Jednoho říjnového rána roku 1990 se na titulní stránce novin Komsomolskaja pravda objevila fotografie ženy. Slečna na obálce, Káťa Majorova, byla atraktivní, ale také zřejmě nebezpečná. Pózovala se zbraní. „Miss KGB“ psalo se v titulku.
Jak se stalo, že se najednou z prostředí ponurých čekistů, kteří si skutečně moc nepotrpěli na publicitu, najednou vynořila dáma, která mohla připomínat modelku? Proč se najednou zjevila „kráska bezpečnostních služeb?“
Navzdory nově přijaté politice glasnosti – pokusu Michaila Gorbačova poněkud otevřít sovětský způsob vládnutí –, zůstala tajná policie KGB jednou z nejuzavřenějších státních institucí v SSSR. Všemocná agentura měla obraz vážného, široce obávaného bezpečnostního aparátu, který nemá s nějakou frivolností nic společného.
A najednou se tu objevuje postava, která nejen není nějakým mladým a sympatickým důstojníkem nebo agentem, ale rovnou dívka. Zahraniční dopisovatelé se o tento zjev pochopitelně zajímali.
David Remnick z Washington Post měl to štěstí, tedy bylo mu dopřáno, že se s Miss KGB mohl setkat na krátký rozhovor schválený Lubjankou, tedy nechvalně známou centrálou KGB v centru Moskvy.
„Ve stanovený den jsem jel do Lubjanky, kde mi soudružka Majorova vysvětlila, že soutěž krásy v KGB, probíhala ‚soukromě‘. Měla na sobě svetr s angorským vzorem. Měla ráda Beatles. Pracovala jako sekretářka, ale získala osvědčení o zacházení s ručními palnými zbraněmi. ‚Snaží se nám poskytnout všestranné dovednosti,‘ řekla dáma. Znovu jsem se ujistil, i když v nečekané podobě, že Sovětský svaz se nachází ve stavu smrtelného deliria, poděkoval jsem Kátě a odešel,“ vzpomínal David Remnick o několik let později.
Ačkoli krátký rozhovor pro Washington Post toho mnoho neobjasnil, pokud šlo o tuto konkrétní ženu, vrhl snad trochu světla na záměry instituce, která tento PR tah provedla.
„Myslím, že mám podle nich být novou tváří KGB,“ mínila Majorova. „Byli bychom rádi, kdyby lidé věděli, že tu nejsme monstra.“
Remnick vzpomíná, že roli královny krásy hrála se zaujetím. Smála se, pózovala při fotografování s bustou Dzeržinského (krvavého vůdce stalinské tajné policie) a vykládala, že nemusí nutně chodit jen s muži z KGB. Kolik vlastně bylo kandidátek v této pozoruhodné soutěži krásek, se ale novinář nedozvěděl.
A v tom je možná ten problém. Třeba vůbec žádná soutěž krásy nebyla a byl to jen tah tehdejšího šéfa KGB Vladimira Krjučkova, aby se změnil veřejný obraz jeho instituce. Už to nemá být děsivý represivní bezpečnostní aparát, ale lidé sloužící veřejnému dobru.
Jako byl Michail Gorbačov prvním a posledním prezidentem SSSR, byla Káťa nejspíš první a poslední Miss KGB. KGB byla reorganizována a nahradila ji Federální bezpečnostní služba Ruské federace (FSB). Sovětský svaz zanikl. A co se stalo s Káťou, není známo. Prostě zmizela tak rychle, jako se tehdy objevila na titulní stránce Komsomolské pravdy. Třeba to ani nebyla Káťa. Možná ani nebyla z KGB. Kdo se má v tom záhadném Rusku vyznat.
(Zdroj: Russia Beyond.)
