruska proti Ukrajině, ruská informační válka proti Česku a Evropě, nemluvě o množících se případech ruského státního terorismu…

Alespoň zpočátku se zdálo, že opravdu velmi významná část společnosti stojí jednoznačně na straně napadené země proti agresorovi. Ale podívejme se, kam se to za čtyři roky posunulo. Dnes už je takřka věcí osobní odvahy vystoupit proti Rusku a nenechat se ukřičet agresivní množinou lidí, která je k nenávisti vůči Ukrajině povzbuzována politiky jako Tomio Okamura. Dnes je to předseda sněmovny, jeden z nejvyšších ústavních činitelů. A taková míra cynismu a arogance!

Nebezpečí Ruska pro Evropu sílí, po událostech v Lipsku najednou zaznívají i z vládního tábora řeči o posilování odolnosti české společnosti. Jenže to půjde jedině tehdy, pokud si v takto závažné situaci konečně připustíme, že naše bezpečnost a obranyschopnost, naše dobré spojenecké vazby v NATO a EU, jsou absolutní priorita.

ODS má preference na úrovni malé strany, zatímco ANO se drží stabilně v pásmu 30+. Jak mohou demokratické strany porazit Andreje Babiše?

Byla jsem velkou příznivkyní koalice SPOLU a myslím si, že zásluhy Petra Fialy nejsou v tomto ohledu doceněny. Málokdo si umí představit, jak těžkým úkolem je pro předsedu strany prosadit spojení s dalšími subjekty. Za cenu, že řada členů jeho vlastní strany se nedostane na kandidátku, takže jejich ambice a kariérní představy prostě nebudou naplněny. Petr Fiala to dokázal, v poměrně krátké době absolvoval po celé České republice intenzivní jednání a přesvědčil členskou základnu ODS, že vznik koalice SPOLU je správná cesta jak porazit Babišovo ANO. Od začátku se mi ten projekt líbil a snažila jsem se v tom Petra Fialu všemožně podporovat. Ani dnes podle mne neexistuje jiná cesta.

Pakliže máme na politické scéně takto dominantní subjekt jako je ANO, které má stabilní preference 30+ procent, nemůže proti němu stát někdo s maximálně patnácti procenty. To by nešlo vyhrát. Znovu je třeba spojit síly pro politický zápas o směřování naší země. Chápu, že po prohraných volbách se opoziční strany nově hledají, analyzují situaci a přemýšlí o své identitě. Ale jsem spíše skeptická, nevěřím v nějaké zázračné posílení preferencí jednotlivých subjektů. Musí vzniknout opravdu silný blok demokratických stran, nejen spojením ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, ale i se STAN. Pokud se to nestane, nebude možné porazit extrémisty a populisty a demokracie v České republice nemá šanci.

Co je podle vás pozitivním dědictvím Petra Fialy jako předsedy ODS a premiéra? A z jakých chyb je naopak třeba se poučit?

Petr Fiala ukázal smysl pro politickou realitu a vytvořil volební subjekt, který porazil Babišovo hnutí ANO. Fialova koaliční vláda byla přes všechny problémy a krize, jimž čelila, úspěšná. Bylo to dobré období pro Českou republiku, která se načas jako věrohodný partner vrátila na mezinárodní scénu. Fiala řídil koalici pěti a později čtyř stran, a zvládal to. Dobře si pamatuji hádky a neshody, jakými trpěly koaliční vlády Petra Nečase nebo Mirka Topolánka. V roce 2025 jsem absolvovala i část kampaně SPOLU, slyšela jsem reakce lidí a vnímala, jaká je ve společnosti atmosféra. Sebereflexe v ODS stále probíhá, ale zásadní personální změny už nastaly, protože vedení strany se úplně obměnilo, a to včetně předsedy.

Za chybu ODS a Fialovy vlády považuji skutečnost, že jsme nepostupovali razantněji vůči Babišovým vlivovým sítím, které má kvůli svému byznysu roztažené nejen v různých státních institucích a úřadech, ale po celé republice. To se nám opravdu vymstilo, musíme se z toho poučit.

Stejně tak byla obrovská chyba, že jsme nezvolili tvrdý přístup vůči šíření ruských dezinformací, což se nakonec obrátilo proti celé české společnosti. V žádném případě nemá smysl, abychom to nějak zastírali. Stoprocentně účinný recept na obranu proti ruské informační válce nemá v Evropě nikdo, musíme se prostě víc snažit. Dnes si kdejaký dezinformátor přisuzuje svatozář mučedníka. Třeba takový Babiš, když v těch svých „príhovorech“ na sociálních sítích vystupuje v tričku s nápisem „Česko bez cenzury“. A přitom likviduje veřejnoprávní média a snad žádná jeho tiskovka se neobejde bez útoků na nezávislé novináře.

Podle řady průzkumu podporují příznivci ODS přijetí eura v České republice, ovšem vaše strana byla k tomuto projektu vždy spíše skeptická. Není načase vyřešit i toto dilema?

Podporuji, aby Česká republika přijala euro. Sledovala jsem, jak jeho zavádění probíhalo v některých zemích, třeba v Itálii, kde to způsobilo cenové pohyby. Byla jsem proto velmi ostražitá. Euro dnes mají baltské země i Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko i Bulharsko. Například turisticky orientované chorvatské ekonomice to vyloženě svědčí. Ale nejde jen o ekonomický rozměr, ale také o geopolitický kontext. Pro mne euro symbolizuje zakotvení v Evropě, propojení se světem, do kterého chci patřit. Navíc to dobře zapadá i do širšího bezpečnostního rámce, který je pro Česko tolik důležitý. V případě sílícího ohrožení ze strany Ruska se na nás evropští partneři budou dívat jinak, pokud budeme součástí eurozóny.

Někteří vlivní členové ODS, třeba Jan Skopeček, ekonom a místopředseda sněmovny, jsou tvrdí odpůrci společné evropské měny, naopak nový místopředseda ODS Pavel Drobil přijetí eura v Česku výrazně podporuje. Ve Fialově vládě se objevovaly významné hlasy pro euro, hlavně v TOP 09 a STAN, ale bylo jasné, že není prostor to zúřadovat. A nyní s Babišovou vládou a rostoucím rozpočtovým schodkem se podmínkám přijetí eura jen vzdalujeme. Myslím, že předseda ODS Martin Kupka bude v krátké době nucen se k otázce eura jasně postavit.

Čemu teď v Česku vlastně čelíme? Co je hnutí ANO a kdo je Andrej Babiš?

Asi začneme od slova hnutí a od struktury, kterou má ANO zapsanou ve svých stanovách. Jde o projekt jednoho člověka, který je zároveň šéfem. Kvůli němu se v hnutí pružně mění stanovy i etický kodex. A kdo je Babiš? Andrej Babiš, když se podíváme do hloubky času, je především protekční děcko slovenských komunistických prominentů, kteří pomáhali budovat zdejší totalitní režim. A tohle protekční dítě si užívalo všechny výhody, které tehdejší systém svým věrným nabízel. Od vzdělání až po exkluzivní místo ve strukturách mezinárodního obchodu. To bez stranické protekce nebylo možné.

Andrej Babiš je ovšem také číslo 25085, pod nímž je veden v seznamech agentů StB. Jde o jeho hodnotové a charakterové ustrojení. Když byla v roce 1989 sametová revoluce, pobýval ještě v Maroku a podle svých vlastních slov se o dění v Československu nezajímal. Prostě nulový zájem o vlastní zemi, jen o svůj prospěch. Budoval si svůj byznys a svůj svět bez ohledu na to, co se děje. To je Andrej Babiš. Probral se v roce 1991 a vrátil se, aby si také něco ukrojil z krajíce. Jako zlatokop s podporou postkomunistické kliky. A jako premiér se chová úplně stejně.

Má ovšem zvláštní schopnost přesvědčit voliče, že mu jde o blaho Česka. Ale možná je to horší. Voliči ANO a dalších extremistických stran prostě nejsou příznivci demokracie a její destrukce jim vyhovuje. Proto Babišově koalici neklesají preference. Kdyby za vlády Petra Fialy došlo k tak výraznému zdražení nafty, jako teď za Babiše, už by všude byly protesty a stávky. Ale dnes? Ticho po pěšině. Myslím, že je třeba pracovat s faktem, že se významná část českých občanů s demokracií neztotožňuje. Jinak propadneme chiméře, že jde jen o to, jak lidi v předvolební kampani přesvědčit, že nás mají volit. Jenže tito lidé nehledají demokratické řešení problémů, ale vůdce. Hnutí ANO vzniklo jako obslužná organizace s cílem umožnit Babišovi uchopení moci v Česku

Jak rusko-ukrajinská válka změnila geopolitickou situaci Česka a Evropy?

Zažila jsem sovětskou okupaci v roce 1968. Bylo mi tenkrát necelých šestnáct let a ostře jsem vnímala, co se kolem mne děje. Sovětský svaz už sice neexistuje, ale hrozba ruského imperialismu trvá, jak ukazuje i válka Ruska proti Ukrajině. Česko je členskou zemí NATO a znovu je aktuální základní premisa formulovaná při jeho založení v roce 1949: „Udržet Američany v Evropě, Rusy dole a Němce při zemi“.

Jinak řečeno, transatlantická vazba je důležitá, byť s Trumpem v čele USA je to opravdu hodně těžké. Rusko musíme zadržovat a nepouštět do evropských záležitostí a Německo se nesmí vrátit ke své imperiální tradici, ale je nutné, aby s námi zůstalo na jedné demokratické palubě. Jenže se zdá, že v zemích bývalého východního bloku, které byly desítky let pod dominancí Moskvy, včetně východního Německa, ruský vliv zůstal. Vidíme to například i na rostoucí síle proruské AfD, která teď zvítězila v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku.

Myslíte si, že si premiér Babiš závažnost situace v Evropě alespoň trochu uvědomuje?

Nikdo příčetný válku nechce. Ale my ji tady už máme. Tisíckrát bych si mohla přát, aby válka nebyla. Každý den bych mohla klečet a modlit se, aby Rusové nezaútočili na Ukrajinu. Jenže rozhodla zvrácená vůle ruského vůdce Vladimira Putina. Naší povinností je pomáhat napadené zemi a ruským hrozbám nějakým způsobem čelit. Teď nemyslím jen Českou republiku, ale celé západní společenství. Zdá se, že i premiér Babiš a ministr zahraničí Macinka byli už konfrontováni s faktem, že bezpečnostní situace v Evropě je velmi dramatická. Pokud to nebudeme jako Česko brát vážně, můžeme se stát jednou z prvních obětí měnících se geopolitických poměrů.

Zahraniční politika je teď důležitější než vnitropolitické otázky, což je nepohodlná pravda a mnozí mne za to budou kritizovat. Je třeba balancovat obojí, což například vláda Petra Fialy dokázala. Navíc byla pro naše zahraniční partnery důvěryhodná a předvídatelná. Ten kredit Česko s návratem Andreje Babiše do Strakovy akademie ztratilo. Česká zahraniční politika je v troskách a na toxickém trůně po Viktoru Orbánovi se usadil Babiš. Jeden troublemaker byl vystřídán druhým. Babišovy snahy o oživení Visegrádské čtyřky jsou směšné. Tím se oklikou vracíme k tomu, kdo je Andrej Babiš. Je to člověk, který řeší pouze svůj vlastní byznys a je mu jedno, co bude s Českou republikou. Proč by se měl zajímat o zahraniční politiku? Babiš funguje jako na tržišti v Maroku. Kšeftuje. Ministerstvo zahraničí zobchodoval s Motoristy, ačkoliv neměli žádnou vládní zkušenost.

Končíte v aktivní politice, plánujete v rámci ODS nějak zužitkovat své zkušenosti?

Jak říkávala moje maminka, rady je možné dávat jen na vyžádání. Vždycky jsem byla opatrná v tom, abych někomu radila, jak má dělat politiku. Odchod z aktivní politiky pro mne samozřejmě bude po dvaatřiceti letech velký zlom. Ale na druhou stranu mi letos bude čtyřiasedmdesát a vím, že už nelze rozjíždět další projekt s dlouhou perspektivou. Přesto přemýšlím o tom, jak zúročit své zkušenosti. Pokud bude zájem, abych se nějakým způsobem dále podílela na životě naší strany, jsem k tomu připravena v rámci svých sil a možností.

Po šesti letech končím jako senátorka a v mém pražském senátním obvodu kandiduje za STAN spisovatel a nakladatel Jiří Padevět. Kdysi gentlemansky odstoupil z našeho senátorského klání a podpořil mne. Nyní má naopak podporu moji i ODS, která proti němu nepostavila svého kandidáta. Jiří Padevět je silná osobnost, která typově patří do Senátu. O tom jsem přesvědčená. Tehdy jsem kandidovala s heslem obrany svobody a demokracie. Jiří by v tom pokračoval skvěle, vždyť právě teď není důležitější úkol než toto.