Předsedkyně Trikolory a poslankyně za SPD Zuzana Majerová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Šéfka Trikolory Zuzana Majerová v tureckém Istanbulu pronesla řeč o míru. Výsledek připomíná zadání umělé inteligenci: Napiš mi příspěvek o míru na pět minut, který bude znít vznešeně a zároveň se nenajde jediná agresivní diktatura na planetě, která by se mohla urazit. Kdyby si ty „myšlenky“ sepsala na kus toaletního papíru a pečlivě spláchla, mělo by to pro světový mír přínos přesně stejný. Pravda, pohoštění by si musela připravit sama ve své kuchyňce.
Projev Majerové na 152. zasedání Meziparlamentní unie v Istanbulu, kterým se pochlubila na Facebooku, je literárním žánrem, který má svůj název, říká se tomu prázdná rétorika. Obrazně řečeno dunění prázdného sudu a řinčení nakřáplého zvonce. Dejme si ukázku.
„Sešli jsme se zde v Istanbulu, v krásném Istanbulu, který spojuje Evropu a Asii, v době, kdy svět více než kdy jindy potřebuje jasnější hlas rozumu. Téma našeho summitu – pěstovat naději, zajistit mír a zajistit spravedlnost pro budoucí generace – není jen mým diplomatickým sloganem. Je to oddaná výzva nám, zákonodárcům, kteří zastupujeme miliardy lidí, pro něž je mír základní podmínkou existence. Mír není pouhou absencí války. Skutečný mír je stav, kdy mezinárodní právo a stabilita nejsou výsadou silných, ale jsou zaručeny a jsou zaručeným právem každého suverénního státu,“ chrlí Majerová neškodný obsah jako nějaká množírna frází.
„V 21. století se naše země na vlastní kůži přesvědčila o tragických důsledcích obětování míru agresivním zájmům a zhroucení mezinárodního práva. Tato historická zkušenost nám ukázala, že mír je nedělitelný a jeho prosazování vyžaduje odvahu identifikovat hrozby a postavit se za územní celistvost všech států,“ vykládala dál a zní to moc pěkně.
Šéfka trpasličího útvaru Trikolora se do sněmovny dostala jen díky přilepení se na kandidátku falešné nekoalice SPD Tomia Okamury, protože se svým jednoprocentním výsledkem v preferencích by si o tom mohla nechat jen zdát. Rázem je z ní ale mezinárodní hvězda, která svět poučí, jak by se to mělo dělat. Zatímco šéf nahnědlého slepence SPD, Trikolora, PRO a Svobodní Tomio Okamura by rád nakupoval od Ruska plyn, aby tak přispěl na chod Putinovy válečné mašinérie a vraždění, Majerová zdatně pípá jako mírová holubička.
Zvlášť působivá je pasáž, kde řečnice hovoří o české historické zkušenosti s „obětováním míru agresivním zájmům“. Česká republika se prý „na vlastní kůži přesvědčila o tragických důsledcích zhroucení mezinárodního práva“. Ano, přesvědčila. V Mnichově 1938, v srpnu 1968. Z toho všeho ovšem Majerová dovozuje nikoli to, že agresi je třeba zastavit silou a odhodláním, ale že je třeba vést dialog, budovat důvěru a pěstovat naději. Chamberlain by byl dojat.
Majerová ve svém mírotvorném vystoupení nezmínila jedno důležité slovo, totiž Rusko. Ani slovo o zemi, která narušila mezinárodní právo tím nejkonkrétnějším způsobem, jaký si lze představit, totiž tanky. Žádná zmínka o Buči, kde ruská armáda po sobě zanechala těla zavražděných civilistů. Žádné slovo o Mariupolu, srovnaném se zemí. Žádná zmínka o systematickém unášení ukrajinských dětí, které jsou odváženy do Ruska a podrobeny indoktrinaci. Kvůli tomu Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Vladimira Putina. O tom všem Majerová mlčí stejně spolehlivě, jako o tom mlčela vždy. Když dojde na taková témata, dělá dojem, že loví bobříka mlčení.
Zato v Praze ví, co říct, aby dezorientované hlavičky pokyvovaly a jejich tlapičky tleskaly. Generálního tajemníka NATO Marka Rutteho označila za „šílence“ a největší hrozbu pro světový mír nespatřuje v Rusku, které každý den bombarduje ukrajinská města, ale v „gaučových válečnících z Evropské unie“. „Právě oni nejvíce sabotují mírovou iniciativu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Právě kvůli nim na Ukrajině dál umírají lidé,“ blouznila loni v prosinci. Mimozemšťan neznalý zdejších reálií by si musel myslet, že na Ukrajinu zřejmě zaútočila vojska NATO a Evropské unie.
„V Istanbulu, v krásném Istanbulu“, Majerová prohlásila, že „mír je nedělitelný a jeho prosazování vyžaduje odvahu identifikovat hrozby“. Pěkné, jen nějak sama hrozbu jménem Rusko identifikovat odmítá. Ona a její souputníci, kteří jsou proti dodávkám zbraní Ukrajině a sankcím uvaleným na Rusko, naopak usilují o to, aby hrozba mohla nerušeně pokračovat v tom, co dělá, tedy zabíjet, ničit a deportovat.
Ten projev v Istanbulu měl jedinou nepopiratelnou dobrou vlastnost. Že aspoň chvíli nemluvila tady.
